Autor fotografie: MO Ukrajiny / Public domain|Popisek: Íránský sebevražedný dron Šáhid-136
UAV Šáhid 136 operující na Ukrajině pod označením Geran-2 je jedním z nejčastěji nasazovaných dronů současnosti. Oba dva stroje se však v množství prvků odlišují.
Íránský sebevražedný dron Šáhid 136 je modenizovanou verzí UAV Šáhid 131, které byly dle databáze nepřátelské vojenské techniky US Army ODIN poprvé představeny veřejnosti okolo roku 2021. O původu a vývoji konstrukce dronů panují pochybnosti. Podle informací přímo íránské veřejné encyklopedie armádní techniky Jangaavaran je stavba obou dronů založena na izraelském UAV HARPY, které IDF v různých variacích používá již od 90 let. Íránské drony se izraelské předloze tvarem velmi podobají, avšak mají méně protáhlou hlavici obsahující výbušninu.
Dron Šáhid 136 vyvinula a vyrábí společnost HESA spadající pod íránské ministerstvo obrany a armádu. Podle ODIN je Šáhid 136 schopen vykonávat mise až na vzdálenost 2000 km a pohybuje se průměrnou rychlostí okolo 180 km/h. Jeho rozpětí je přibližně 3,5 metru a délka 2,5 metru. Munice je uložena v přední části dronu a UAV může nést až 40 kg výbušniny. Ta vybuchuje v okamžiku nárazu dronu na svůj cíl. Sebevražedné UAV může ke svému cíli doletět na základě dopředu naplánované mise na základě souřadnic a samo nevyhledává na bojišti možné cíle.
Touto schopností pravděpodobně ještě nedisponuje ani ruská verze íránského dronu, která se objevuje pod označením Geran-2. V polovině 2024 však byly ukrajinskou armádou zveřejněny informace, které naznačují, že se ruská armáda minimálně snaží toto sebevražedné a relativně levné UAV využít také pro průzkumné mise. Na sestřelených dronech byla totiž nalezena provizorně připevněná kamera spojená s modemem s ukrajinskou SIMkartou. Toto zařízení mělo pravděpodobně sloužit k přenosu obrazu ruskému operátorovi dronu, avšak tyto informace nelze prokazatelně potvrdit nebo vyvrátit. Kromě Šáhidů jsou na ukrajinské frontě ruskem nasazeny také průzkumné íránské UAV Mohajer.
Odlišnosti mezi drony Šáhid 136 a Geran-2
Drony Geran-2 a Šáhid 136 se ve svých specifikacích a schopnostech příliš neliší. Geran-2 by se měl pohybovat podobnou rychlostí a měl by mít také podobný dosah. Hlavní rozdíl proto představuje především samotná konstrukce dronů a vnitřní komponenty. Zatímco drony Šáhid 136 se pravděpodobně skládají z jednoho těla, UAV Geran-2 jsou sestaveny z více částí, tedy trupu a přidaných částí obou křídel. Tyto různé díly jsou následně sestaveny do jedné konstrukce. Íránské a ruské drony se však odlišují také v nečem více podstatném, vnitřních komponentech. Ukrajinská armáda při svých zjištěních vychází na základě UAV sestřelených svou PVO od začátku konfliktu.
Centrum pro výzkum trofejních a perspektivních zbraní a vojenské techniky v rámci Generálního štábu ukrajinských ozbrojených sil v září 2023 podle webového portálu Milityrnyi odhalilo poznatky týkající se ruských pokusů o úpravu íránských bezpilotních letounů Šáhid-136. Tyto drony, ruskem označované jako Geran-2, podle Ukrajinců využívají množství západních technologií a na západě vyrobených součástek. Kapitán Andrij Rudyk, který na základě zprávy prezentoval upravené ruské iterace íránského bezpilotního letounu Šáhid-136, poznamenal, že úpravy se týkaly především motoru, zatímco většina ostatních aspektů zůstala oproti předchozím verzím nezměněna.
