Průzkum čtenářů Naval Technology společnosti GlobalData zjistil, že drtivá většina 93% respondentů si myslí, že britské Královské námořnictvo v současnosti nemá dostatek lodí. Pouze 7% si myslí opak. Na otázku: „Má královské námořnictvo dostatek lodí?“ ze 17 284 respondentů odpovědělo 16 155 (93%) ne, zatímco 1,133 (7%) odpovědělo ano.
Velikost královského námořnictva byla v posledních měsících předmětem dohadů, v neposlední řadě britskými politiky, kteří zpochybňují schopnost královského námořnictva efektivně své síly nasadit. Od nového roku je pro ministerstvo obrany prioritou zvyšování připravenosti lodí maximalizovat použitelnost svých sil.
Královské námořnictvo disponuje několika velkými hladinovými bojovými plavidly, včetně šesti torpédoborců, 13 fregat, dvou letadlových lodí a dvou útočných lodí. Námořnictvo se také zabývá vývojem pěti nových fregat typu 31 a osmi fregat typu 26, určených k nahrazení stárnoucích fregat typu 23, které v současné době tvoří páteř flotily. Provozuje také velkou flotilu minolovek, nicméně se očekává, že o tuto schopnost v příštím desetiletí přijde, protože současný plán ministerstva obrany finanční prostředky na nahrazení stávajících plavidel nezahrnuje.
Ponorková služba Královského námořnictva má čtyři ponorky nesoucí balistické střely a šest útočných ponorek různých tříd. A v současné době pořizuje čtyři ponorky třídy Dreadnought, které nahradí stávající třídu Vanguard, a pokračuje v zavádění útočných ponorek třídy Astute, které nahrazují starší lodě třídy Trafalgar.
Podfinancování evropských ozbrojených sil je dlouhodobým problémem nejen ve Velké Británii, která přitom patří k nemnoha zemím NATO, jejichž výdaje na obranu dlouhodobě osciulují kolem 2 % HDP. Nejde ovšem jen o procento a absolutní výši částek, ale především o efektivitu jejich vynakládání. Utrácet peníze je snadné. Investovat je způsobem, který se v reálném čase promítá do akceschopnosti ozbrojených sil, jejich rozvoje, udržování a pokud možno posilování, je složitější.
O slabosti Královského námořnictva, po staletí nezpochybnitelně prvořadou námořní silou světa, se mluvilo otevřeně v létě roku 2019 v souvislosti s íránskými provokacemi v Perském zálivu, kde byly opakovaně napadány britské tankery. Odpovědí mělo být zdvojnásobení sil Royal Navy v oblasti: z jedné lodi (fregaty HMS Montrose) na dvě (torpédoborec HMS Duncan, typ 45). Současně byl zmiňován nedostatek vlastních lodí schopných efektivně doprovázet do služby zařazované letadlové lodě a závislost britského loďstva na spojencích, především Američanech. Obě lodě operovaly v Perském zálivu jen pár týdnů. Fregata se pak musela vrátit do domovského přístavu k plánované údržbě. Málo lodí znamená, že jednoduše nejsou žádné k dispozici, když je třeba je nasadit.
Torpédoborce, fregaty a letadlové lodě dohromady činí sílu 21 velkých hladinových plavidel, jež mohou být doprovázeny 10 ponorkami. Británie již není koloniální velmocí s globální projekcí námořníí síly (tuto schopnost mají jen Spojené státy). Pořízení letadlových lodí a nákup letounů F-35 (jak palubních, tak pro letectvo) značně vyčerpaly vojenský rozpočet a provozní náklady jsou též značné. Jsou to politici, kteří kritizují schopnosti Royal Navy, ale jsou to ti samí, kteří rozhodují o rozpočtu. Každopádně, námořnictvo modernizuje, letectvo modernizuje, a popelkou zůstávají především pozemní síly.