foto: Mil.gov.ua, CC BY 4.0/Houfnice CAESAR ukrajinského dělostřelectva
Česká muniční iniciativa je, zdá se alespoň podle nejnovějšího článku Deníku N, opět tématem. Podle pozoruhodného článku, který zasluhuje pozornost, protože ocas tu vrtí psem skoro v každém odstavci.
Deník N přišel s odhalením, že munici pro Ukrajinu nakupovala Czechoslovak Group Michala Strnada mj. v Řecku. To mělo mít zájem zbavit se své staré skladové munice, z níž většina „šla do Spojených států“ (lze spíše odhadovat, že přes Spojené státy, resp. přes americké instituce či firmy také na Ukrajinu), a „další část podle řeckých médií šla do Česka“. Deník N píše, že česká vláda zaštítila Strnadův byznys v Řecku, které z nějakého nepopsaného důvodu nemohlo munici prodat přímo soukromé společnosti, a učinilo tak až díky pomoci české vlády. Hlavním sdělením článku pak má být, že do druhého podobného obchodu zasáhla, opět bez vysvětlení důvodu, ve prospěch konkurenční společnosti STV Group, a neúspěšně, ukrajinská vojenská rozvědka. Zajímavější než to, co článek říká, je ale to, co přechází jen několika slovy či mlčením.
Nebezpečná a nepoužitelná munice opět na scéně
Podle řecké vlády byla prodávaná munice „nefunkční a nepoužitelná“. Připomeneme-li si letní kauzu týkající se předčasných výbuchů nespolehlivé munice, které měly mít za následek zraněné ukrajinské dělostřelce, poškozené dělostřelecké systémy a neschopnost plnit bojové úkoly, pak jde o informaci vlastně současně očekávatelnou i alarmující. Nefunkční a nepoužitelná munice vyžaduje, a to také bylo opakovaně zdůrazňováno, odpovídající servis. Záleží na typu a množství munice, potažmo na kapacitách, kterými zmíněná česká společnost vlastně disponuje, aby z nebezpečné a nepoužitelné munice udělala munici bezpečnou a použitelnou.
„Šlo o stovky tisíc kusů munice ráže 105 milimetrů nebo tři desítky houfnic, za které Strnadova skupina v Řecku zaplatila desítky milionů eur. Ukrajina pak zboží nakoupila za vyšší částky. CSG totiž musela starou řeckou munici vyčistit a upravit, což dělá ve slovenském závodě patřícím MSM Group, která je součástí divize CSG Defence. Kromě toho musela hradit z vlastní kapsy dopravu z Řecka a na Ukrajinu,“ píše Deník N. Nejen poslední citovaná věta naznačuje, s kým byl problém intenzívně konzultován. Tak jako v minulosti je čtenářům skupinou CSG nepřímo vysvětleno, že je vše v nejlepším pořádku. Částky tentokrát komentovány nejsou, ale máme věřit, že kus po kusu byly „stovky tisíc“ granátů „vyčištěny a upraveny“, a nadto CSG utrpěla finanční ztrátu tím, že hradila Ukrajině dopravu munice – velkoryse ji nezapočítala do ceny. Asi by bylo na místě se ptát proč, resp. proč tedy pak tato informace doplňuje odstavec vysvětlující vyšší než původní řeckou cenu.
Kapacity českého i slovenského průmyslu na servis stovek tisíc granátů nestačí
Nešlo přitom zdaleka o jedinou dodávku velkorážové munice, která v uplynulých dvou letech na Ukrajinu putovala. Když německý deník Handesblatt v září s odkazem na ukrajinskou zprávu upozornil na důsledky předčasně vybuchujících granátů dodávaných mj. v rámci české muniční iniciativy, všeobecně to velké pobouření nevyvolalo. Ve zprávě bylo uvedeno, že incidenty odpovídají 0,05 % celkového množství dodané munice. Ve skutečnosti je to ale obrovské a objektivně naprosto nepřijatelné číslo. Nikdo nechce být dělostřelec, který má 0,05% šanci, že mu 105-, 122-, 152- nebo 155mm munice vybuchne bezprostředně po výstřelu. Zprávy o těchto incidentech potvrdilo jak české MO, tak samotná CSG.
