Raketomety pro Armádu ČR – možnosti posílení dělostřelecké palebné podpory

Raketomety pro Armádu ČR – možnosti posílení dělostřelecké palebné podpory
Autor fotografie: Excalibur Army|Popisek: RM-70 Vampire
23 / 04 / 2023, 14:00

Válka na Ukrajině jednoznačně demonstrovala obrovskou důležitost dělostřelectva coby jedné z rozhodujících složek ozbrojených sil. Nadále platí, že dělostřelectvo zůstává „bohem války“ a způsobuje nepříteli největší lidské ztráty a materiální škody. Je však nutno zdůraznit, že toto poučení naprosto jasně přinesl již pomyslný „prolog“ současné války, a sice bitvy na Donbasu v letech 2014 a 2015, v nichž dělostřelectvo také hrálo zásadní roli. Některé analýzy uváděly, že přes 80 % lidských ztrát v těchto bojích přivodily dělostřelecké raketomety. Význam těchto zbraní tedy potvrzuje také probíhající válka, v níž si bezmála ikonický status získaly americké raketomety HIMARS, které významně přispěly k zastavení ruské letní ofenzivy. Zajisté proto nepřekvapuje, že řada členů NATO hodlá posílit či obnovit své schopnosti v tomto oboru a že se neoficiální debaty na toto téma vedou také v České republice. Jaké scénáře pro Armádu ČR v této kategorii vojenské techniky vlastně existují?

Vývoj, produkce a provoz dělostřeleckých raketometů mají v českých zemích dlouhou tradici, jelikož první studie těchto zbraní vznikly už záhy po konci druhé světové války. Roku 1951 se dostal do výzbroje první československý raketomet, a sice vz. 51 ráže 130 mm, který využíval podvozek Praga V3S. Pracovalo se i na dalších projektech, avšak vzhledem k politické situaci bylo nutno přistoupit k unifikaci se sovětským standardem, který představovaly rakety kalibru 122 mm, jaké používal sovětský komplex BM-21 Grad. Několik států Varšavské smlouvy ale zvolilo pro raketomety této ráže vlastní podvozky, a proto československá armáda přijala roku 1970 do služby raketomet vz. 70 (dnes běžně označovaný i jako RM-70) na osmikolovém šasi Tatra 813 Kolos. Tento vůz nabízel špičkovou terénní průchodnost a vyšší nosnost, a proto se na něm nalézalo nejen odpalovací zařízení pro 40 střel ráže 122 mm, ale také náhradní svazek dalších 40 raket a nabíjecí zařízení. Výměna svazku proto zabrala pouhé dvě minuty, zatímco ruční nabíjení sovětského BM-21 trvalo mnohem déle.

Další výhodu RM-70 představuje prostorná pancéřovaná kabina pro obsluhu, přestože později byl vyvinut též raketomet vz. 70/85 na modernějším podvozku Tatra 815 s klasickou kabinou. Nepochybné ale je, že československá „sedmdesátka“ svého času náležela mezi nejvýkonnější a technicky nejvyspělejší dělostřelecké komplety světa. Již během studené války byly získány exportní kontrakty a po jejím skončení a po rozpadu federace se systémy RM-70 a RM-70/85 dostaly do řady zemí. Kupodivu stále poměrně málo známým faktem je, že kompletní seznam zhruba dvou desítek uživatelů nezahrnuje pouze exotické státy Asie a Afriky, ale také Řecko a Finsko. V provozu „sedmdesátek“ pokračuje i Slovensko, které realizovalo jejich modernizaci na verzi RM-70/85M alias MORAK s novým systémem řízení palby a poté zavedlo do služby i nový modulární systém RM-70 Modular. Ten kromě střel ráže 122 mm dokáže odpalovat též mnohem výkonnější rakety standardu NATO ráže 227 mm, tedy tytéž, které používají i slavné americké komplexy M270 MLRS a M142 HIMARS.

