Autor fotografie: swissmil Swiss Air Force / flickr|Popisek: Mi-24
Moderní MANPADS, přenosné protivzdušné systémy krátkého dosahu, se staly metlou pro vzdušné síly Ruska i Ukrajiny. Obě strany byly donuceny změnit operační taktiku především bitevních vrtulníků a letadel.
Mi Mil-24 je dvoumotorový bitevní vrtulník s transportní variantou. Společně s Kamovem Ka-52 Aligator se jedná o protějšky amerických AH-64 Apache, Bell Ah-1Z Viper, jež si pořizuje AČR, nebo třeba čínských Harbin Z-19 a CAIC Z-10. Jeho úkolem je přímá podpora pěchoty, ničení tanků a obrněných cílů. V NATO má přiděleno kódové označení Hind (česky Laň). Exportní verze jsou známé pod označením Mi-25 nebo 35.
Hlavní výzbrojí Hindu je čtyřhlavňový rotační kulomet 9A624 ráže 12,7 mm, modernizované verze začaly používat dvouhlavňový kanón GŠ-23 ráže 23 mm, později 30 mm. Byla to odpověď na instalaci rychlopalných děl na americké bitevníky. Autonomní stanice je umístěna pod přídí vrtulníku. Pomocná křídla mají po dvou závěsnících, kam lze umisťovat neřízené střely různého určení nebo pumy. Na koncích křídel jsou lišty, jež nesou řízené protipancéřové střely.
Prototyp nesoucí jméno V-24 vzlétl v září 1969. Konstrukce využívala zkušenosti z Mi-8 a Mi-14, přesně v tomto období zemřel šéf konstrukční kanceláře Michail Mil a přišla celá řada úprav, včetně přemístění ocasního rotoru. AČR dosud používá Mi-35, jedná se o exportní verzi Mi-24V, ale stroje budou brzy nahrazeny zmíněnými Vipery a Venomy. Existuje obrovské množství technických specifikací jednotlivých verzí Mi 24. Obecně má vrtulník průměr nosného rotoru 17,3 metru, délku 17,51 m a šířku 1,7 m. Vzletová hmotnost činí 11,5 tuny při hmotnosti bez zatížení 8 450 kg. Maximální rychlost je 335 km/h, dolet bez přídavných nádrží 450 km a dostup 4 800 metrů.
Hind byl nasazen v Afghánistánu, kde utrpěl velké ztráty, Rusové ho používali v obou čečenských válkách a Iráčané si stroj pochvalovali v íránsko-irácké válce. Kritika se svezla pouze na malou obratnost vrtulníku a neefektivitu zbraňových systémů. V ČR jsou Mi-24V v současnosti dislokovány na 22. základně letectva v Náměšti nad oslavou a patří 221. letce bitevních vrtulníků, která je od roku 2001 členem elitní NATO Tiger Association.
Mily byly zpočátku v Afghánistánu velmi úspěšné a mudžahedíni si s nimi nevěděli rady. Od chvíle, kdy začali dostávat americké MANPADS Stinger, si zase nevěděli rady Rusové. Ztráty Mi-24 začaly narůstat geometrickou řadou. Kreml se příliš nepoučil. Dá se říci, že počátek konfliktu na Ukrajině byl další šok. Kyjev velmi brzy začal dostávat švédské MANPPADS RBS-70, které má mj. i AČR, britské Starstreaky a opět staré známé modernizované FIM-92 Stinger. Moskva opět vůbec netušila, jak jim čelit a vše se změnilo.
Klasická vševojsková taktika použití vzdušných bitevních prostředků spočívala v tom, že vrtulník ve větší výšce krylo proudové letadlo s výkonným radarem a řízenými střelami pro případ zachycení nepřátelskou PVO. I toto většinou dozorovala letadla pro elektronický boj, jako je nedávno sestřelený Berijev. Jenže od počátku konfliktu nic takového nefunguje. Moderní MANPADS používané pěchotou se staly smrtící zbraní pro nízko letící prostředky vzdušných sil. Taktika se musela změnit.
Výše vložené a poměrně ojedinělé video ze sítě X perfektně ukazuje aktuální používání bitevních vrtulníků na bojišti. Ty se vůbec neodvažují na území ovládané ukrajinskými obránci a střílí zpoza vlastních linií. Je krásně vidět velmi vzdálený dopad vypálených střel. Ukrajinci na tuto taktiku nebyli v létě při začátku vlastní protiofenzivy připraveni a nízko nalétávající Kamovy jim způsobily velké ztráty. V každém případě taktika zaručuje objevení se vrtulníku na bojišti pouze na chvíli. Rusové nalétávají z pozic nízko nad zemí a rychle mizí. Budoucnost je v rukách aktivní ochrany a schopnosti zasáhnout včas pěchotu s moderními MANPADS.