Ruská i čínská ,,stopka". Írán chtěl tyto letouny, ale nedostal žádné

Na papíře jsou íránské vzdušné síly jedněmi z největších na světě. Zahrnují kolem 350 letounů, na druhé straně hned dodejme, že notně zastaralých. V eskalujícím napětí mezi Íránem a USA není špatné si udělat stručnou inventuru, jaké stíhací letouny chtěl Írán eminentně koupit z Ruska nebo Číny, ale nakonec odešel s prázdnou.

Mig-31

Jako žhavá se v roce 1990 jevila být ještě sovětská dodávka stíhacích letounů MiG-31. Írán o ně měl velký zájem a učinil objednávku na 24 těchto strojů. Právě MiGy-31 mohly významně zvýšit íránské vzdušné kapacity a zároveň vyvíjet tlak na své sousedy. Nicméně nakonec k dodávkám kýžených letounů nedošlo z důvodu rozpadu Sovětského svazu.

V roce 1992 to Írán zkusil znovu a kromě zmíněných strojů MiG-31 měl zájem i o ,,přibalení" MiGů-29, MiGů-27 i bombardérů Tu-22. USA však zatlačily na Rusko, aby od prodeje letounů Íránu ustoupilo.

Su-27/Su-30SM:

Přesuňme se v čase o něco později. Před 12 lety měl projevit Írán zájem o stíhače Su-27, respektive Su-30SM. V roce 2007 údajné zprávy o velkém kontraktu na 250 letounů Su-30 donutily ředitele společnosti Rosoboronexport, aby formálně popřel, že se jakýkoli takový prodej připravoval. Nakonec Írán přišel i v tomto případě zkrátka kvůli implementaci sankcí OSN. Írán však svou snahu znovu nevzdal.

Před třemi lety prosákly opět informace o tom, že Írán chce pořídit letouny, ale v neprospěch Íránu ,,zaúřadovala" tentokrát dohoda šesti velmocí o omezení íránského jaderného programu z roku 2015 a s tím spojené sankce mezinárodního společenství.

J-10

Írán se obrátil v 90. letech ohledně možných dodávek letounů také na Čínu. Podařilo mu nakoupit několik stíhačů J-7. Írán měl v roce 2015 projevit zájem i o dodávky modernějších strojů J-10, jejichž výkon se má blížit americkým stíhačkám F-16. Íránskou představou byl nákup 150 strojů J-10.

Problém však představuje fakt, že Čína je jedním z hlavních obchodních partnerů blízkovýchodních států, jako je Saúdská Arábie či Spojené arabské emiráty, které jsou s Íránem dlouhodobě na kordy. Zároveň je strategickým partnerem Číny Pákistán, jenž sousedí s Indií, Čínou i Íránem a od Číny nakupuje nejmodernější zbraně a tedy nechce, aby jeho ne zrovna přátelský soused byl minimálně na stejné úrovni v oblasti zbraňových technologií. V roce 2015 již měla média nákup za prakticky hotovou věc. Například server The Diplomat v roce 2015 uvedl, že Peking kývl na prodej 150 letounů Íránu.

Nicméně od té doby se v médiích neobjevila potvrzující informace, že kontrakt skutečně klapl. Možná proto, že Čína váhá, protože by si prodejem stíhačů J-10 Íránu mohla notně zkomplikovat svou obchodní pozici vůči zmíněným státům. Každopádně íránské vzdušné síly k dispozici J-10 (zatím) nemají.

Irán je tak nucen i z důvodu uvalení sankcí vystačit s upgrady stávajících starších letounů, což také činí. Existují zde ale samozřejmě limity modernizace starších strojů, které samozřejmě nemusí zdaleka odpovídat standardům doby. Jedná se o F-14 TOMCAT, MiG-29, Mirage F-1 nebo Chengdu J-7 (čínská verze MiG-21), F-4 Phantom, F-5 Tiger II, Su-22/24/25 apod.

 

Zdroj: National Interest, The Diplomat