Naopak Armáda České republiky v roce 2010 zbylé raketomety RM-70 bez náhrady vyřadila, čímž se připravila o velmi významnou schopnost. Toto rozhodnutí se z dnešního pohledu jeví jako zásadní chyba, ačkoli ji lze zdůvodnit dobovým kontextem, neboť v té době se budovala armáda zaměřená spíše na expediční operace a kromě toho probíhaly velké škrty v armádních rozpočtech. Raketomety se tedy ocitly na seznamu zbraní, které byly tehdy vyhodnoceny jako nadbytečné, resp. nikoli nepostradatelné. Boje na Donbasu, které se rozpoutaly za několik let, ovšem ukázaly mylnost tohoto rozhodnutí a koneckonců i mylnost mnoha dalších kroků, které učinily armády většiny evropských zemí. Představy, že rozsáhlý válečný konflikt již v Evropě nehrozí, potom byly definitivně rozmetány na kusy ruskou agresí proti Ukrajině v únoru 2022. Rozpoutaly se těžké boje, v nichž od prvních dnů hrály velice významnou úlohu i raketomety, které intenzivně nasazují armády Ruska i Ukrajiny.

Obě strany disponují raketomety sovětských standardů, tedy ráží 122 mm, 220 mm a 300 mm, resp. sovětskými komplety Grad, Uragan a Smerč, ačkoliv na obou stranách vznikly také nové typy těchto ráží. Lze uvést mj. ukrajinské zbraně Verba ráže 122 mm, Burevij ráže 220 mm či Vilcha ráže 300 mm nebo modernizované ruské raketomety série Tornado. Obecně lze říci, že nové systémy nabízejí především výrazně vyšší dostřel a přesnost, na čemž se podílí zavedení nových typů raket a digitálních systémů řízení palby. Např. standardní 122mm střely z období studené války nabízejí dosah okolo 21 km, ale nejmodernější rakety stejného kalibru disponují dostřelem takřka dvojnásobným. Byly vytvořeny také 122mmm rakety s koncovým (nejčastěji družicovým) naváděním nebo střely s kontejnerovými hlavicemi se submunicí, které poskytují výrazně vyšší ničivý účinek. Samozřejmě se zlepšily rovněž výkony raket vyšších kalibrů, jak dokládá fakt, že původní sovětské 300mm střely nabízely dolet 70 km, avšak současné ruské i ukrajinské rakety této ráže již překonávají 120 km.

Posledně zmíněná skutečnost ilustruje i významný trend, který se dělostřeleckých raketometů týká. Nejvýkonnější komplety schopné odpalovat rakety s doletem přes 100 km a s koncovým naváděním už totiž evidentně přesahují „klasickou“ koncepci raketometů určených především pro plošnou destrukci a dostávají se do kategorie taktických, někdy spíše operačně-taktických systémů s balistickými raketami. To ještě podtrhuje fakt, že přibývá modulárních raketometů, které mohou odpalovat raket různých kalibrů včetně takových, které již nelze popsat jinak než jako přesné balistické rakety. Typickými příklady jsou koneckonců i americké systémy MLRS a HIMARS, z nichž lze kromě 227mm raket vypouštět i střely ATACMS ráže 610 mm s max. dostřelem až 300 km. Do téže kategorie patří také např. izraelské komplety IMI Lynx a Elbit PULS, z nichž lze kromě dělostřeleckých raket různých ráží odpalovat i balistické rakety Predator Hawk s doletem podobným jako ATAMCS.

