.jpg)
foto: Vitaly V. Kuzmin / Wikimedia Commons / CC BY-SA /RS-24 Jars
Elektronky z dob Jurije Gagarina v Orešniku leccos vypovídají o ruské technologické vyspělosti, ale nesnižují nebezpečnost této balistické střely.
V roce 2024 použilo Rusko balistickou střelu středního doletu Orešnik na ukrajinské město Dněpr. Půl hodiny před použitím rakety volala Moskva do Washingtonu a upozornila na útok. Je leden 2026 a Orešnik byl použit podruhé. Tentokráte na Lvov, který je s populací přes 700 000 lidí největším městem západní Ukrajiny. Střela byla vypuštěna z testovacího místa Kapustin Jar. Útok byl doplněn masivním náletem Šáhid-136, které byly zřejmě naváděny z Běloruska. Podle TWZ Kreml tvrdí, že útok byl odvetou za údajný pokus o ukrajinský útok dronem na rezidenci prezidenta Vladimira Putina koncem minulého měsíce. Jenže podle všech informací se jedná o Ruskem vymyšlenou záležitost.
Orešnik je dvoustupňová střela
Orešnik je exoatmosférická balistická střela, jedná se o vícenásobně nezávisle zaměřitelné návratové těleso (MIRV). To znamená, že raketa má více hlavic, z nichž každá může být zaměřena na jiný cíl. Každá hlavice navíc nese další submunici. Raketa je odlehčenou variantou mezikontinentální balistické střely RS-26 Rubež. Z té byl odstraněn jeden palivový článek, čímž se snížil dolet Orešniku, je z něj dvoustupňová střela. Na konci prosince loňského roku oznámilo Bělorusko, že Orešniky jsou rozmístěny na jeho území, ale k odpalu odtamtud nedošlo. Střela opět nesla neaktivní hlavice jako v roce 2024. Západní analytici se shodují na tom, že použití střely spíše souvisí s dohodou Evropy o klíčových poválečných zárukách v rámci bezpečnosti na Ukrajině.
Problematická obrana proti Orešniku
Orešnik zřejmě v terminální fázi skutečně dosahuje rychlosti Mach 10, což z něj pochopitelně dělá hypersonickou zbraň. Jeho použití v blízkosti hranic s EU a NATO je zřejmě také nevyslovenou hrozbou z Kremlu. Evropa totiž nemá téměř nic, čím by střelu zastavila. MIM-104 Patriot nejsou systémy, které by k tomu byly vhodné. V úvahu v zásadě přichází jen americké komplety THAAD a především americko-izraelské protibalistické střely Arrow 3 (Hetz 3). Ty by Orešnik dokázaly zachytit ještě na nízké orbitě. Střely má k dispozici Německo a zřejmě již v operačním stavu, ale pochopitelně by tento deštník zvládl kromě Německa ochránit maximálně Polsko.
Orešnik jako stále experimentální střela
Přesto je nutné podotknout, že RS-26 Rubež nikdy nevstoupily do služby a Orešnik je stále jen experimentální střela. Experti se shodují, že střela nenese více jak deset procent nových komponent. Spíše naopak. Ukrajinská tajná služba zveřejnila snímky zbytků střely a tak trochu to vyráží dech. Sice to nesnižuje nebezpečnost Orešniku, ale naváděcí systém je technologický pravěk z období Jurije Gagarina. Tedy 60. léta. Silně to připomíná další propagovanou střelu 9M544 pro salvový raketomet Tornado-S, který by měl být ekvivalentem HIMARS. A 9M544 by tedy měla konkurovat ATACMS. Opravdu ne. Hlavice opět vypadá na nějaká maximálně osmdesátá léta.
Elektronky z dob Jurije Gagarina
WPtech popisuje zbytky hlavice Orešniku jako čas Jurije Gagarina, pochopitelně její elektroniku. Na videu jsou patrné elektronky, prastaré tištěné spoje a gyroskopy. Elektronové trubice byly normou v době hlubokého SSSR, ale dávno byly nahrazeny elektronikou s polovodiči. Zdá se však, že Rusové se drží toho, co znají a co mohou vytvořit, pokud splní svůj úkol. Jenže výsledkem je zásadní nepřesnost střely, která má smysl jen s použitím jaderné nálože. Rusko s polovodiči neumí a dlouhodobě se spoléhá na import, který se díky sankcím velmi ztížil.
Čína Kremlu neposkytuje, alespoň zatím, sofistikované technologie a Rusko se spoléhá na elektroniku civilní výroby, kterou pravidelně nakupuje na AliExpressu. Totéž dělá i Ukrajina, ale ta si nehraje na konvenční velmoc a nemá velmocenské ambice. Orešnik je ve finále další prohra Ruska, protože v holé pravdě ukazuje, že technologicky Rusko skutečně v řadě segmentů zůstalo v období letů Jurije Gagarina. Bude to jeden z důvodů, proč má Moskva obrovský problém s výrobou Su-57 nebo vývojem PAK DA a dalších systémů. Bohužel to ovšem nesnižuje nebezpečnost Ruska z pozice jaderné velmoci.
Tagy