Ruské raketové dělostřelectvo v novém hávu. Probíhá proces přezbrojování na moderní systémy Tornado

Ruské raketové dělostřelectvo postupně přezbrojuje na dělostřelecké systémy Tornado.

V rámci ruských těžkých dělostřeleckých systémů probíhá postupný proces přezbrojování na moderní raketomety řady Tornado-S a Tornado-G. Cílem je nahradit těmito systémy stávající raketometné systémy BM-30 Smerč nebo BM-27 Uragan a vytvořit silnou moderní raketometnou ,,osu" ruského těžkého dělostřelectva.

Podle serveru Defence Blog mají Tornada do konce roku 2027 nahradit výše uvedené starší dělostřelecké systémy. Proces, na jehož konci má bát přezbrojení starších dělostřeleckých systému za nové, začal v roce 2018. BM-30 Smerč, který vstoupil do služby v roce 1989, již nevyhovuje nejnovějším nárokům na moderní dělostřelecké systémy.

V této souvislosti dodejme, že raketomet BM-30 byl použit v právě skončivším konfliktu v Náhorním Karabachu, kde se znepřátelené strany - Ázerbájdžán a Arménie - jím vzájemně ostřelovaly.

Jak už jsme zmínili, Rusko disponuje dvěma variantami tohoto moderního raketometu: Tornadem-S a Tornadem-G. Zatímco Tornado-G používá neřízené střely ráže 122 mm, verze Tornado-S střílí jak neřízené rakety, tak i řízené rakety ráže 300 mm. Tornado-G je upgradovaná verze raketometu 9К51 Grad s vylepšeným systémem řízení palby.

Raketomet byl poprvé vyzkoušen na testech v Dagestánu minulý rok v říjnu. Sériová výroba Tornada-G začala v roce 2013 a do služby vstoupil raketomet v roce 2014. 20 těchto systémů bylo objednáno v roce 2019.

Co se týče verze Tornado-S, ruské pozemní síly dostaly v roce 2011 tři desítky těchto raketometů. Ty nahradily starší BM-21 Grad. Tornado-S se speciálním satelitním systémem GLONASS, který používal i BM-30 Smerč, má dostřel naváděných raket 120 km (podle některých zdrojů i 200 km), přičemž každá raketa je naváděna samostatně. Oba systémy pak mají kapacitu vypouštěcích trubic pro 40 raket. Tornado-S bylo například nasazeno v chronickém konfliktu na východní Ukrajině na straně proruských separatistů.

Z uvedeného plyne, že v současných i budoucích konfliktech mají raketomety různých ráží s řízenými i neřízenými střelami stále své místo. AČR zrušila raketomety v době podfinancování rozpočtu na obranu z důvodu udržitelnosti fungování jiných sil a prostředků, jež v dané době byly považovány za důležitější. Myšlenka znovuzavedení raketového dělostřelectva je živá, vše se však bude odvíjet od rozpočtu a modernizace koncepce rozvoje AČR.

Řízené střely velkých ráží jsou určeny k ničení odolných cílů jako bunkry, velitelská stanoviště apod., kdežto neřízené střely jsou určeny k odpálení salvou a pokrytí plošného síle, kdy ničí především střepinovým účinkem, též psychologický dopad na osoby v cílové ploše je obrovský. V již zmíněném konfliktu na Ukrajině byly raketomety používány s velkým úspěchem k ničení postavení dělostřelectva, kdy obsluhy tažených houfnic D-30 i jiných systémů byly vystaveny přímé palbě.

Zde je možno opět otevřít otázku, zda českou armádou vybrané budoucí samohybné houfnice neposkytující ochranu obsluhy při vedení palby jsou tím nejlepším řešením pro případné budoucí konflikty.

 

Zdroj: Defence Blog

Tagy