RS-28 Sarmat: Putinova oblíbená raketa

Na přelomu měsíce přednesl ruský prezident Vladimir Putin projev o stavu Ruska. Jedním z nosných témat byl i vývoj nových zbraňových systémů. Mezi ně by měla patřit i vyvíjená mezikontinentální raketa RS-28 Sarmat.

Velkou pozornost na sebe RS-28 Sarmat alias „Satan 2“ strhává především, protože má být využita jako nosič hypersonických těles, které se mají mistrně vyhýbat protiraketové obrany a zasahovat libovolně vzdálené cíle. Ve výzbroji ruských strategických sil má přitom zařadit raketu Satan, která proslula jako zbraň „posledního soudu“.

Předchůdce: R-36 alias Satan

Původní mezikontinentální raketa R-36 (v kódu NATO SS-18 Satan) byla do výzbroje zařazena už v roce 1974. Postupně vzniklo několik modernizovaných variant, které se krom jiného lišily počtem a silou nesených jaderných hlavic. Právě vzhledem k velké nosnosti a schopnosti doručit až deset jaderných hlavic byla raketa nejen během Studené války označována za jednu z hlavních zbraní prvního úderu.

Do dnešních dnů zůstává aktivní už jediná varianta R-36M2 (SS-18 Satan Mod 5), jež byla zařazena do výzbroje v roce 1988. Ta na délku měří 34,3 m, průměr spodního stupně činí 3 m a při startu váží včetně pohonných látek úctyhodných 211 100 kg. O pohon 1. stupně se stará několik raketových motorů rodiny RD-250 spalujících kombinaci asymetrického dimethylhydrazinu jako paliva a oxidu dusičitého jako okysličovadla.

psali jsme: VIDEO: Rusko úspěšně otestovalo svého ,,nadzvukového zabijáka", raketu Zirkon

Parametry R-36 jako zejména nosnost jsou dokonce tak zajímavé, že na jejím základě vznikla kosmická raketa Cyklon určená k vynášení družic na oběžnou dráhu. Její původní varianta označována pouze jako Cyklon odstartovala v letech 1967 až 1969 celkem osmkrát, z toho sedmkrát úspěšně. Na jejím základě pak vznikla raketa Cyklon-2, která si v letech 1969 až 2006 připsala 106 kosmických startů, z toho celkem 105 úspěšných. A nakonec také raketa Cyklon-3, jež má mezi roky 1977 až 2009 na svém kontě celkem 122 kosmických startů, z toho 114 úspěšných.

Mimochodem z počtu úspěšných startů můžeme usuzovat také spolehlivost vojenské rakety, které byla navíc jednodušší, než kosmický derivát – Cyklon 2 a 3 využíval navíc ještě 3. stupeň. Pokud bychom tedy sečetli celkový počet startů, dostáváme se na číslo 236 startů, z toho 226 úspěšných.

Satan 2 se představuje

RS-28 (v kódu NATO SS-X-30 Satan 2) využívá stejně jako svůj předchůdce raketové motory na kapalné pohonné látky a i vzhledem ke svým rozměrům startuje výhradně z raketových sil.

Přesné parametry Satanu 2 kvůli přísnému utajení neznáme. Nicméně se uvádí, že váží více než 100 t, přičemž některé zdroje uvádí hmotnost rovnou kolem 200 t – což by bylo podobné, kolik váží její předchůdce R-36. Ve svém 1. stupni využívá raketový motor vycházející podle dostupných informací z RD-274. Ten má spalovat opět asymetrický dimethylhydrazin jako palivo a oxid dusičitý jako okysličovadlo. Jak moc 1. stupeň vychází z rakety R-36, jak je někdy uváděno, se můžeme jen domnívat. Faktem nicméně zůstává, že to hlavní opomeneme-li výrobu, spočívá v horních stupních a tom, co mají vynášet.

Nosič jaderný hlavic i hypersonických těles?

Podle veřejný zdrojů má být raketa RS-28 schopna na vzdálenost přes 10 000 km doručit až deset těžkých jaderných hlavic nebo až patnáct lehčích (což je ovšem vzhledem k nepatřičnosti takového řešení nepravděpodobné). To už ovšem neplatí o údajném využití hypersonických těles Yu-71/Yu-74, které mohou oproti hlavicím podstatně více manévrovat a tedy i zasahovat od sebe vzdálenější cíle.

Právě větší počet manévrujících hypersonických těles má představovat v současnosti pro jakoukoliv protiraketovou obranu prakticky neřešitelný problém. Prvotní rychlost jim přitom uděluje samotná raketa schopná urychlit vynášený náklad na řádově na 6,8 km/s (jenom pro představu: družice létají po nízké oběžné dráze rychlostí 7,9 km/s).

psali jsme: Konec světa v ruském podání: balistická raketa o hmotnosti 100 tun

Hypersonická tělesa na sebe ostatně upoutala největší pozornost v projevu ruského prezidentu. Ten ve zjednodušené animaci ukázal vypuštění většího množství takových těles a jejich údajnou schopnost se vyhýbat americké protiraketové obraně. Jejich další a často opomíjenou výhodou má být také schopnost přilétat z více různých směrů a nikoliv po předpokládané balistické dráze, s čímž počítají současné protiraketové systémy.

Ať už jsou přitom skutečné schopnosti nových hlavic a hypersonických střel jakékoliv, nemůže brát podobná uvedení na lehkou váhu. Přeci jen na hypersonických typech zbraní pracují krom Ruska také Čína i Spojené státy americké a představa manévrujících hypersonických těles vynesených mezikontinentálních raket je reálná.

Nepřehlédněte na Security magazínu: Historie - vnímáme dějiny v souvislostech a nadhledem. Sledujte nejdůležitější okamžiky historie. S námi víte více

 

Autor: Michal Polák