Autor fotografie: Devianart / Public domain|Popisek: BTR-70
Kreml obrněné transportéry BTR-70 prakticky nenasazuje a má k tomu velmi zásadní důvody. Jenže tyto důvody se týkají i BMP-1, BMP-2 a dalších vozidel domácí provenience.
Podle Weaponsystem.net je BTR-70 obrněný transportér sovětské provenience vyráběný od konce 70. do poloviny 80. let. Zjednodušeně řečeno se jedná o sovětskou klasiku. Vysoce mobilní a lehký obrněnec, který je plně obojživelný. V době svého vývoje byl plně nasaditelný proti západním protějškům. To se pochopitelně změnilo. Konkrétní problém BTR-70 ovšem není ve velmi slabém pancéřování, ten maji aktuálně prakticky všechna vozidla typu BTR nebo BMP, ale stroj má přímo i konstrukční vady, které i při opravdu lehkých zásazích způsobují, že transportér se stává pro výsadek smrtící pastí.
Špatná ergonomie BTR-70
Defence Express se zabýval tím, proč Moskva BTR-70 nenasazuje a jaké důsledky mají zásahy různých zbraní na tomto transportéru. Základním problémem je pochopitelně úroveň ochrany stroje, v druhé řadě je to ergonomie. DE vychází z článku v ruském magazínu Material and Technical Support. K tomu je nutné podotknout, že jestli už i Rusům vadí ergonomie BTR-70, tak to už opravdu musí stát za to. Veškerá ruská technika je proslulá tím, jak je pro operátory nebo výsadky nepohodlná. Příčina je jednoduchá, umanutá snaha sovětských konstruktérů o co nejnižší siluetu obrněnce. Faktor, jehož význam je v současnosti stále menší.
Zásadním problémem ovšem je, že pancíř je snadno prorazitelný jen střelbou z těžkého kulometu. Trochu překvapivé je, že tímto problémem se Rusové zabývají jen u BTR-70. Podobnou potíž měly dokonce i BMP-1 a BMP-2 a s největší pravděpodobností tento problém nadále trvá u nemodernizovaných vozidel, které již dnes na Ukrajině v ruských řadách jasně dominují. Problém se týká celé korby BTR-70. Ukrajinci zmiňují ještě potíže s obyčejnými nášlapnými minami. Tedy ne protitankovými, proti těm opět ruské stroje snad s výjimkou modernizovaných MBT nemají šanci. A dále se věnují zásahům ze všudypřítomných RPG-7.
Statisticky dostávají nejvíce zásahů od RPG-7 nebo střepin zadní části v prostoru pro výsadek. Je zdokumentované množství případů, kdy střepina prošla do palivové nádrže a následný výbuch munice znamenal let věže až 7 metrů od vozidla. V důsledku zásahů RPG-7 pravidelně dochází k zablokování prstence věže a zaseknutí poklopů nebo zadních dveří. V té chvíli se vozidlo stává smrtící pastí. Vyhodnocení samotných Rusů je v konstrukčních nedostatcích vozidla. Tedy špatně uspořádaný prostor pro výsadek i osádku, umístění munice a paliva v nepancéřovaných oddílech. Jenže tady je tak trochu háček v tom, že BTR je slabě pancéřované všude.

RPG-7 zvládne BTR-70 bez problémů
V každém případě Rusové připustili zásadní nedostaky své techniky. Otázka zní, zda podobně řeší své hlavní bojové tanky (MBT) jako T-72B3, T-80BVM nebo T-90M, kde je umístění munice doslova kritické. Snad s výjimkou T-90M, kde některé zdroje uvádí, že v rámci modernizace je už část střel mimo osádku. Celý text je přesto ještě stále velmi mírný a velkou vadou je, že neuvádí o jakých hlavicích je u RPG-7 řeč. Aktuálně se pro tuto legendární zbraň používají čtyři vyráběné nálože, z nichž nejmladší je z roku 1999.
Podle anglické Wikipedie Rusové aktuálně používají PG-7VL, což je vylepšená vysoce výbušná hlavice HEAT ráže 93 mm z roku 1977. Dále PG-7VR je z roku 1988 a má tandemovou nálož, tedy je i kumulativní. TBG-7V Tanin je opět rok 1988 a je termobarická pro městský a protipěchotní boj. OG-7V je tříštivá hlavice čistě proti pěchotě. Pochopitelně je používají i Ukrajinci. Z tohoto výčtu může BTR-70 přežít bez totálního zničení zřejmě jen tu poslední. Proti PG-7VR nemá vůbec žádnou šanci a proti zbylým dvěma je to velmi sporné. Koneckonců Ukrajinci si svá BTR-70 vylepšili, přidali průlezy a dokonce i APS (systémy aktivní ochrany). Přidávat pancíř na toto vozidlo prakticky nejde, motor by to neutáhl. Prastaré RPG-7 jsou pro BTR-70 smrtelným nebezpečím.