Ruské Su-57 má šanci na trzích uspět, vývoj letounu může být zajímavý

Ruská stíhačka Su-57 Felon páté generace trpěla, stejně jako další letouny této kategorie např. F-35, četnými zpožděními ve vývoji, a přestože se původně očekávalo, že bude zavedena do výzbroje v roce 2015, do roku 2025 má být v ruském letectvu provozuschopných 200 stíhaček a více než 100 dalších bude postaveno na export.

Program výrazně zaostává za plánem, dnes je v provozu pouze deset a do roku 2028 se očekává, že jich bude provozuschopných pouze 76. Přesto je předpokládáno, že výroba bude rozšířena nad rámec všech současných ruských stíhacích tříd, aby splnila požadavky nejen ruských vzdušných sil, které čelí rychle rostoucímu rozmístění stíhaček páté generace NATO v okolí svých hranic, ale také možností exportu významným klientům zejména Alžírsku a Indii.

Su-57 bylo vyvinuto jako přímý nástupce sovětského Su-27 FLANKER, tedy těžkého stíhacího letounu pro vybojování vzdušné nadvlády, jenž byl uveden do provozu v roce 1984, a který v současnosti provozuje 19 zemí, z nichž 16 dováželo letoun přímo z Ruska. To poskytuje Su-57 potenciální celosvětově širokou klientskou základnu s možností uspět v zemích Středního východu a jihovýchodní Asie.

Přestože zaostává ve schopnostech stealth ve srovnání se svými americkými a čínskými protějšky, Su-57 má silné výkonnostní parametry v celé řadě oblastí. Ty sahají od jeho odolnosti a ovladatelnosti až po dosah a výkon senzorů – se šesti radary a senzory IRST (Infrared Search and Trach) poskytujícími velmi vysokou úroveň situačního povědomí a schopnosti elektronického boje, zatímco radary AESA (Active Electronically Scand Array) v pásmu L poskytují potenciální schopnost proti stealth cílům.

Stíhačka je také jediná ze své generace, která byla nasazena pro boj s vysokou intenzitou proti jinému státu, přičemž operace na Ukrajině zahrnovaly nejen vzdušné útoky proti pozemním cílům, ale také mnohem složitější operace včetně potlačení ukrajinské protivzdušné obrany a údajně i boj vzduch-vzduch mimo vizuální dosah. Vzhledem k tomu, že se očekává, že Su-57 bude v dohledné době pokračovat v bojových operacích proti ukrajinským silám a jejich rostoucímu doplňování z NATO, předpokládá se, že to Rusku umožní dále vylepšit konstrukci, což by mohlo potenciálně zvýšit jeho atraktivitu na globálních trzích.

Spekuluje se také o tom, že pokud Ukrajina obdrží stíhačky F-16 od členů NATO, které jsou zdaleka nejpoužívanějšími stíhači na Západě, ruské letectvo by mohlo použít Su-57 ke zničení těchto letounů a tím dále posilovat kredit Su-57.

Přestože se Su-57 může pochlubit řadou funkcionalit, které nejsou k zřejmé u jiných stíhaček jeho generace, jedním z nejvýznamnějších faktorů pravděpodobně zůstanou jeho celoživotní náklady. Tento letoun se odhaduje jako zdaleka nejlevnější v páté generaci při pořízení, přičemž náklady na let se odhadují přibližně méně než poloviční ve srovnání s americkým konkurentem s jedním motorem F-35. Přibližně 35 milionů dolarů za letadlo, v závislosti na směnných kurzech rublů, je díky tomu vysoce atraktivní pro akvizice ve velkém měřítku – ačkoli tato cena nezahrnuje náklady na palivo, výcvik, zbraně, náhradní díly a infrastrukturu údržby.

Důležitější je však skutečnost, že náklady na životnost Su-57 jsou údajně srovnatelné s náklady na Su-27 FLANKER, díky čemuž je nahrazení stíhaček čtvrté generace jedna za druhou jejich nástupci páté generace potenciálně vysoce atraktivní. Jedním z důležitých faktorů, které toto usnadňují, je integrace nových motorů Saturn 30, které mají nižší nároky na údržbu a provozní náklady než předchozí AL-31 a AL-41, které měly Su-27 FLANKER. Dalším faktorem je použití inovativních řešení, jako je radarové záření absorbující sklolaminát, jež eliminuje nutnost nanášení speciálních nátěrů, jak se to dělá na amerických stíhačkách.

Ačkoli americké F-22 a F-35, které podle některých odhadů stojí v rozmezí o 60 až 100 procent více za letovou hodinu jako jejich předchůdci čtvrté generace F-15 a F-16, znamená to, že přechod na pátou generaci vyžaduje jak zmenšení počtů letounů, tak výrazné zvýšení finančních prostředků. Přechod z FLANKER na Su-57 zůstává cenově velmi dostupný. Například provozní náklady F-22 po dobu životnosti F-22 se odhadují na více než 800 milionů dolarů bez upgradů, z nichž náklady na let činí pouze asi 140 milionů dolarů, přičemž extrémní potřeby údržby byly důležitým faktorem, který vedl USAF k tomu, aby ho vyřadilo ze služby, zhruba o 10 let dříve, než byl plán. Naproti tomu pro provozovatele starších letadel FLANKER, jako jsou Su-27 vyrobené před přelomem století, by vyšší provozní náklady těchto starých modelů, které se s opotřebením v průběhu desetiletí jen zvyšovaly, mohly nákup Su-57 učinit zajímavou možností z důvodu úspory provozních nákladů.

To platí ještě více pro alžírské letectvo, kde se očekává, že Su-57 nejprve nenahradí MiGy-25. Zvýšení provozních nákladů také výrazně často vede k nižší míře dostupnosti, jak je vidět zejména u F-22 a F-35, kde snadno dostupné F-16 zůstávají v mnohem vyšších počtech, což v případě Ruska znamená poměr dostupnosti Su-57, budou pravděpodobně snadno udržovatelné a srovnatelné úrovně s Su-27. Přestože provoz Su-27 nebyl kvůli své velikosti nikdy levný, jako jeden z největších a nejtěžších stíhacích letounů na světě, vyhnout se nárůstu provozních nákladů a potřeb údržby oproti němu je předním úspěchem programu Su-57. Toho jiné srovnatelné projekty nedokázaly dosáhnout.

F-22 mají být vyřazeny a F-35 se chronicky potýkají s technickými problémy. Navíc u F-35 je problémem jejich cena. Konkurenční prostředí tedy naplňuje Čína a Rusko. Evropa bohužel nyní není na trhu schopná cokoliv nabídnout, krom GRIPEN E/F, ale ten není letounem 5. generace. Jsou však letouny této kategorie nezbytné pro evropské státy?

 

Zdroj: airforce-technology.com, militarywatchmagazine.com, popularmechanics.com

Tagy