Ruské tanky: Jak špatná taktika sešrotovala Putinovu techniku na Ukrajině

Rusko od druhé světové války hodně sázelo na tankové síly. To bylo po celou dobu studené války stejně jako například během konfliktu v Čečensku. Rusko se opakovaně dopouští stejných chyb. Za druhé světové války unifikovalo hlavní tankové síly na T-34, na Ukrajině jsou tanky od modelu T-62 po T-90. Zkrátka logistická noční můra.

Během Zimní války ve Finsku byly sovětské tankové kolony ničeny velmi efektivně. Byly dlouhé a v místech, kde nemohly manévrovat, stačilo zničit první a poslední tank, a ostatní byly v pasti. Ani není nutné první a poslední zničit, stačí jim přerazit pás a tím zablokují cestu. Výsledek je stejný.

Co se dělo na Ukrajině, odpovídá přesně této taktice. Dlouhé tankové kolony, ale technologie se změnily. Stačil pancéřovník s moderní LAW, RGW nebo jinou zbraní nebo úder z dronu, a pak jen již drony odpalovat rakety, nasadit sebevražedné drony či po laseru nebo GPS souřadnicích navádět palbu dělostřelectva. Kolona nemá možnost se pohnout jakýmkoliv směrem a je zmasakrována palbou.

Tak jak ukazují snímky z Ukrajiny, princip kolon a konstrukce sovětských/ruských tanků jsou vražedné. Zastavená kolona a zásah tanku způsobí jeho výbuch, kdy mnohatunová věž odletí i desítky metrů a z těch třech nešťastníků uvnitř není co pohřbít, ani tzv. „psí známky“, v tom infernu se prostě vypařili, cynicky řečeno, ani o tom nevěděli a bylo to pravděpodobně bezbolestné.

Hlavním bojovým tankem Ukrajiny je T-64, jenž je dobře identifikovatelný podle pojezdových kol, která jsou rozdílná od předchůdců i následovníků. Ale jeho mobilita je dostatečná a palebná síla, tankovou municí i PTŘS je značná. Rusko proti nasadilo nejmodernější tanky a pak se posunulo až na úroveň T-62, který byl nasazen v ČSSR v roce 1968.

Nejsou přesné informace o tom, zda byly na Ukrajině nasazeny i T-80 s turbínovým pohonem. Rusko je mělo stáhnout do arktických oblastí z důvodu snazšího startu ve vysokých mrazech. Problémem těchto tanků, stejně jako amerických ABRAMS, je žíznivost pohonné jednotky a problémy ve velmi prašném (pouštním) prostředí. Modernější T-90 se již vrátil opět ke klasickému dieselovému agregátu, pozornost byla soustředěna na pasivní i aktivní ochranu, ale stále munice je ve věži společně s osádkou.

Od původního frontálního útoku tankovými jednotkami se Rusko posunulo jinam. Ne že by se změnila taktika tankových jednotek, ale celková koncepce vedení boje. Nejdříve zahájí palbu dělostřelectvo a raketomety, případně i s termobarickou municí. Teprve potom se dají do pohybu tankové či mechanizované jednotky, ale zároveň došlo k výraznému posílení protivzdušné obrany, tedy detekci a eliminaci ukrajinských dronů a letounů. A nutno přiznat, že letové úsilí Ukrajiny a Ruska jsou neporovnatelné. Drony hrály velkou roli, ale dnes již nemají takovou výkonnost jako dříve. Jak se říká, na každou zbraň se dříve nebo později najde protizbraň, případně při vhodné taktice a přeskupení sil se některé prostředky stávají neefektivní.

Na Ukrajině se nepředpokládá skutečný tankový boj, jako byla třeba bitva u Kurska. Takže je jedno, zda Rusko vyskladní T-34, T-62, nebo nasadí T-90. Hlavní je, jakým způsobem, kdy a kde budou použity. Zatím je volbou „taktika spálené země“, tedy vše zničit dělostřelectvem a raketomety, a teprve potom tam najet s technikou, jež je odolná proti ručním zbraním a svojí palebnou silou likviduje střediska odporu, bunkry a podobně. A to tanky, nezávisle na věku, umí, záleží, jak jsou vycvičeny osádky a jakou mají munici. Také zda mají podporu pěchoty a dalších specializací, dostatek paliva a náhradních dílů. S tím se Ruská armáda občas potýkala.

Munice může být stejná, palivo je stejné, ale ne všechny náhradní díly jsou stejné. A pak je zde otázka nasazení. Tedy místo dlouhých kolon vytvoření bojových uskupení s vysokou mobilitou a manévrovatelností o menším počtu vozidel, avšak s jednotnou logistikou. Jestli Rusko a jeho tankové jednotky stále budou používat taktiku čelně vpřed, Hurá a do města bez podpory pěchoty, ztráty budou narůstat. Možná svých cílů dosáhne, ale za jakou cenu?

 

Zdroj: Army Technology, redakční analýza