Revoluční ruský Objekt 279 měl představný pancíř proti kumulativním střelám, přesto neuspěl

Objekt 279 je sovětskou klasikou, revoluční nápady a neschopnost je v Rusku převést do sériové výroby. Komise mu vytkla strukturu pásů.

Kdo z pamětníků či fandů zná fantastické obrázky malíře Theodora Rotrekla, kterými ilustroval svého času různé sci-fi publikace a knížky, například Akci-L, Astronauty, Mlhovinu v Andromedě, atd., určitě mu dnes představený historický sovětský tank bude připadat povědomý.

Mohutné housenkové pásy a nad nimi velká a mohutná kupole korby a věže, to byly obvyklé podoby Rotreklem zpodobňovaných fantastických vesmírných vozidel budoucích průzkumníků na Marsu, Měsíci či jiných planetách. Jeho fantazie však byla pouhou představou malíře. Zato vozidlo, které dnes představujeme, bylo zcela reálné.

Experimental 4 tracked chassis,1952 from Kirov plant, St Petersburg.
- 1st 48t
- 2nd loaded with additional weight to the reached 88t
Tests of mobility and maneuverability in Great North were conclusive.
It led to four tracked Objekt 279 in 1959.
- 3rd and 4th is the "Objekt-279" pic.twitter.com/9Axo1HqUM8

— 𝔗𝔥𝔢 𝔇𝔢𝔞𝔡 𝔇𝔦𝔰𝔱𝔯𝔦𝔠𝔱 🇬🇪🇺🇦🇺🇲🇬🇷 (@TheDeadDistrict) December 16, 2020

Tank „Objekt 279“ byl prototypem sovětského těžkého tanku, který poprvé vyjel z dílen roku 1959. Vývoj tohoto tanku probíhal v Kirovově závodě v Leningradu pod vedením inženýra Lva Sergejeviče Trojanova. Vyvinul ho v letech 1957–1958, na základě svých předchozích pokusných typů, především stroje Objekt 726. Podstatnou novinkou a ideou, propagovanou právě konstruktérem Trojanovem už od roku 1948, byl systém tankového pásového podvozku skládajícího se ze čtyř vedle sebe instalovaných pásů podvozku.

Toto řešení velmi podstatně snižovalo měrný tlak podvozku na zem a zlepšovalo mobilitu i v těžkém terénu takto vybaveného tanku. Navíc prostřední dvojice pásů mohla být spuštěna opačně, než krajní dvojice, což neuvěřitelně urychlilo například možnost zakopání se tanku do země vlastní silou.

I nové vozidlo označené „Objekt 279“ mělo mít jako podvozek čtyři nízké hnací pásy, namontované na podélných nosnících. Nosníky byly využity jako palivové nádrže, což kromě jiného značně snižovalo nebezpečí požáru při zásahu tanku. Pokusný tank „Objekt 279“ byl vyvíjen se zaměřením na maximální možnou průchodivosti v težkém blátivém a zasněženém terénu. Tank mohl pokračovat v pohybu i s poškozenými pásy, pokud zůstaly v pořádku aspoň dva zbylé a ty nebyly zablokované.

Měrný tlak podvozku na zem činil jen 0,06 MPa, což byla hodnota lehkých tanků. Ale problém nastal, když bylo třeba v poli poškozené pásy opravit, většinou to posádka nebyla schopna vyřešit a prostřední pásy nešli opravit vůbec. Zato umístění korby nad podvozkem umožňovalo rozšíření bojového prostoru a ve výsledku vedlo oproti klasickým těžkým tankům ke zvýšení zásoby munice a vylepšenému systému automatického nabíjení pro vysokou rychlost palby.

Funkční první prototyp byl dokončen v roce 1959. Pohyboval se, jak je výše uvedeno, na čtyřech pásech, díky čemuž mohl projet i velmi těžkým terénem s náklonem až 35 stupňů. Světlá výška činila 687 mm. Díky dieselovému motoru 2DG-8M o výkonu až 1000 koňských sil se tank dokázal pohybovat rychlostí až 55 km/h, dojezd činil 250 až 300 km. Převodovka byla třístupňová hydropneumatická.

Osádku tvořili 4 muži (řidič, nabíječ, střelec, velitel). Hlavní výzbroj tvořil 130 mm kanón M-65 L/60 o délce 24 ráží s automatickou stabilizací ve dvou rovinách, zásoba granátů činila 24 kusů dělené munice uvnitř ve věži. Kadence výstřelů činila díky poloautomatickému systému nabíjení 4 – 5 výstřelů za minutu. Zaměřovač s poloautomatickým navedením děla na cíl byl spojený se stereoskopickým dálkoměrem a vybaven technologií nočního vidění. Vedlejší výzbroj tvořil kulomet ráže 14,5 mm KPV či KPVT zpočátku s 250 náboji, později s 800 náboji.

Tank se vyznačoval velice silnou pancéřovou ochranou údajně schopnou odolat i blízkým nukleárním výbuchům. Jeho pancéřování bylo dvouvrstvé, na povrchu měl představný pancíř z tenkého plechu, který měl iniciovat předčasný výbuch kumulativních střel. Pod představným pancířem byl pochopitelně ještě hlavní pancíř z klasické pancéřové oceli.

Byly vyrobeny pouze 3 prototypy, tank byl sice vysoce oceňován, ale k sériové výrobě nedošlo. Zkušební komisi například vadilo, že opravy podvozku v poli a natažení spadlého pásu byly pro posádku prakticky neproveditelné, což u normálních „dvoupásových“ tanků naopak nebyl pro vycvičenou posádku až takový problém. Při větším poškození pásů byl tak nový tank znehybněn.

Také vysoké nároky na kvalitní materiály a nákladné technické vybavení samotného tanku nakonec hrály v rozhodnutí tento tank nevyrábět svoji velkou roli. To byl koneckonců obvyklý problém ruských tankových prototypů, technickým řešením byly velmi revoluční a pokrokové, ale technologická úroveň ruských tankových podniků nakonec nedovolila jejich sériovou výrobu.

Nemusíme chodit daleko do minulosti, typickým příkladem je i poslední osud dosud velmi propagovaného tanku ARMATA. A tak po ukončení zkoušek zůstal z velmi nadějného typu „Objekt 279“ jen jeden dochovaný exemplář, který můžeme najít v ruském tankovém muzeu v Kubince.

Technické parametry:

Délka 6,77 m, s hlavní 11,085 m

Šířka 3,4 m

Výška 2,639 m

Hmotnost 59,2 tun, třetí prototyp cca 60 tun

Pancéřování u třetího prototypu bylo zvýšeno na exponovaných místech na 319 – 217 mm (předek a bok věže)

Původní pancéřování dle projektové dokumentace - korba:

- čelní horní - 265-192 mm

- čelní spodní - 121 mm

- boční - 182 mm

- zadní - 90 mm

- horní - 20 mm

- spodní - 30 mm

- věž:

- čelní - 305 mm

- boční - 305-217 mm

- zadní - 120 mm

- horní - 30 mm

 

Zdroj: MF, autorský komentář Ivo Pujmana