Autor fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Wikimedia Commons / CC BY-SA|Popisek: S-350
S-350 Vityaz je ruský systém protivzdušné obrany určený k likvidaci balistických střel, raket, letadel a UAV nepřítele. Jedná se o upravenou verzi S-300 pro níže letící cíle, které by měl účinně zasahovat. Pokud tedy stroj nenajede na vlastní minové pole.
Po několika měsícíh došlo k obnovení americké vojenské pomoci Ukrajině. Vitropolitické problémy USA před nadcházejícími prezidentskými volbami způsobily, že Kongres nebyl ochoten žádoucí vybavení poskytnout. Situace se ovšem radikálně změnila. Vypadá to, jako by se západ domluvil a protrhla se stavidla. Nejen, že ohledně vojenských dodávek se přidala i většina evropských zemí, ale navíc došlo k takřka hromadnému uvolnění podmínek používání západních zbraní Ukrajinou. Kyjev může disponovat poskytnutými prostředky i na území Ruska, s několika málo výjimkami, jakými je kupříkladu zákaz útočení na Moskvu ze strany Washingtonu.
S-300, S-350, S-400, rodina ruské PVO
Vše odstartovali Švédové a spustili tak řetězovou reakci. Důsledky se projevily okamžitě. Hořící sklady, terminály na ropu, útoky na vojenská letiště. Kyjev striktně neútočí na civilní infrastrukturu. Situace evokuje rozhodnutí západu o vůli porazit Rusko. Vše se začalo poničením Su-30 při útoku UAV. Následoval zřejmě kritický zásah dvou Su-57, což je situace, kterou Putin unáší pravděpodobně jen velice těžko. Ale Ukrajinci jako by se soustředili především na ruskou PVO v souvislosti s blížící se dodávkou letounů F-16.
V posledních týdnech bylo zřejmě zničeno až 10 moderních systémů S-400. Jedná se o v zásadě vlajkovou loď ruské PVO, která si zřejmě neví rady s americkými ATACMS odpalovanými z MLRS HIMARS. S-400 zřejmě nezachytávají včas balistické rakety a nejsou s to včas reagovat. Kyjev je úspěšně použil i proti Černomořské flotile. Výsledkem bylo potopení dalších velkých hladinových lodí. S-350 je další součástí rodiny ruské PVO a je přechodem mezi S-300 a S-400. Všechny události donutily Kreml dokonce na Krym přesunout i nejmodernější a málo vyzkoušené S-500.
_at_MAKS-2007.jpg "Vitalij V. Kuzmin / Wikimedia Commons / CC BY-SA")
S-350 vyvinula ruská obranná společnost Almaz-Antej, aby nahradil systémy S-300PS, které jsou nejstarší variantou těchto zbran stále aktivně sloužících v ruské armádě. Právě PVO systémy jsou jedním ze zásadních barometrů překotného vývoje armádních technologií. Konflikt na Ukrajině jasně ukázal, že PVO musí být schopné sestřelovat UAV, která jsou aktuálně největším nebezpečím na frontě.
Vývoj základního modelu S-300 započal v roce 1967. Sovětská armáda začala přejímat první komplety v roce 1978 a původně byl určen pouze proti letadlům a balistickým střelám. Jeho modernější variace jsou stále považovány za jedny z nejúčinnějších verzí vůbec. Od začátku byl plně automatizovaný, i když byla možná ruční obsluha. Jeho radary předávaly detekci do centrálního velitelského stanoviště, které porovnávalo výsledky a určovalo falešné cíle. Systém je doposud ve výzbroji Ruska, Ukrajiny, Bulharska, Číny, Íránu a Řecka, které ho bude brzy předávat Ukrajině.
S-350 Vityaz byl představen v srpnu 2013 a jedná se o vysoce mobilní stroj s podvozkem nákladního automobilu BAZ-6909 8x8. Zvládne maximální sklon 57 %, brodění do hloubky 1,4 metru a příkop o šířce 1,5 metru. Má filtrační i ventilační systém, komunikační a dekontaminační zařízení proti zbraním hromadného ničení. Kabina je pancéřovaná proti šrapnelům a palbě z ručních zbraní. Může odpalovat až 16 raket.
S-350 jako přechod PVO k S-400
Každý systém S-350 Vityaz se skládá ze tří odpalovacích vozidel 50P6, velitelského a řídícího vozidla 50K6 a velitelského stanoviště 50K6E. Vityaz má systém řízení palby, přehledový radar 50N6A a centralizovanou regulaci tlaku v pneumatikách, kterou ovládá řidič přímo ze sedadla. Používá rakety středního doletu 9M100 a 9M96E a střely krátkého dosahu 9M100, které jsou naváděné infračerveným zaměřovačem (IR). Rakety středního dosahu jsou naváděny radarem.
BAZ-6909 má čtyřtaktní motor o výkonu 470 koní a může dosáhnout rychlosti 80 km/h s dojezdem 1 000 kilometrů. Rusové použili systém v Sýrii už v roce 2017, ale až roku 2019 prošel úspěšně státními testy. Výše uvedený příspěvek na síti X je v zásadě prvním důkazem o nasazení tohoto systému na Ukrajině. A právě zničený komponent je také jedinou zmíněnou ztrátou na Oryxu.
Podle Army Recognition právě odpalovací zařízení 50P6 najelo na minu položenou vlastními ruskými výsadkáři. Výbuch zřejmě nikoho nezabil, protože rakety stroje zůstaly nepoškozené, ale podvozek byl silně poničen a vozidlo zůstalo na silně zaminovaném území s malou pravděpodobností jeho záchrany. Toto je velký problém na Ukrajině. Rusové nakladli ve velké rychlosti obrovské množství min, které nemají zaznamenány na vlastních mapách. Nu, a pak je karma velice snadno zdarma.