Autor fotografie: foto: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: HIMARS
Podle posledních informací byla klíčová plavidla černomořské flotily zakotvena v okolí Kerčského mostu, který je spojnicí mezi ruským Krasnodarským krajem a Krymem. K budování tohoto mostu došlo po anexi Krymu, jež se udála v roce 2014. Pozemní spojení mezi Ruskem a Krymem nebylo a námořní kyvadlová doprava neměla dostatečnou kapacitu a byla ovlivněna i meteorologickými podmínkami.
Rusko zvolilo postupné kroky řešení tohoto problému. Prvním dvoustupňovým krokem bylo vybudování mostu, kdy se jedná o dva paralelní mosty. První, tedy silniční, byl otevřen v roce 2018, což umožnilo osobní, autobusovou i nákladní dopravu určité tonáže na Krym. V prosinci 2019 byl zprovozněn paralelní železniční most, což umožňuje Rusku značně vyšší zásobovací možnosti směrem na Krym a tím držet místní obyvatelstvo pozitivně naladěno vůči Moskvě. Samozřejmě, stále řeší problematiku zásobování energiemi a vodou.
Druhým krokem, a to nikoliv stavebním ale vojenským, je vyvolání separatistických tendencí v roce 2014 v Doněcké a Luhaňské oblasti, jež pokračují současnou „Speciální operací“, která „de Facto“ propojuje po zemi kontinentální Rusko a Krym. A tento koridor Rusko stále zvětšuje, ale nechce si nechat zničit investici do Kerčského mostu, kdy především železniční doprava je důležitá. Navíc případný kolaps jaakékoliv části mostu by mohl zablokovat průliv mezi Azovským a Černým mořem, což by mohlo způsobit výrazné ekonomické problémy po obou březích Azovského moře. Nejvýznamnější body jsou na severovýchodě Rostov na Donu, na západě válkou zničený přístav Mariupol a přímo v průlivu na Krymské straně město Kerč.
Jedná se o nejdelší most v Evropě a jeho obrana tedy není jednoduchá. Ruská armáda může umístit systémy PVO na jeho začátku, konci, snížit počet jízdních pruhů a rozmístit i další systémy přímo na mostě. Dalším možností je rozmístění sonarových bójí, aby nedošlo k podvodnímu úderu na mostní konstrukci, ať již „žabími muži“ kteří by umístili výbušniny přímo na pilíře, nebo proti podvodním dronům. A pak je to rozmístění flotily, kdy plavidla mají jak sonary, tak protivzdušnou obranu.
Nejpravděpodobnější formou útoku, vzhledem k vzdálenostem mezi Kerčským mostem a Ukrajinou, by nejspíše byl raketový úder, a to nevylučuje odpal z letadla i pozemního odpalovacího zařízení. Důležitá je co nejkratší doba letu a rychlost střely. Hypersonická střela odpálená z letounu by svojí kinetickou energií nepochybně mohla dostatečně poškodit konstrukci mostu. Nemusel by být zničen, ale určitě vyřazen z provozu na určitou dobu. Střela z letounu či raketometu s výbušnou hlavicí jednoznačně působí destrukci, dle velikosti hlavice délku mostní konstrukce.
Mezi hlavní plavidla černomořské flotily, po potopení vlajkového křižníku Moskva, patří raketový křižník Kerč (jaká ironie), některé zdroje ho uvádějí jako stále v aktivní službě, jiné že byl po požáru v roce 220 vyřazen. Dále je to raketový torpédoborec Smetlivyj a raketové fregaty Ladnyj a Pytlivyj.
Po ztrátě křižníku Moskva bude nepochybně protivzdušná obrana vojenského námořnictva, a to jak na lodích, tak v rámci pobřežní obrany, na nejvyšším stupni pohotovosti. Na lodích to může být třeba systém Kashtan CIWS, tedy systém krátkého dosahu určený k ničení nalétávajích zbraní. Ale nemusí být ideální k obraně mostu. Dalšími mohou být raketové systémy od firmy Alama-Antey včetně již zavedeného Pantsir-ME.
Jak již bylo řečeno, jedná se o nejdelší most v Evropě, kdy celá stavba má délku 19 km. Toto ubránit vyžaduje značné úsilí. Rozmístění černomořské flotily je spíše gestem a obavou ze sabotáže pod vodou, kdy na ruském území již došlo k řadě výbuchů, třeba muničních skladů. Jinak PVO by měla být schopná vyhodnotit možné náletové směry a zde rozmístit radary a další síly a prostředky k eliminaci útoku. Ale z reakce je evidentní, že ruská armáda si není jistá sama sebou a netuší, jaké další technologie Ukrajina má nebo brzy získá.
Zdroj: rbth.com, thedrive.com