Podle něj disponoval bezpilotní letoun MD550 řídicími systémy MicroPilot y identickými schopnostmi jako jeho předchůdce Mado MD550. Jednou z pozoruhodných odchylek současné verze je způsob výroby trupu bezpilotního letounu, což je detail, který jej odlišuje od starších modelů. Až do léta 2023 se pracovníci střediska setkávali s letouny Šáhid 136 s pevným odlévaným trupem, zatímco upravená verze má trup z kompozitních materiálů. Kromě toho byly pozorovány změny v označení, včetně jiného písma a série. Tyto odchylky lze přičíst ani ne tak výrobním vylepšením, ale možná politickým důvodům, protože za označení jsou v obou případech odpovědní Rusové.
Kromě toho byly pozorovány změny v materiálu výplně používaném v těchto bezpilotních letounech. Dříve se používaly tištěné voštiny, nyní se používá pevný materiál podobný polyuretanové pěně. Rudyk zdůraznil, že výzkum Centra generálního štábu neprokázal žádné funkční rozdíly mezi jednotlivými typy výplně. Předpokládá se, že cílem této záměny je snížit výrobní náklady na vnější plášť bezpilotního letounu. Kromě toho Rusové představili nové servomotory a motory. Nezdá se však, že by tyto změny zlepšily taktické nebo technické vlastnosti letounu Šáhid 136. Podle hodnocení kapitána Rudyka se tyto proměny mohou zpočátku jevit jako kosmetické, ale mohly by signalizovat záměr Ruska brzy zahájit sériovou výrobu dronu Geran-2.
Produkce Šáhid-136 závisí na západních technologiích
Na stranách dokumentu „Barrage deaths: report on Shahed-136/131 UAVs" se dle webového portálu the Guardian uvádí, že íránské bezpilotní letouny Šáhid-131 a 136 využívají technologie západní výroby. V dronech Šáhid-131 a Šáhid-136 bylo zjištěno 52, resp. 57 elektrických komponent vyrobených západními společnostmi. „Mezi výrobci jsou společnosti se sídlem v zemích sankční koalice: Spojené státy, Švýcarsko, Nizozemsko, Německo, Kanada, Japonsko a Polsko," tvrdí se ve zprávě.
To ale současně neznamená, že by došlo k formálnímu porušování sankcí, protože „íránská výroba bezpilotních letounů se přizpůsobila a většinou využívá dostupné komerční komponenty, jejichž dodávky jsou nedostatečně nebo vůbec kontrolovány," uvádí se dále v dokumentu. Jde například o palivové čerpadlo vyrobené v Polsku německou společností Ti Automotive GmbH, jejíž mateřskou společností je britská nadnárodní společnost TI Fluid Systems.
Jiným příkladem je mikrokontrolér s integrovanou pamětí flash, regulátor velmi nízkého poklesu napětí s inhibitorem vyrobený švýcarskou společností STMicroelectronics a integrovaný obvod ovladače vyrovnávací sítě a tranzistoru vyvinutý společností International Rectifier, divizí německé společnosti Infineon Technologies AG. Současně nejde o ojedinělý případ, kdy Ukrajinci v Ruskem používané technice objevili na západě produkované součástky. V jiných ruských zbraních nalezených na bojišti bylo v minulosti objeveno již více než 450 zahraničních součástek.
Britská organizace Conflict Armament Research (CAR), která zkoumá komponenty zbraní, již dříve zjistila, že íránské drony jsou poháněny motorem založeným na německé technologii, kterou Írán nelegálně získal před téměř 20 lety. Íránskému výrobci se podařilo zpětně zkonstruovat motor použitý v letounu Šáhid 136. To sice neslouží Íránu ke cti, ale prokázalo to jeho určité schopnosti zpětného inženýrství složitých západních technologií a jejich aplikace. Nyní by z tohoto procesu mohlo těžit Rusko, protože by tyto skutečnosti mohly urychliz začátek sériové výroby vlastní upravené verze íranských kamikaze dronů Geran-2.
Zdroj: ArmijaInform