foto: clyde / Flickr/Stealth letoun F-22 Raptor
Neviditelnost na radarech, tedy technologie stealth, je nejdůležitější vlastností hned několika špičkových amerických letounů. Také Rusko a Čína v posledních dvou desetiletích dohnaly Spojené státy a představily své stealth stíhače. Potvrdit pravost těchto vlastností jde však jen obtížně.
Stealth technologie, neboli obtížná zjistitelnost objektů pro detekční systémy, je specifickým moderním druhem kamufláže, který může být založen na třech základních způsobech, tedy odrazu, pohlcování a rušení radarových paprsků. Při odrazu je cílem stroje, aby co nejméně vyčnívaly jeho jednotlivé prvky, jako je munice, křídla nebo motory, a radarové paprsky se tedy nemohly vrátit zpět do výchozího zařízení. Pohlcování radarových signálů může být způsobeno speciálními nátěry nebo přímo materiálem draku stroje, který zabraňuje odrážení a paprsky radaru spíše vstřebává do sebe. Rušení je pak způsobeno rušičkami, které se snaží vynulovat signály radaru vysláním opačné fáze.
Tato technologie zdaleka není záležitostí jen několika posledních let, jelikož se její první náznaky objevily již za druhé světové války. Dnes již existuje množství převážně amerických plavidel a letounů vybavených stealth. Mezi prvními stealth letadly byly průzkumné A-12 a SR-71 Blackbird od společnosti Lockheed zařazené do vybavení americké armády již v polovině 60. let. Teprve po nich přišly útočné letouny F-117 Nighthawk, bombardéry B-2 Spirit či stíhačky F-22 Raptor a F-35 Lightning II, která dostala možnost nést jaderné pumy B61-12. Nejnovější americký bombardér B-21 Raider od společnosti Northrop Grumman je zatím ve fázi vývoje, avšak jeho dokončení se předpokládá do dvou let.
Největší američtí rivalové, Čína a Rusko, si v rámci mezinárodního souboje ve zbrojení nemohli dovolit, aby ve své válečné technologii zaostávali, a proto na tento vývoj reagovali představením letounů Chengdu J-20 a Suchoj Su-57. Ty by měly údajně také splňovat kritéria stealth technologie, avšak potvrdit tyto informace prokazatelně nejde. Rusko vyvíjelo stealth letouny již v době studené války, ale projekt Su-57 začal dostávat obrysy, především kvůli schválenému rozpočtu ruské vlády, až na počátku nového milénia.
Podle Američanů byl Su-57 několikrát viděn na základně Hmímín při ruské intervenci v Sýrii, kde východní velmoc měla testovat údajně až 320 typů nové a modernizované vojenské technologie v aktivním bojovém nasazení. Nakonec se však nejednalo o příliš úspěšnou operaci Ruska, jelikož znamenala zkázu jeho jediné letadlové lodi Admirál Kuzněcov. Rusko své Su-57 údajně zařadilo do výzbroje své armády již před čtyřmi roky, ale příliš informací o tomto letounu nebylo dosud odhaleno.
Jeho parametry by se měly blížit letounu F-22 Raptor a stejně jako americká stíhačka by měl Suchoj být díky proudovému motoru Izdělije 30 (Saturn AL-51) s výkonem 178 kN schopný dosahovat rychlosti přesahující Mach 2 (asi 2 469 km/h), což je více než americký F-35 Lightning II. Vizuálně se sice zdá být nátěr Su-57 podobný stealth, ale rozpoznatelnost letadla na radarech k tomuto jeho označení příliš nepřispívá. Oproti americkým letounům F-35 a F-22, které je možné rozpoznat teprve ve vzdálenosti 25-30 km, je totiž Su-57 na radarech viditelný již na vzdálenost 150 km.
Stejné schopnosti jako F-22, ale co neviditelnost na radarech
V souvislosti s těmito informacemi je navíc otázkou, kolik těchto letounů Rusko kvůli sankcím a obrovským výdajům na válku na Ukrajině nakonec dokáže vyrobit. Moskva by v současné době, po dodávce 12 kusů letounů v prosinci 2023, měla disponovat 22 sériovými letadly Su-57. S kategorizací čínského J-20 jakožto letounu stealth je to však podobně obtížné jako u Suchoje. Stíhačka J-20 vybavená dvěma proudovými motory Shenyang WS-10C o společném výkonu 294 kN by měla být také pravděpodobně schopná dosahovat rychlosti Mach 2.
Jeho konstrukce s nábojnicí a motory umístěnými uvnitř letounu, tvar křídel a především nátěr nasvědčují, že by letoun opravdu mohl splňovat požadavky stealth. Na spodní části letounu jsou navíc umístěny odnímatelné radarové reflektory, které mají za cíl snížit celkový radarový podpis letadla. Experti se proto domnívají, že celkové stealth schopnosti J-20 jsou lepší než u ruského Su-57 a do budoucna by se díky stále probíhajícímu vývoji letounu navíc mohly zlepšit. Vyřešit záhadu stealth vlastností Su-57 a J-20 tak prozatím nelze. Nezbývá než vyčkat na okamžik, kdy budou oba letouny použity také mimo hranice států, kde byly vyrobeny. Je však současně otázkou, zda jsou velmi drahé stealth letouny stále tak důležité, když o ničivosti a vývoji konfliktů začínají čím dál více rozhodovat spíše UAV.
Tagy