foto: Alex Pereslavtsev, GFDL 1.2/Tu-95MS a Iljušin Il-78
Ruská armáda provozuje velkou typovou řadu letounů konstrukčních kanceláří MiG, SU nebo TU, tedy historicky Mikojan Gurjevič, Suchoj a Tupolev, i když tyto ikony již nejsou mezi námi, jejich odkaz žije. Zmizela konstrukční kancelář Mjasiščev, prostě byla převálcována ne technologicky, ale politicky jinými. Ruské letecké úsilí je sice masivní, nicméně se ukazuje jako neefektivní, pokud bereme v úvahu poměr cena a výkon.
Cílem leteckého boje na Ukrajině je letecká dominance a boj proti pozemním cílům. Vzhledem k letovému úsilí, nemá Ukrajina šanci se bránit ruské vlně letounů, ale má možnost velmi efektivně využívat své letouny a protivzdušnou obranu včetně nasazení všech typů dronů.
Psali jsme
Záporožská jaderná elektrárna se stala útočištěm pro ruské vojáky. Dovezli sem svou techniku a ostřelují odsud město Nikopol.
Zdá se, že ruské letecké úsilí je masivní, ale neefektivní v poměru cena a výkon na rozdíl od Ukrajiny. Méně letů a více výsledků. Je evidentní, že Ukrajina se bude vyhýbat ztrátám, tedy že nechce vzdušné souboje stíhacích letounů, ale nasadí masivní protivzdušnou obranu (PVO) a letouny budou plnit především, společně s drony, úkoly stíhacích bombardérů.
Rusko zatím nenasadilo dálkové/strategické bombardéry Tu-22 M3M BACKFIRE ani strategické Tu-95 BEAR nebo „Bílé labutě“ Tu-160 Blackjack. Tyto letouny jsou schopny nést střely s plochou dráhou letu i plošného bombardování. Jenže plošné bombardování v bojové zóně zajišťuje dělostřelectvo a raketomety a střely je možno vypalovat z Černého moře nebo pozemních stanovišť.
Psali jsme
V pozemních bojích na Ukrajině si obránci vedou velmi statečně, ale je evidentní, že jim dochází dech, síly, zásoby, zbraně a někdy i motivace....
Rusko by muselo být v hodně kritické situaci, aby nasadilo strategické bombardéry, jež by asi ale primárně útočily na západní Ukrajinu, nikoliv na frontovou linii. A zároveň společně s výstavbou dobrovolnických praporů ze všech regionů Ruska to svědčí o tom, že Rusko nemá kapacity napadnout kohokoliv jiného, třeba pobaltské státy.
Ruské letectvo, a to včetně vrtulníkového, průběžně mění taktiku nasazení, jak již SM informoval. Vždy záleží na konkrétní zemi, jak si, co kategorizuje, ale evoluce probíhá. Dříve letectvo a PVO byly společně, pak se oddělily, pak se kategorizovaly na bombardéry, stíhače, stíhací bombardovací, bitevní a vrtulníky a někdy vrtulníky jsou vyřazeny z letectva a podřízeny pozemním silám. A dnes jsou tady drony o velikosti pár gramů po tuny, schopnost po krátký čas poskytovat zpravodajské informace nebo letět z kontinentu na kontinent, tam dlouhodobě kroužit a pak odpálit raketu/rakety a zničit cíle.
Ruské letectvo v oblasti dronů není moc silné, ale stíhače, stíhací bombardéry, bombardéry a vrtulníky jsou na dobré úrovni, nelze říci nejlepší, ale dost dobré. Ovšem jejich nasazení na Ukrajině, stejně jak u obrněné techniky, je limitováno velícími důstojníky, kdy potenciál letounů je mnohdy zničen rigidním myšlením, nikoliv konstruktivní schopností přemýšlet, jak potenciál využít.
Psali jsme
Odolal by křižník Petr Veliký salvě ukrajinských protilodních střel Neptun? Ty potopily před několika měsíci vlajkovou loď Černomořské flotily křižník...
I toto je zřejmě jedna z možností, proč ruské letectvo nasazuje více sil a má stále méně výsledků. Technika je dobrá, piloti jsou vycvičení, výzbroj je na úrovni, velení je v 50. letech.
Zdroj: Air Recognition
Tagy