Lze tudíž bez nadsázky konstatovat, že právě díky tomu se funkce dělostřeleckých raketometů v moderních armádách dramaticky a systémově proměňuje, resp. rozšiřuje. Raketomety kdysi vznikly zejména jako nástroje k ničení nepřátelských plošných cílů, typicky např. koncentrací pěchoty či nepancéřovaných vozidel. Zvyšování ráže ale přineslo nejen prodlužování dostřelu raket, ale také nárůst jejich ničivé síly, mj. díky zavádění kontejnerových hlavic a systémů pro koncové navádění. Kontejnerové rakety se submunicí tedy dnes mohou velmi efektivně ničit i pancéřované cíle (protože protitanková submunice účinně proráží horní, resp. nejslabší pancíř vozidel), kdežto naváděné střely slouží pro přesnou eliminaci významných bodových cílů, jak velice přesvědčivě prokázaly raketomety HIMARS a MLRS na Ukrajině, jejichž operace mají nakonec význam takřka strategické povahy. Také díky tomu se řada zemí NATO rozhodla, že ve svých armádách vytvoří (či obnoví) jednotky raketového dělostřelectva, které při správném použití mohou na bojišti sehrát vskutku zásadní roli.

Rozvoj raketometů nejtěžších kalibrů ale pochopitelně neznamená konec zbraní menších ráží, protože i rakety kalibru 122 mm si nadále udržují nemalý význam. Zákonitě nemohou nabízet takové hodnoty maximálního dostřelu či účinnosti hlavice, ale zároveň mohou poskytovat jiné výhody. Zpravidla totiž bývají lehké, jednoduché a laciné, a tudíž se dají snadno produkovat a odpalovat ve velkých počtech. Dostřel přes 40 km, který současné rakety této ráže nabízejí, se plně vyrovná dostřelu soudobých 155mm kanonových houfnic, takže tyto raketomety se často užívají také k odvetné palbě proti houfnicím protivníka. Přesnost klasických raket při palbě na větší vzdálenosti nedosahuje přesnosti granátů z houfnic, ale to lze kompenzovat větší ničivou silou raket, které obvykle dopravují mnohem těžší výbušné nálože. Za zmínku také stojí, že se vyrábějí i různé speciální 122mm rakety, protože vedle běžné submunice mohou kontejnerové střely vypouštět např. miny, elektronické rušiče či letáky. Stále tak platí, že 122mm raketomet může být na bojišti účinným a univerzálním nástrojem.

Nejlépe o tom koneckonců vypovídá fakt, že navzdory údajné „zastaralosti“ se komplexy této ráže nadále vyrábějí a úspěšně prodávají. Jako příklad lze jmenovat modernizovaný český typ RM-70 Vampire, který čerpá z klasické „sedmdesátky“, avšak je umístěn na novém podvozku řady Tatra Force (dříve Tatra 815-7). Raketomety tohoto typu si pořídila Indonésie, testy nedávno prodělal v Řecku, jehož armáda zvažuje modernizaci svých starých raketometů vz.70. „Vampýr“ zachovává koncepci RM-70 (vz. 70), takže kromě odpalovacího zařízení pro 40 raket přepravuje i náhradní svazek dalších 40 raket a během několika minut dokáže samostatně uskutečnit nové nabití. Vedle nového podvozku Tatra a kabin v měkkém i pancéřovaném provedení nabízí i nový, plně digitalizovaný systém řízení palby, který dovoluje napojení na vyšší velitelské systémy. Samozřejmostí je schopnost střílet novými raketami s dostřelem prodlouženým na cca 40 km, jako je např. raketa Grad-ER, která se nachází v nabídce slovenské firmy MSM Group.

foto: BM-21 MT Striga 4x4, Excalibur Army

Vedle systému Vampire na osmikolovém podvozku Tatra Force patří do portfolia českého zbrojního průmyslu také menší raketomet BM-21 MT Striga 4x4. Jak naznačuje již jeho typový název, jako podvozek slouží v tomto případě čtyřkolový automobil řady Tatra Force. Raketomet Striga tudíž nedisponuje náhradním svazkem 40 raket, avšak jeho nespornou výhodu reprezentuje nižší hmotnost, která činí necelých 17 tun s výzbrojí, zatímco Vampire na osmikolovém podvozku může vážit více než 25 tun. Komplet Striga tedy představuje vhodný nástroj palebné podpory především pro expediční síly, např. výsadkové jednotky nebo námořní pěchotu. Vyvolal proto zájem Indonésie, jejíž námořní pěchota provozuje raketomety RM-70 a RM-70 Vampire, takže v únoru 2021 byla podepsána smlouva o přenosu technologií a licenční výrobě českých raketometů ráže 122 mm na různých čtyřkolových, šestikolových či osmikolových podvozcích Tatra přímo v Indonésii.

