Ruské stíhačky jedna po druhé ztrácí pozice na mezinárodním trhu

Ruské stíhačky jedna po druhé ztrácí pozice na mezinárodním trhu
Autor: Pixabay, Free for commercial use|Popisek: Ilustrační obrázek
08 / 02 / 2022, 13:00

Mezinárodní obchod se zbraněmi nikdy nebyl jednoduchý problém, ale komplexní soutěž zahrnující různé faktory, jako je politika, ekonomika a technologie. A v této soutěži Rusko stále více ztrácí půdu pod nohama téměř ve všech směrech.

Su-35 měl být po Su-57 ruským stíhacím esem nejen z hlediska technologie, ale i prodejních úspěchů. Obzvláště poté, co Čína zakoupila 24 strojů Su-35, byl reklamní efekt dobrý a přilákal Indonésii, Egypt, Alžírsko, Turecko, Írán a další země ke koupi. Schopnost v boji Su-35 prokázal během syrské války. Egypt zakoupil 24 letadel v hodnotě více než 2 miliardy amerických dolarů a Indonésie 11 letadel za cenu 1,14 miliardy amerických dolarů. Rusko bylo tak nadšené z objednávek, že pro Egypt vyrobilo 17 Su-35 připravených k okamžitému dodání.

Zrovna nedávno však někteří uživatelé Twitteru sdíleli fotografie stíhačky Su-35SE s modro-šedou dělenou kamufláží v Gagarin Aircraft Factory, tedy strojů objednaných Egyptem. Čísla a znaky na letadle však byly ručně smazány. To je abnormalita, protože když exportní stíhačky opouštějí továrnu, jsou natřeny vojenským znakem zákazníka.

Kromě toho, když je letadlo objednáno, obvykle se jich několik postaví a pak se spěchá k zákazníkovi domů, aby co nejdříve sloužilo, stejně jako v případě indického nákupu strojů Rafale z Francie, kde 9 strojů bylo dodáno včas.

Existují tedy pouze dvě vysvětlení – vyrobený stroj má problém s kvalitou a bude vrácen do továrny nebo je obchod zastaven. Problémem není jen u 24 Su-35SE objednaných Egyptem, ale i 11 strojů objednaných Indonésií, kdy objednávka na nátlak Spojených států na konci roku 2021 byla oficiálně zrušena.

Spojené státy v lednu 2018 zavedly zákon „Countering America's Enemies with Sanctions Act“, který umožní na jakýkoli národní subjekt, který se pokusí koupit ruské zbraně uvalit sankce. Uživatelé si tak mohou vybrat pouze mezi americkými nebo ruskými zbraněmi a nemohou dosáhnout koexistence obou technologií. Hlavním stíhacím letounem Indonésie je F-16, takže rozhodnutí bylo poměrně jasné.

Z obchodů ustupuje i Alžírsko, skalní fanoušek bojových letounů ruské výroby. Hlavním vybavením alžírského letectva jsou stíhačky ruské výroby, včetně těžkého Su-30MKA a středně těžkých MiG-29 a MiG-29M. Kromě toho disponuje bombardéry Su-24M a stíhači MiG-25.

Spekuluje se, že důvodem odmítnutí Su-35 ze strany Alžírska nejsou politické ohledy, ale především to, že výkon Su-35 není dostačující v porovnání s dříve nakoupenými SU-30MKA. Dnešní evoluce Su-35 nemá ani aktivní AESA radar a je tím mezi stíhačkami z jiných zemí velmi hendikepován, navíc je velmi drahý s jednotkovou cenou kolem 85 milionů dolarů, tedy téměř stejně jako americký letoun páté generace F -35.

Zbývají pouze dvě země, které mohou koupit Su-35, tedy Turecko a Írán. Turecko má také velké množství americké techniky. Pokud Spojené státy použijí k tlaku výše uvedený zákon, Turecko to rozhodně neustojí. Přestože vztahy mezi těmito dvěma státy je na nejhorší úrovni za celou historii, v mnoha ohledech se Turecko stále musí spoléhat na Spojené státy a respektovat, že je pořád ještě součástí NATO.

Jako jediný možný zákazník Su-35 zůstává pouze Írán. Po desítkách let sankcí totiž Írán nějaká další americká sankce nemůže rozházet. Existují spekulace, že Rusko seškrábalo sériové číslo a vojenský znak ze 17 egyptských verzí Su-35SE, které byly vyrobeny, aby mohlo stroje dodat právě do Íránu.

Tolik k Su-35 a zbývá další stoj, který měl být určen k vývozu a to Mig-35, tedy lehčí dvoumotorový stíhač, který měl mít potenciál nahrazovat flotily rozšířených a zastaralých Mig-29 po světě. Ani zde ale nesvítá na lepší časy a z přibližně 30 zemí disponujícími staršími stroji se objednávky nehrnou a mimo halasných prohlášení Rosoboronexprotu a ruských analytiků, jak skvěle se má prodávat, se po stroji a nástupci slavných Fulcrumů slehla zem.

Země používající ruskou techniku na ní hodnotili pozitivně odolnost a obvykle mechanickou jednoduchost pro opravy a údržbu. V některých případech to bylo horší se spolehlivostí nebo délkou životního cyklu, ale co bylo Rusku nejvíce vyčítáno byl pozáruční servis. Vázly dodávky náhradních dílů nebo práce prováděné ruskými specialisty nebyly v dostatečné kvalitě.

Také ruská filozofie použití stíhacích letounů byla jiná než americká. Rusové vsázeli na tzv. frontové letectvo, tedy skupina letounů v radiovém a radarovém tichu je centrálou navedena k cíli, i proto byl dosah palubních radarů menší než u amerických letounů. Američané více vsázeli na samostatné vyhledávání cílů, tedy byl nutný větší dosah. Při dnešních technologiích protiradarových střel, EW a možnosti zasáhnout cíle za horizontem (mimo přímou viditelnost), je ruská taktika a technologie absolutně zastaralá.

USA dokáží v rámci prodeje zbraní a udržení dominance na trzích nabídnout zajímavé balíčky, ale každá mince má dvě strany. USA velmi rychle uvalí embargo na kohokoliv. Přesvědčila se o tom Čína, jež má ve výzbroji UH-60, embargem bylo též uzemněno pákistánské letectvo a nejnověji Turecko vyloučeno z programu F-35.

Jak se říká, když se dva perou, třetí má užitek. Pokud se USA a Rusko budou vzájemně držet v šachu, v asijském regionu by to mohlo otevřít dveře již velmi vyspělým čínským technologiím, velmi agilní je též Francie s Rafale, a tak trochu neutrální Švédsko s letounem Gripen.

Jisté je, že Rusko politický tlak USA prohrává, což mu způsobí značné ekonomické ztráty, a pokud by došlo k odklonu západní Evropy od zdrojů zemního plynu z Ruska, mohlo by to Rusko velmi silně destabilizovat. Jak bylo řečeno v úvodu, nejde jen o zbraně, ale i politiku, ekonomiku a vliv.

Zdroj: defenceview.in, globalsecurity.org,

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace