Hladové a opotřebované ruské dělostřelectvo už si prostě musí vypomáhat severokorejskými Koksany

Hladové a opotřebované ruské dělostřelectvo už si prostě musí vypomáhat severokorejskými Koksany
Autor fotografie: Mil.ru / Publlic domain|Popisek: Msta-S
08 / 01 / 2025, 17:30

Ruské dělostřelectvo nese vedle pěchoty hlavní zátěž agrese na Ukrajině. Bezedné nejsou ani ruské sklady a již ověřené použití samohybných houfnic M-1978 Koksan ze Severní Koreje naznačuje skutečný stav. Navzdory modernizovaným Msta-SM2.

Institut pro studium války (ISW) píše ve své zprávě ze 4. ledna 2025, že Rusové za loňský rok přišli o 13 050 dělostřeleckých systémů. To je obrovské číslo vzhledem k tomu, že předválečný stav se často odhadoval na 50 až 80 000 kompletů. Kolik toho mají Rusové skutečně k dispozici nelze prakticky odhadnout. Nasazují běžně i druhoválečné systémy jako D-1, které střílely i na Berlín. D-30 pocházejí ze šedesátých let, nic to nemění na tom, že to jsou stále nebezpečné a prověřené zbraně. Mnohem zásadnější je ovšem otázka, v jakém jsou stavu a kolik je k nim náhradních komponentů. Při intenzitě konfliktu na Ukrajině je potřeba výměny hlavní nepochybně častá. 

Nasazení severokrejských M-1978 Koksan signalizuje nedostatek ruské techniky

 

Životnost hlavně západních houfnic jako M777, PzH 2000, Archer, Krab, DITA nebo třeba FH 70 je v průměru okolo 1 500 výstřelů a maximálně 100 použití na den. Na začátku konfliktu se to hodně řešilo, protože Ukrajinci tato čísla výrazně překračovali a náhradní hlavně neměli. Problém se zřejmě vyřešil. Západ díly dodává a třeba Nexter dokázal zkrátit dodávku nových Caesarů o několik měsíců, asi i na úkor AČR. Otázka zní, jak je na tom ruská strana, která již podle viewusglobal.com nasadila severokorejské M-1978 Koksan. Poměrně rychlé použití houfnic ze Severní Koreje podle WPtech jasně signalizuje reálný stav ruského dělostřelectva. 

Jestliže aktuálně Ukrajina nejvíc řeší problém s kvantitou vojáků a zjevnou neochotou části rekrutů bojovat s Ruskem, pak Kreml stojí před hodně zásadním problémem nedostatku techniky. V posledních měsících na frontě ubyly především modernizované T-90M, T-80BVM a T-72B3. Ale celkově je nasazováno MBT stále méně. Uralvagonzavod jen lže o produkci a jeho eskapády s BMP už jsou dostatečně známé. Centrální sklady už škrábou ze dna a obrněnce poslané na frontu jsou jednosměrnou jízdenkou. Jsou prorezlé, kanóny často v nepoužitelném stavu a jejich jediným účelem je dovést výsadek k linii kontaktu. A s tím pak už souvisí právě role ruského dělostřelectva.

Klíčová role dělostřelectva  

 

Rusové prakticky na celé frontě přecházejí k taktice vysílání jednotek o velikosti družstva, maximálně čety, proti ukrajinským pozicím a to za podpory ruského dělostřelectva. Příčiny jsou dvě. Jednak zmíněný nedostatek techniky a Ukrajinci zřejmě po celé frontě zvládnou případně nasazené obrněnce zničit právě pomocí houfnic a dronů. Důsledkem je obrovské zatížení ruského dělostřelectva, protože Rusové na značné části bojiště provádí ony drobné útoky denně a na každé lokaci třeba i desetkrát za den s jediným cílem. Vyčerpat obránce. 

Obsazená místa jsou nejdříve prakticky srovnána se zemí především právě za pomoci artilerie nebo řízených pum FAB a KAB z Su-34. Jenže vemi často dochází k situacím, kdy útočící ruská pěchota nemá ani tu dělostřeleckou podporu. I Rusové trpí nedostatkem munice a vzhledem k opotřebení i nedostatkem dělostřeleckých kompletů, kterých vzhledem k výrazně menší přesnosti potřebují výrazně více než Ukrajinci. Indicie jsou již dlouho jasné, Severní Korea dodává na Ukrajinu munici už velmi dlouho. Nasazení M-1978 Koksan je logickým vyústěním. Mají ráži 170 mm a té má Kim Čong-un nepochybně nadbytek. 

Koksan odtahovaný v Iráku M88

Modernizace Msta-SM2 a 2S34 Malva dělostřelectvu nestačí 

 

Systémy byly vyvinuty pro ostřelování Soulu a skutečné jméno zbraně se dosud neví, Koksan je americký název. V každém případě se v souvislosti s M-1978 mluví o vysoké nespolehlivosti stejně jako u munice. Reálný stav Rusů naznačuje i nedávné vystoupení ukrajinského BVP Stryker v Kurské oblasti, které popsal Defence24. Lehké vozidlo si s klidem lovilo ruské vojáky na otevřeném prostoru bez zásahu dělostřelectva nebo dronů. Až neuvěřitelné. Strykeru se nic nestalo, Rusům ano. Stryker neměl munici a prostě jen fyzicky najížděl do vojáků, které jednoduše honil po poli. 

To že na tak exponovaném místě Rusové nedokázali zasáhnout je ohromující. Kreml se neustále chlubí modernizacemi své techniky. Defence Express u dělostřelectva naposledy uvádí komplet Msta-SM2, který je již svojí koncepcí značně zastaralý. Zásah věže znamená smrt osádky. Západní trend je zcela oddělená automatická věž, byť tedy u kolových houfnic. Msta-SM2 je pásová záležitost. Podobně je na tom ovšem právě kolová 2S43 Malva, která některé parametry také nesplňuje. Nutno podotknout, že Caesar už také ne. Ale i kdyby, Rusové jich stejně mají málo. A krize ruského dělostřelectva nepochybně pomalu narůstá i přes obrovské a pomalu vyčerpané zásoby z doby SSSR.

Tagy článku

-->