Podvozky z Kopřivnice ovšem neslouží zdaleka pouze pro raketomety založené na konstrukci RM-70, neboť po těchto vozidlech sáhly též některé zahraniční zbrojovky. Patří mezi ně např. izraelská společnost Elbit, která na šestikolové šasi Tatra Force umístila jednu verzi kompletu PULS (Precise & Universal Launching System). Ten může vypouštět střely AccuLAR kalibrů 122 a 160 mm, dále rakety EXTRA ráže 306 mm s dostřelem 150 km a již zmíněné balistické střely Predator Hawk s doletem až 300 km. Pro pořízení raketometů PULS na podvozku Tatra se nedávno rozhodla armáda Dánska. Licenční derivát systému PULS rovněž na podvozku od firmy Tatra představuje raketomet D11A, který byl vyvinut v Thajsku. A ještě je nutno zmínit brazilský modulární raketomet ASTROS II, jenž může odpalovat střely ráží 127 mm, 180 mm a 300 mm a jehož nová verze užívá šasi z Kopřivnice. Je velmi pravděpodobné, že raketometů na českých podvozcích bude postupně přibývat, k čemuž by mohla významně přispět např. již navázaná spolupráce s tureckou společností Roketsan.

Zajisté nepřekvapuje, že v souvislosti s fenomenálními úspěchy komplexů M142 HIMARS na Ukrajině se objevila i myšlenka jejich pořízení pro českou armádu. Ostatně tyto systémy si již objednalo Polsko, Rumunsko, Litva, Lotyšsko či Estonsko, kdežto pásové raketomety kalibru 227 mm slouží např. v Německu nebo Francii. V tomto kontextu je ovšem nutno upozornit na otázku podvozků, protože standardní podoba raketometu HIMARS užívá americký podvozek FMTV. Poláci se rozhodli použít domácí podvozky Jelcz, na nichž jsou ostatně posazeny také polské raketomety WR-40 Langusta ráže 122 mm a pro které se mají adaptovat i jihokorejské raketomety K239 Chunmoo. Analogicky se tedy nabízí možnost instalovat komplet HIMARS pro českou armádu na šasi Tatra, což by ovšem patrně znamenalo dodatečné finanční náklady, protože tuto adaptaci by nejspíše muselo zaplatit samo Česko, stejně jako instalaci raketometů HIMARS na šasi značky Jelcz budou platit Poláci.

Na druhou stranu se dá ovšem poznamenat, že instalace raketometů HIMARS na šasi Tatra by mohla představovat i potenciálně velmi přínosnou investici. Raketomety totiž vyrábí americká zbrojovka Lockheed Martin, která dodává i bojová letadla F-35 Lightning II, o jejichž nákupu pro Armádu ČR se nyní vedou jednání. Firma Lockheed Martin už otevřeně projevila zájem o spolupráci s českým zbrojním průmyslem, protože její vedení si je nepochybně dobře vědomo vývojových a produkčních kapacit, které v České republice existují. V této chvíli se komplexy HIMARS dodávají zahraničním zákazníkům výhradně na šasi FMTV, ale vzhledem k velkým úspěchům vozidel značky Tatra by alternativní podoba na podvozku z Kopřivnice mohla být i potenciálně velmi zajímavým exportním artiklem. Raketomet HIMARS na šasi Tatra by proto zdaleka nemusel být jen jakousi exkluzivní specialitou české armády, jelikož by mohl vzbudit zájem i na světovém trhu a díky jeho případnému vývoji a výrobě by se vytvořilo velmi cenné partnerství s jednou z největších světových zbrojovek.