Bez dalších bližších informací, a i bez sdělení, jaká míra selhávek je vlastně u takové munice přijatelná – není totiž přijatelná vůbec žádná. Celý problém především ilustruje fakt, že v procesu „čištění a úpravy“ skladové munice ne vše funguje na 100 %. Nikdo nemůže zpochybnit, že Ukrajina munici potřebuje a potřebuje ji v největším možném množství. Problémem ale je, pokud firmy nemají a nemohou mít dostatečnou kapacitu na to, aby v reálném čase takové množství munice uvedly do žádoucího stavu, a je více než pravděpodobné, jak ostatně redakci potvrdily nejmenované zdroje z prostředí českého obranného průmyslu, že drtivá většina granátů putuje na Ukrajinu po méně než formální kontrole.
Role ukrajinské vojenské rozvědky
„I když se obchod uskutečnil už před řadou měsíců, stále rezonuje ve zbrojařských kruzích. V byznysovém zákulisí někdy zaznívá, že česká vláda může mnohdy preferovat Strnadovu CSG. Je ale fér opět zmínit, že CSG se o trh s municí v Řecku zajímala už od počátku ruské invaze,“ vysvětluje dále Deník N. Aniž by na vteřinu připustil, že o trh s municí v Řecku se mohly zajímat také jiné firmy – zcela se (a „férově“) spoléhá na sdělení té největší z nich; jakoby nějaký neformální průzkum trhu provedený jednou ze společností zaručoval exkluzivitu a vylučoval elementární obchodní soutěž. Pozoruhodnou roli v celém příběhu letošní dodávky přitom měla sehrát ukrajinská rozvědka HRU, v jejímž čele stojí generál Kyrylo Budanov.
Když si česká vláda ověřovala na Ukrajině, že má země o Strnadem zprostředkovávanou řeckou munici zájem, vznikl vedle certifikátu konečného uživatele vystaveného pro CSG ukrajinským ministerstvem také certifikát vystavený Budanovem. Na údajně stejnou munici, ale dodávanou společností STV Group. „Iniciátorem vydání nového dokumentu byl podle informací Deníku N Budanovův zástupce Viktor Zajcev. Ten byl následně letos na podzim odvolán, aniž by byly jasné důvody,“ napsal Deník N. Po důvodech, proč měla rozvědka zájem o dodávku od jiného dodavatele, ale nepátral.
Co by se dozvěděl? Možná, že nabízená cena byla nižší. Možná, že bylo nižší množství – s vyšší zárukou, že munice projde řádnou renovací a kontrolou. Imperativ doby ale zní: 500 tisíc kusů do konce roku! Politický závazek české vlády. Není čas ptát se, kdo je kdo. Že by svou roli mohly hrát i agregované sumy se neopovažujeme spekulovat. Odvolání Zajceva se přitom kryje s tím, jak rychle se o muniční iniciativě, údajně předražené munici a selhávkách dodané skladové munice přestalo mluvit, a to především na Ukrajině samotné. V mocenských zápasech uspěly síly, které mají dosavadní vývoj za žádoucí. Kritika žádoucí není, tím méně otázky a pochybnosti, jak se o tom ostatně na vlastní kůži přesvědči exsenátor Wagenknecht, který téma v České republice v srpnu razantně otevřel.
Deníku N slouží ke cti, že si všímá dřívějšího působení poradce pro národní bezpečnost Pojara a jeho spolupráce s CSG, ale: „Odmítá však, že by byl ve střetu zájmů nebo že by CSG v rámci jejich současného byznysu jakkoliv pomáhal.“ Samozřejmě. Pokud by jakkoliv pomáhal, určitě by o tom nemluvil v médiích. A totéž říká šéf agentury AMOS Vytečka. Ten přitom podle ukrajinských médií opakovaně žehlil nedodržené smlouvy společnosti Excalibur Army ze skupiny CSG, které byly na Ukrajině předmětem soudních sporů mezi společnostmi spadajícími do kompetencí ministerstva obrany a vojenského zpravodajství. Úloha Czechoslovak Group v rámci muniční iniciativy zůstává výbušným tématem.
Tagy