Autor fotografie: Mike1979 Rusko / Wikimedia Commons / CC BY-SA|Popisek: TOS-2 na Ural-63706
Jedna z nejobávanějších ruských zbraní vůbec. Mrak hořícího aerosolu, který v epicentru způsobí vypaření všeho živého a na velkou dálku odsaje veškerý kyslík. To je TOS-3.
Základem myšlenky termobarických zbraní je, že měrná energie J/kg běžných výbušnin je menší než energie uhlovodíkových paliv. Termobarická raketa má v podstatě dvě exploze. První rozptýlí aerosol v místu dopadu a druhá směs zapálí. Jako energetické částečky se nejčastěji používá hliníkový prach, následovaný prachem hořčíkovým. Výjimečně jsou využity částečky borového, zirkonového, titanového nebo křemíkového aerosolu. Samotný výbuch je v řádech milisekund. Obsah energetických částic v běžné náloži činí maximálně čtyřicet procent.
Destrukce jménem TOS-3 Drakon
V místě výbuchu zlikviduje vše živé a navíc má obrovský destruktivní účinek. Je ideální na nepříliš zpevněné stavby a techniku. A také v neposlední řadě na bunkry a podzemní kryty. Logicky se účinek zvýší v uzavřených prostorách. Nejde jen o samotnou explozi a 3 000 stupňů, kterých akutně dosáhne na krátkou dobu. Vytvoří obrovskou tlakovou vlnu a následně podlak. Zjednodušeně řečeno, zbraň je dvojnásobně účinnější než TNT. Termobarická výbušnina zabíjí až na dvojnásobnou vzdálenost a vytvořený podtlak navíc s intenzivním hořením způsobuje naprostý nedostatek kyslíku v okolí.
Důsledky výbuchu pro přeživší jsou děsivé. Zničený zrak, popraskané plicní sklípky a další orgány, roztrhané ušní bubínky. Podtlak je prostě tak velký, že trhá tělo na kusy zevnitř. S vývojem začali Němci za druhé světové války. Na ně navázali Američané především kvůli válce ve Vietnamu, ale s omezeným použitím. Upřednostňovali totiž napalm. Sovětský svaz ovšem následně nelenil a použil termobarické zbraně proti Číně v pohraničním konfliktu a v Afghánistánu. Existuje celá řada informací, že TOS-1 Buratino a TOS-2 Tosočka byly použity na Ukrajině. Na řadě je zjevně TOS-3 Drakon.
Zvýšený dostřel ruského TOS-3 Drakon
Termobarické systémy jsou považovány za prototypy zločinných zbraní. Zaměření na živou sílu, velký rozsah a smrtnost. To vše se v této chvíli snoubí v TOS-3 Drakon. Hlavní technickou nevýhodou jeho předchůdců byl dostřel. U první verze to bylo maximálně deset kilometrů a u druhé 25 000 metrů. Podle polského WPtech je zjednodušeně řečeno TOS-3 kombinací podvozku z TOS-1 a odpalovacího zařízení z TOS-2. Zařízení je opět podle WPtech upraveno pro použití dělostřeleckého systému TOS-3 Drakon. A hlavním cílem bylo zvýšení dosahu střel. Celkem logicky, TOSy patří mezi lovnou zvěř na Ukrajině a to především proto, že se pokaždé nachází příliš blízko fronty. Pro dnešní UAV jsou lahůdkou.
Výrobcem plamenometů TOS je ruský konglomerát Uralvagonzavod, soustavně tunelovaná společnost, která se bez neustálých státních injekcí neobejde. Drakon bude mít váhu okolo 45 tun, posádku tří mužů, motor s výkonem kolem 700 kilowatt, rychlost 60 km/h na zpevněném povrchu a dojezd 600 kilometrů. Tyto údaje vychází z charakteristik TOS-1, protože podvozek zůstane stejný. Pravděpodobnost výrazného zvýšení parametrů je minimální, šlo skutečně především jen o dostřel. TOS-3 bude mít balistický počítač a nepochybně již intergrovaný řídící a komunkační systém pro propojení s ostatními stroji na bojišti.
Na fotce ze sociální sítě X je patrné, že Drakon má jen 15 odpalovacích tubusů, oproti 24 u TOS-1A. Příčina bude jednoduchá. Snaha udržet váhu na 45 tunách. Tubusy se kvůli dostřelu nepochybně prodloužily a tím pádem výrazně narostla váha. Systém by měl mít vylepšenou navigaci, prostupnost dat a řízení palby. V situaci, ve které se Rusko nachází, je vysoce pravděpodobné, že jej Rusové použijí. Armáda stroje zřejmě dostane od června a vzhledem k děsivým ztrátám techniky i mužstva v důsledku ofenzivy nebude příliš vyčkávat s jejich nasazením.