foto: Ruské ministerstvo obrany / Public domain/Odpálení rakety Zircon z lodi ve Středozemním moři
Označení C430L nese íránský projekt protilodní hypersonické střely, jejíž vývoj podporuje ruský Rosoboronexport. Rusko musí splácet nejen Šáhid-136. Další skvrnou na propagandě ovšem je kvazibalistický Zirkon.
Jestliže na ukrajinské straně se v rámci ruské agrese staly ikonami zbraně jako HIMARS, Javelin, ATACMS nebo aktuálně FP-1 či stíhací drony STING a STRILA, na ruské straně je to jednoznačně Geran-2. Lépe řečeno íránský Šáhid-136. Tento dálkový dron je vedle balistických střel Iskander-M symbolem útoků na ukrajinská města. Asi všichni Ukrajinci znají charakteristický zvuk jeho pístového motoru. A Kreml se musí Íránu revanšovat. Moc toho v nabídce nemá. Takže pro Teherán řeší hypersonické střely v podobě projektu C430L.
Rusko utrpělo další ránu v podobě 3M22 Zirkon
Írán za poslední dva roky dospěl k tomu, že ruské S-400 nechce, pořizuje čínské HQ-9B. Zřejmě opustil i koupi Su-57, Su-35 a v Pekingu řeší J-10C. Agrese na Ukrajině se Kremlu opravdu nevyplácí. Král je nahý a všichni vědí, že Rusko je na tom technologicky špatně, neumí s polovodiči a zaostává. V reálu toho Kreml nemá tedy moc k nabídnutí. Pak ovšem nepřekvapuje informace Financial Times o tom, že Kreml tajně podporuje Írán ve vývoji hypersonické protilodní střely pod označením C430L.
Háček je v tom, že v posledních dnech utrpělo Rusko další ránu, která se právě týká hypersonických efektorů. Tolik proklamovaný protilodní 3M22 Zirkon je totiž s největší pravděpodobností podle TWZ pouze kvazibalistická střela a nikoli skutečná hypersonická střela. Ukrajinci totiž Zirkon zevrubně prozkoumali a další ruská propagandistická záležitost dostala ránu. Kreml před lety avizoval rychlost Zirkonu Mach 9 (11 000 km/h), válka na Ukrajině odhalila, že reálně jde jen o Mach 6,5, což ovšem střelu stále ponechává v klubu hypersonických střel.
Ruská hypersonická střela s americkými komponenty
SBU v 3M22 navíc identifikovali programovatelný čip Altera Cyclone II EP2C5T144I8N od americké firmy Altera Corporation a mikrovlnný zesilovač TGA2704 od TriQuint Semiconductor. Obě firmy jsou z USA. Situace je prostě stále taková, že se Rusové u Zirkonu neobejdou bez západních komponent. Kritické zjištění se ovšem týká pohonu. Není to žádoucí varianta proudového motoru scramjet, ale klasický proudový motor (ramjet) na tuhá paliva. Střela je dvoustupňová. Rusové prostě inovovali a dosáhli velmi vysoké rychlosti, ale jedná se jen o kvazibalistickou střelu bez potřebných technologií pro klasifikaci hypersonické rakety.
Rosoboroexport s C430L v Íránu
Pochopitelně to v žádném případě nesnižuje nebezpečnost 3M22 Zirkon, který Kreml používá na Ukrajině proti pozemním cílům. V každém případě své zkušenosti s Kinžaly, Zirkony a Oniksy Kreml přes Rosoboronexport předává Íránu v podobě C430L. Teherán již sice podle WPtech testoval vlastní proudový motor, ale zdá se, že bez pomoci Rusů se neobejde. A Čína nepochybně technologie nechce předat. Jenže Kreml především díky Šáhid-136 dluží Íránu hodně.
Financial Times píše, že za C430L v Íránu stojí ruská exportní agentura Rosoboronexport a NPO Mashinostroyenia. což je právě výrobce Zirkonů. Na nich se ovšem podílí celkově 70 ruských firem. FT uvádí řadu cest ruských inženýrů do Íránu právě v kontextu C430L a aktuálně by měla probíhat jednání o dalších postupech vývoje a připomíná, že Teherán má rozvinutý průmysl motorů používaných v řízených střelách. Přesto nic nenasvědčuje, že by měl mít Teherán v dohledné době hypersonickou střelu. Koneckonců Zirkon naznačuje, že s tím ve skutečnosti mají problém i Rusové.
Tagy