Rusko pokračuje v modernizaci své jaderné triády

Americký prezident Donald Trump musel při nedávné revizi strategické obranné strategie vzít v potaz nejen teroristické hrozby a ekonomická rizika ale také rozsáhlé čínské a ruské jaderné arzenály. Právě Rusko provádí kontinuálně modernizaci celé své jaderné triády – raket, raket z ponorek i mezikontinentálních bombardérů.

Obnovení výroby Tu-160

Už v roce 2007 oznámil ruský prezident Vladimír Putin obnovení strategických letů nadzvukových bombardérů Tupolev Tu-160. Zdálo se, že se vzhledem k malému počtu provozovaných letounů jedná spíše o propagandistický krok. Jenže jen u toho nezůstalo – hangár minulý rok opustil zcela nově vyrobený Tu-160M2.

Připomeňme, že Tu-160 uskutečnil svůj vůbec první let v roce 1981 a o šest let později byl zařazen do výzbroje tehdy ještě sovětského letectva jako protějšek amerických bombardérů B-1 Lancer. Tu-160 odjakživa budil vzhledem ke svým parametrům velký respekt – dokáže vyvinout až dvojnásobnou rychlost zvuku a se šesticí střel odhozených v půlce letu dokáže při cestovní rychlosti M = 0,77 doletět 12  300 km bez tankování za letu.

V současné době má ruské letectvo k dispozici 16 těchto bombardérů Tu-160. Všechny přitom plánuje modernizovat na standard Tu-160M2, který spočívá v nových pohonných jednotkách, avionice, zbraňových systémech, jak je u podobných modernizací obvyklé. Krom toho však má letectvo v dalších letech postupně obdržet alespoň 10 nových letounů.

Vedle Tu-160 ve výzbroji letectva zůstává ještě kolem 48 strategických bombardérů Tu-95MS a 12 Tu-95MSM, které dostali v rámci modernizace novější komunikační prostředky, zaměřovací systémy a mohou nést až osm střel s  plochou dráhou letu Kh-101/102. Snad všechny v současnosti provozované letouny byly vyrobeny v  80. a 90. létech a postupně získaly schopnost nést konvenční typy výzbroje, což jim umožňuje zapojení i do současných konfliktů, jak při svém prvním bojovém nasazení předvedly Tu-95MSM v Sýrii. Z toho lze usuzovat, že k vyřazení těchto již legendárních bombardérů zřejmě nedojde dříve, než ve  2. polovině 20. let.

psali jsme: Rusko přesouvá mobilní raketové systémy Iskander k hranicím EU

Ve výzbroji ruského letectva zůstává ještě asi 69 strategických nadzvukových letounů Tu-22, z  nich má kolem roku 2020 zůstat ve výzbroji asi třicítka letounů modernizovaných na variantu Tu-22M3. Ta přináší vylepšení jak v avionice, tak možnosti nést přesnější zbraňové systémy. S ohledem na ukončení výroby v  roce 1997 a modernizaci můžeme předpokládat ukončení provozu ne dříve, než koncem 20. let.

Velké přezbrojení raketových vojsk

Největší obdiv, respekt i strach již tradičně budí ruská raketová vojska. Jejich hlavním úkolem není na rozdíl od strategických bombardérů prakticky nic jiného než jaderné odstrašení.

V raketovém arzenálu dodnes zůstávají známé rakety RS-12M Topol, které byly do výzbroje zařazeny už v  letech 1988. Ačkoliv jsou stále mnoha sdělovacími prostředky líčeny jako to nejlepší z ruského raketového arzenálu, už dávno nejsou tím nejlepším, co mají Rusové k  dispozici. I s  ohledem na řadu novějších typů se proto očekává vyřazení raket Topol v  první polovině 20. let.

Oproti tomu rakety Topol-M jsou ve výzbroji od roku 1997 a v ní o něco déle. Jejich výroba však už skončila v  roce 2010 ve prospěch novějších raket RS-24 Jars. Podle dostupných informací má ve výzbroji zůstávat něco kolem 60 raket pro použití z raketových sil a 20 raket na mobilních odpalovacích podvozcích, což je ostatně jedna z  hlavních výhod těchto raket – že je není možné lokalizovat tak jako statická raketová sila. Topol-M standardně nese jednu 800 kt hlavici, ale údajně může nést 4 až 6 slabších hlavic. Dolet v jejím případě zůstává v podstatě stejný jako u původního Topolu, tedy něco kolem 11  000 km.

V roce 2010 byla do služby zařazena RS-24 Jars, která je poháněna stejně jako rakety Topol, raketovými motory na tuhé pohonné látky a existuje taktéž v mobilní variantě. Tři silnější (500 kt) anebo 6 slabších (150 – 300 kt) jaderných hlavic je schopna dopravit až na vzdálenost zhruba 11 000 km a to s odchylkou 150 – 200 m. Aktuálně mají ruská raketová vojska ve výzbroji kolem 90 těchto raket v mobilní variantě a 20 ve variantě odpalované z  raketových sil a výroba stále pokračuje i z toho důvodu, že Jars nenahrazuje pouze Topoly, ale částečně také těžší rakety R-36 a UR-100N odpalované ze sil.