Použití podvozků série Tatra Force pro budoucí raketomety Armády ČR by každopádně mělo představovat naprostou samozřejmost, jelikož jde o jednu ze základních pozemních platforem. Vozidla z Kopřivnice tvoří základ prakticky veškeré logistiky české armády a slouží také jako platformy pro různé současné i budoucí zbraňové, senzorové a jiné systémy, např. samohybné houfnice Caesar 8x8, radiolokátory EL/M-2084 MADR nebo protivzdušné komplety Spyder. Případné pořízení raketometů HIMARS pro českou armádu by tudíž mělo být bezpodmínečně spojeno s modifikací pro podvozky Tatra. Stojí též za zmínku, že těžký podvozek Tatra Force náleží do podstatně vyšší výkonové kategorie než americký střední automobil FMTV. Systém HIMARS tedy nese jeden výměnný kontejner se šesti raketami ráže 227 mm, zatímco nosnost osmikolového vozu Tatra Force by nabízela i možnost použít „dvojité“ vypouštěcí zařízení se dvěma kontejnery, jaké používá systém M270 MLRS na pásovém podvozku. Takový „dvojitý HIMARS“ by zajisté měl i značný exportní potenciál.

Další možnost pro Armádu ČR by představovala akvizice raketometu Elbit PULS, který již na šasi Tatra reálně existuje. V této chvíli nemá možnost vypouštět rakety kalibru 227 mm, které se v NATO stále více rozšiřují, jenže na tomto místě lze připomenout, že komplex Elbit PULS představuje vlastně evoluci raketometu IMI Lynx, jenž možnost vypouštění 227mm raket má. Dá se tudíž předpokládat, že případný požadavek české strany na analogickou úpravu systému Elbit PULS by asi neznamenal jakýsi nepřekonatelný problém. Nepochybně největší přednost tohoto izraelského komplexu koneckonců reprezentuje právě jeho modularita, resp. schopnost užívat velice širokou škálu raket různých ráží a dosahů včetně kalibru 122 mm. Jelikož rakety kalibru 227 mm dnes v NATO představují standard a jelikož dva z nejbližších spojenců Česka (tedy Slovensko a Polsko) nadále používají i rakety kalibru 122 mm (které se ostatně ve všech třech zemích také sériově vyrábějí), jako ideální řešení otázky raketometů pro Armádu ČR by se jevil systém schopný odpalovat rakety obou ráží.

foto: RM-70 Vampire, Excalibur Army

Jestliže by Armáda ČR potřebovala pořídit dělostřelecké raketomety opravdu urgentně, mohla by sáhnout po českém systému RM-70 Vampire, který by byl k dispozici v podstatě ihned. V kombinaci s novými raketami ráže 122 mm by nadále představoval účinnou a cenově velice efektivní zbraň, jež by dovolila přesnou palbu na vzdálenost okolo 40 km. Pokud by se pořídil třeba jen malý počet těchto systémů, mohla by Armáda ČR prakticky okamžitě zahájit proces obnovování této (v roce 2010 zcela zrušené) schopnosti. Po pozdějším pořízení výkonnějších, patrně modulárních systémů by se raketomety Vampire mohly přesunout k útvarům aktivních záloh a nadále plnit pomocnou funkci. Zkušenosti (nejen) z Ukrajiny každopádně velmi jasně ukazují, že dělostřelecké raketomety náleží mezi mimořádně významné zbraňové systémy, jež na dnešním bojišti sehrávají nesmírně důležitou, z taktické a operačního (nebo někdy dokonce strategického) hlediska často rozhodující roli. Především proto by se pro jednotky raketometů mělo najít místo i ve struktuře budoucí české armády.

Zdroj: Excalibur Army

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.