foto: Hnutí ANO, Public domain/Pavel Růžička (ANO)
Rozhovor s místopředsedou výboru pro obranu Pavlem Růžičkou (ANO) – zajímal nás nejen jeho pohled na diskusi o koncepci armády a vztah vnější a vnitřní bezpečnosti.
Andrej Babiš na úvod 136. schůze minulý týden navrhl do programu bod věnovaný koncepci armády a obraně. Koaliční poslanci opozici opět přehlasovali. Chystáte se svolat na toto téma další mimořádnou schůzi?
Budeme se určitě snažit dál o to, abychom mohli vést na půdě Sněmovny veřejnou diskusi. Ve výboru pro obranu se věnujeme detailu. Naše agenda je tam mnohem podrobnější a z definice funkce výboru jako kontrolního orgánu nemůže diskuse na jeho půdě suplovat diskusi na plénu. Jsem přesvědčen, že při enormně rostoucích výdajích na obranu, které už znatelně pociťují i ostatní rezorty, má veřejnost právo takovou výměnu názorů sledovat. Naším cílem nebylo a není jen prázdně vládu kritizovat. Myslím, že nám paní ministryně nemůže upřít dobrou vůli jednat konstruktivně a v průběhu těch čtyř posledních let jsme ji prokázali opakovaně.
Podpořili jsme zákon o financování obrany, podpořili jsme pomoc Ukrajině a změny některých pro obranu důležitých zákonů. Na druhou stranu není zdaleka vše v pořádku a otázek, které zasluhují odpovědi, a problémů, za něž nese současná vláda a současná ministryně politickou odpovědnost, je mnoho. Takže ano, budeme se snažit veřejnou diskusi na plénu Sněmovny dál prosazovat. Umíme samozřejmě počítat. Není-li koalice ochotná otevřeně diskutovat, i to je pro voliče cenná informace.
Mezi dvaceti body, které Andrej Babiš zmínil, když vyjmenovával jeho slovy řadu nesrovnalostí a podivností, které zasluhují zvláštní pozornost? Odpovědi na své otázky nedostal – budete se k nim například vracet právě na výboru?
K některým určitě ano a řada těch věcí ve výboru nějakou formou v minulosti projednávána samozřejmě byla. Ptáte-li se, který mě zlobí, tak bych mohl uvést třeba tu kauzu polní kuchyně. Ne proto, že bych vojákům nepřál dostatek kvalitní stravy a prostředky, kterými si ji mohou připravovat, ale proto, že tahle akvizice za čtyři miliardy, což odpovídá třeba ceně radarů MADR, na výboru vůbec projednávána nebyla. Ale nemyslím si, že je potřeba zdůrazňovat jednotlivosti. Ty příklady měly ilustrovat především úroveň komunikace Ministerstva obrany v současném období, a tu já kritizuji dlouhodobě. V opozici prostě nemáme dojem, že by s námi ministerstvo sdílelo informace proaktivně, otevřeně a férově. Řadu věcí se dozvídáme až z médií.
Mezi tématy, které na výboru nezazněly, je například česko-slovenská deklarace o společném postupu při pořizování vojenského materiálu.
Nevím, z jakého důvodu nám tento záměr, ale ani text deklarace nebyl zprostředkován ani paní ministryní představen. Považuji to za chybu. Slovensko je přirozeně stále nám nejbližším partnerem a spolupráce se sousedními zeměmi je samozřejmě žádoucí. Na druhou stranu podle toho, co o věci píší média, jde o významné obchody, které mají velký přesah u nás i na Slovensku.
Paní ministryně slovy vždy velmi vyzdvihuje schopnosti českého průmyslu, ale pak bez vysvětlení a konzultace začne připravovat společné nákupy materiálu, který v České republice firmy vyrábějí, ze zahraničí. Neznám ani parametry ani důvody takového postupu, ale každému je asi jasné, že za takového stavu věcí ti domácí výrobci budou jen těžko investovat do rozšiřování kapacit. A vidíme jasně, že když nastane krize, klíčové jsou právě ty domácí kapacity. To je obecný princip, a myslím, že i proto je důležité, aby ta diskuse byla veřejná.
Velkým tématem jsou dlouhodobě nábory do armády, které Andrej Babiš také zmínil, a obecně podmínky služby a odchody zkušených vojáků z armády. Proč se situace nevyvíjí dobře?
Na takovou otázku asi nejde odpovědět několika větami. Předně pokládám opravdu za problém, čeho jsme byli svědky před čtrnácti dny. Paní ministryně je ve funkci tři a půl roku. V průběhu svého funkčního období přes razantní navýšení výdajů na obranu dokonce vojákům zmrazila platy a odebrala některé benefity. Pak horko těžko naplnila prosincovými výdaji celková 2 % HDP - kde je tedy otázkou, co nám NATO uzná - a pár měsíců před volbami přišla s návrhem razantního navýšení platů vojákům. A je z toho jenom pachuť předvolebních slibů, protože svým postupem znechutila i některé své kolegy ministry.
Ale to pořád není to nejhorší. Na stejné vládě se měly řešit platy policistů a hasičů. Já jednoduše nechápu, proč spolu ministři obrany a vnitra, třeba s přispěním premiéra nebo poradce pro nádní bezpečnost, neumějí v tak klíčové věci komunikovat, aby vzešel nějaký společný a koordinovaný návrh. Nemůžeme si dovolit budovat nějakou vnitřní konkurenci mezi armádou, policií a dalšími složkami na trhu práce. Je to trestuhodné zahrávání si s důvěryhodností státu a s důvěrou lidí, kteří tomu státu slouží v krizi, kdy je potřebujeme nejvíc. Nakupujeme techniku, ale na lidi, kteří s tou technikou mají zacházet, vláda myslí až těsně před volbami.