Už v roce 2016 měla do výzbroje zařazena raketa RS-26 Rubeš, o které dodnes nemáme příliš konkrétních informací. Spekuluje se však, že jde v podstatě o zmenšenou RS-24 Jars, kterou doplňuje. Pozornost na sebe přitahuje v podezření, že nepřímo porušuje mezinárodní smlouvu INF (Intermediate-Range Nuclear Forces Treaty) o zákazu vývoje raket středního doletu. Nepřímo protože při jednom ze svých testů dolétla na vzdálenost 5  800 km, což je o 300 km více, než jaký je limit daný smlouvou (500 – 5  000 km). V minulosti dokonce vyšly najevo dohady o tom, že právě RS-26 má být vybavena hypersonickými hlavicemi, proti kterým by byla většina současných protiraketových systémů „krátká“.

Dodnes výzbroji zůstává i těžká nosná raketa R-36, kterou lze vzhledem ke startovní hmotnosti přes 210 t a nosnosti až deseti hlavic označit doslova za zbraň „posledního soudu“. Ve výzbroji nadále zůstává kolem 40 těchto raket v modernizované variantě R-36M2. A z  raketového arzenálu ještě nezmizela ani více než 100 tunová raketa UR-100N, jež ve výzbroji zůstává podle odhadů v počtu 30 až 50 desítek. U obou raket však neznáme jejich technický stav a velmi pravděpodobně bude použitelný jen malý zlomek z  nich.

psali jsme: Rusko pracuje na ponorkách Borej-B s jadrovým pohonom

Obě tyto rakety mají být od roku 2020 postupně nahrazovány jak RS-24 Jars, tak podstatně těžší raketou RS-28 Sarmat (v kódu NATO SS-X-30 Satan 2). Ta stejně jako její předchůdce R-36 Satan bude vzhledem ke své hmotnosti přes 100 t a raketovým motorům na kapalné pohonné látky startovat pouze ze sil. A podle dostupných informací má na vzdálenost kolem 10  000 km unést až kolem 10 manévrujících jaderných hlavic.

Dva hlavní typy pro ponorky

V případě ponorek na sebe poutá největší pozornost raketa RSM-56 Bulava, jež byla do výzbroje zařazena v  roce 2013. Jedná se o třístupňovou raketu na tuhé pohonné látky, což v případě jejího využití na ponorkách značně usnadňuje skladování i přípravu k  vypuštění. Bulava dokáže dopravovat až 6 manévrovatelných hlavic na vzdálenost přes 8 000 km (podle některých zdrojů dokonce přes 10  000 km). V současné době je ve výzbroji ponorek třídy Borej. Přesný počet střel není znám, ale osm let staré lány hovořily o 124 raketách + několik desítek navíc k testům.

Ve výzbroji nadále zůstávají i rakety R-29 spalující kapalné pohonné látky s doletem od zhruba 6 500 km. Ponorky třídy Delta IV jsou od roku 2007 vybaveny jejich nejmodernější variantou R-29RMU. Ty na vzdálenost maximálně kolem 8 300 km dokáží dopravit 4 silnější anebo 8 slabších jaderných hlavic. Aktuálně má disponovat ruské námořnictvo 96 raketami a s  jejich vyřazením počítá až kolem roku 2030.

Nejen mezikontinentální rakety

Nejen prostředky s mezikontinentálním doletem mohou nést jaderné zbraně. A jedním z takových prostředků je i raketový systém Iskander. Ten existuje hned několika variantách, které můžeme rozdělit do dvou skupin. Tou první jsou klasické balistické rakety s doletem kolem 300 km a tou druhou střely s plochou drahou letu s údajným doletem 500 km a v jedné variantě údajně až kolem 2 500 km.

Pozornost poutají i ruské robotické ponorky zejména projekt známý jako Status-6, pod kterým se má skrývat vývoj autonomní ponorky určené k  ničení přístavních měst a základen. Na rozdíl od klasických ponorek však nemá nést žádné rakety, nýbrž jadernou hlavici sama integrovat. Diskutuje se, že má využívat dokonce kobaltovou jadernou bombu, která se od „klasických“ jaderných odlišuje velmi dlouhým poločasem rozpadu a zasaženou oblast může zamořit až na 100 let. Můžeme tak jen doufat, aby podobné zbraňové systémy „posledního soudu“ nebyly zařazovány do výzbroje.

 

Nepřehlédněte na Security magazínu: Technologie - nejnovější ,,vychytávky" ze světa vědy a techniky. Od futuristických zbraní až po bojové drony. S námi víte více

 

Autor: Michal Polák