Rakouské stroje firmy GFM determinují celou válečnou propagandu Kremlu

Rakouské stroje firmy GFM determinují celou válečnou propagandu Kremlu
foto: Mil.in.ua / Public domain/2S43 Malva

Dělostřelectvo je dlouhodobě klíčovým segmentem ruské armády. Vysoká intenzita bojů na Ukrajině donutila Kreml žádat o pomoc Severní Koreu a nákup rakouských strojů GFM ukázal opět v holé pravdě stav vojensko-průmyslového komplexu.

Už několik měsíců na Ukrajině zcela dominují UAV, které stojí za 80 procenty všech ztrát. Podle New York Times dokáže Kreml v letošním roce vyrobit až tři miliony dronů. Jenže stejně jako Ukrajina je naprosto závislý na komponentech z Číny. Jenže po více než dva roky v těchto číslech dominovalo dělostřelectvo. A to od druhé světové války tvoří páteř ruské, potažmo sovětské, armády. Intenzivní nasazení houfnic a salvových raketometů (MLRS) na Ukrajině si vybralo svou daň. A to i přesto, že Kreml je největší výrobce dělostřelecké munice na světě. Jenže zdaleka nejde jen o to, opotřebení hlavní vyžaduje v Rusku rakouské stroje firmy GFM ze sedmdesátých let. 

Severní Korea jako významný donátor Kremlu

 

Pokud se má determinovat celá ruská válečná propaganda o silném Rusku, je třeba zmínit i intenzivní pomoc ze Severní Koreje. Podle Bloombergu pochází čtyřicet procent ruské dělostřelecké munice ze Severní Koreje. To je ohromující číslo. Když započítáme samohybné houfnice M-1978 Koksan nebo třeba balistické střely KN-23, je ruská válečná mašinérie dost závislá na Pchjongjangu. Skutečná determinace je ovšem v jiném faktoru. Západní houfnice jsou výrazně přesnější a mají v drtivé většině případů minimálně o deset kilometrů větší dosah se základní municí než ruské dělostřelectvo. Údaje se liší, ale na jeden výstřel třeba z Archeru nebo PzH 200 potřebuje Kreml až sedm vlastních granátů, aby dosáhl stejného výsledku. 

M-1978 Koksan

Rusko se vždy spoléhalo na kvantitu, počátek lze nalézt u T-34. Jenže technologické posuny, které začaly v osmdesátých letech minulého století, Kreml zcela zaspal. Důsledkem je výrazné zaostávání na bojišti i proti relativně slabé Ukrajině. Snad nejviditelnější je tento fakt u ruského letectva, které i přes drtivou převahu neovládá ukrajinský vzdušný prostor. V každém případě intenzivní nasazení ruského dělostřelectva si vynutilo snahu Kremlu získat další rakouské stroje firmy GFM, které se zásadním způsobem podílejí na výrobě dělostřeleckých hlavní v Rusku. Ve skutečností zásadně determinující faktor. 

Klíčové rakouské stroje od firmy GFM 

 

Pochopitelně nejde jen o výrobu dělostřelecké munice a pomoc ze Severní Koreje. Opotřebení hlavní a ztráty dělostřeleckých kompletů navyšují nároky na ruský vojensko-průmyslový komplex v situaci, kdy už Kreml vyčerpal většinu svých obrovských zásob. Takže přes sankce se Moskva musela poohlédnout po obráběcích strojích pro výrobu hlavní. A světe div se, opět se zaměřila na rakouské GFM. Podle Defence Express je Kreml na rakouských strojích zcela závislý. Rakouské stroje firmy GFM váží přes sto tun cena je 1,3 milionu dolarů. Je naprosto neuvěřitelné, že u klíčového dělostřelectva si Moskva takový stroj nedokáže vyrobit sama. 

Giacint-S

GFM je determinací Ruska 

 

Takže Kreml dokázal obejít sankce a zakoupil znovu stroj, který byl vyrobený v roce 1983. Již za studené války dovezl Sovětský svaz 26 strojů od rakouské firmy. A Kreml za GFM produkty nemá náhradu. Pokud pomineme fakt, jak vlastně fungují sankce, když si Moskva s klidem doveze zcela klíčový stroj pro válečnou mašinérii, otevírá se determinace pojmu Ruska jako vojenské mocnosti. Pokud si Kreml se všemi svými zdroji nedokáže zajistit výrobu ani základních a ve skutečnosti již zastaralých komponentů, asi je něco opravdu špatně. 

Ruský vojensko-průmyslový komplex na tom není dobře

 

Pak už vůbec nezní překvapivě, že si Moskva nedokáže vyrábět sofistikované komponenty do tanků a letadel. Klasický příklad je zaměřovač T-90M Sosna-U, který je ruskou propagandou vynášen do nebes. Jenže má to jeden háček, klíčové součástky jsou od francouzských firem Thales a Safran. Totéž se týká většiny avioniky letadel, včetně Su-57. Nákup strojů od rakouské firmy GFM jen potvrzuje naprostou technologickou zaostalost ruského vojensko-průmyslového komplexu, ze které se jen tak nemůže dostat. Čínu to stálo obrovské investice.  


 

Tagy