O velkých akvizicích armády se píše často. Mnohem méně pak o nákupech vybavení a výzbroje třeba pro Policii ČR. Nebylo by na místě sladit postupy, vyhodnotit, kde se potřeby protínají, koordinovat nákupy?
To je vlastně podobné téma. Když se obrana a vnitro neumějí dohodnout při řešení personálních otázek a ministři se přebíjejí v nabídkách, za tichého přihlížení pana premiéra, jak bychom od nich mohli čekat koordinaci ve věci nákupů třeba zbraní. Přitom se to opravdu nabízí. Experti na bezpečnost mluví o rizicích, kterým budeme jako Evropa i jako Česká republika muset čelit, až skončí válka na Ukrajině. Množství nelegálních zbraní už do Evropy proniká a nelze si dělat iluze, že s koncem války se ten tlak neznásobí. Vojáci na obou stranách přestanou být vojáky, ale je jisté, že u části z nich bude podsvětí mít zájem zneužít jejich schopností a zkušeností.
A na to musíme být připraveni. Při všech akvizicích v armádě se skloňuje slovo interoperabilita. A myslím, že interoperabilita mezi policií a armádou je žádoucí a že společné akvizice techniky, vybavení a výzbroje k ní mohou významně přispět. A přinést i úspory. Je to jedno z témat, kterým se věnujeme.
Mezi armádními akvizicemi všechny ostatní dalece převyšuje nákup F-35 a s tím spojené a Andrejem Babišem zmíněné problémy s pronájmem a modernizací Gripenů apod. Je teoreticky představitelné, že od smlouvy o F-35 ČR odstoupí?
Odstoupit lze jistě od jakékoli smlouvy, otázka je, za jakou cenu. Pan Babiš zmínil možnost přenechat v uvozovkách „naše“ F-35 jinému spojenci a rozhodnout o levnějším řešení. Zejména tedy provozně levnějším řešení, protože osobně nemám vůbec dobrý pocit při představě, že naše F-35 vzlétnou k nějakému dopravnímu letadlu s rozbitým odpovídačem a doprovodí ho do sousedního vzdušného prostoru. Na to letouny 5. generace opravdu žádná armáda nepotřebuje a je to neefektivní plýtvání prostředky.
Vláda se neustále zaštiťuje vojenským doporučením, ale já v to nemám velkou důvěru. Viděli jsme nedávno například zrušení nákupu izraelských dronů. Ten byl jistě také zahájen s nějakým doporučením. Pak si armáda přehodnotila požadavky a priority a vše bylo jinak. A dnes opravdu nevíme, jaká řešení bude trh nabízet za 15 let. Máme obavu, že z F-35 se stane pro naši armádu koule na noze, která omezí možnosti modernizace v jiných oblastech. Pokud by bylo opravdu možné vyjednat přenechání české objednávky jinému zájemci, byl bych rozhodně pro takové řešení.
Nejsou dnes Vzdušné síly i díky pořízení letounů 5. generace poněkud v popředí zájmu, a to na úkor pozemních sil?
Vzdušné síly jsou samozřejmě finančně náročné a disponovat schopnostmi nadzvukového letectva není levná záležitost. Spousta členských zemí NATO na letounech 5. generace nestaví a netrvá, a těžko by si někdo dovolil říct do očí třeba náčelníkovi štábu francouzské armády, že Francie není zodpovědným členem Aliance. Je to vždy o prioritách. My jsme toho názoru, že prioritně bychom se měli soustředit na ty oblasti, které jsou obsaženy v Capability Targets. Tato vláda tento přístup nákupem F-35 prakticky opustila, protože letouny 5. generace od nás NATO rozhodně nežádalo. Naopak žádalo těžkou brigádu.
Zdlouhavý a neúspěšný akviziční proces BVP jsem kritizoval otevřeně už před volbami, ale svůj díl viny na dalších prodleních má i současná vláda. A nerozumím tomu, proč se zasekl nákup hlavních bojových tanků Leopard. Obecně ano, myslím, že pozemní síly by měly mít větší podporu, než jakou mají dnes. A v oblasti vzdušných sil je třeba zásadně akcentovat pozemní protivzdušnou obranu. Naše armáda je dnes prakticky nahá a na zkušenosti z Ukrajiny reaguje jen slovy – nevidíme žádné projekty, které by se týkaly boje proti dronům. Pozemní PVO má nedostatečnou kapacitu, a přitom v moderní válce hraje zcela klíčovou roli.
Zmínil jste drony a nelze se tedy nezeptat na kauzu Dronů Nemesis. Seznam Zprávy vám vyčetly, že chcete utajit zdroj informací, které Skupina D považuje za urážlivý a podala trestní oznámení na neznámého pachatele.
Tuhle věc šetří orgány činné v trestním řízení, a proto se k tomu nyní nebudu vyjadřovat. Mohu jen uvést, že v samotné kauze Nemesis, kterou řeší Vojenská policie ve vztahu k příslušníkům armády, jsem v únoru podával vysvětlení, plně s policií spolupracuji a součinnost samozřejmě poskytnu také Policii ČR, pokud se na mě obrátí ve věci trestního oznámení pana Vetchého. V každém případě postupuji a budu postupovat podle platných zákonů této země. Ostatně právě o tom tahle celá kauza je – že bychom měli respektovat zákon.
Tagy