S končící nájemní smlouvou na Gripeny se vrací možnost pořídit například F-16

08. 07. 202013:00

S končící nájemní smlouvou na Gripeny se vrací možnost pořídit například F-16

foto: CC BY 4.0/Izraelský F-16I

Mezi letouny, o kterých se již v minulosti hovořilo, a které určitě bude třeba zvážit i dnes, kdy se začíná uvažovat o budoucnosti českého nadzvukového letectva, je samozřejmě Lockheed Martin F-16 Fighting Falcon/Viper. Hraje pro něj několik argumentů. Přes letitost své konstrukce je díky úspěšným modernizačním projektům velmi rozšířeným stíhacím strojem dodnes. Létá v sousedním Polsku, nedávno je pořídilo Slovensko. Jaké varianty přicházejí do úvahy a jakou budoucnost F-16 může mít? Nejen vzhledem k pořízení amerických vrtulníků systému H-1 (Venom a Viper) se americká cesta modernizace stíhacího letectva nezdá nepředstavitelná.

Ve Spojených státech létá na 1250 letounů F-16, z toho více než polovina u letectva, 490 u jednotek Národní gardy a 54 je v záloze. Jde o letouny verzí C a D (dvoumístné) různých výrobních bloků (25, 30, 32, 40, 42, 50 a 52). F-16 létají v Belgii, Dánsku, Nizozemsku, Norsku, Řecku, Itálii, Portugalsku, Turecku, Izraeli, a také například od roku 2016 v Rumunsku, a osm moderních F-16C/D Block 70/72 pořídí Bulharsko.

V Polsku byly F-16 vybrány již v roce 2002, šlo o stroje verze F-16C Block 52+, kterých má polské letectvo 48, a k nim 12 dvoumístných F-16D. Dodávány byly v letech 2006-2008 a od roku 2011 tvoří výzbroj tří stíhacích perutí. V současnosti dosluhují, podobně jako na Slovensku, polské MiGy-29 a bitevní stíhací Su-22, které se Polsko rozhodlo nahradit letouny 5. generace, americkými F-35 Lightning II, jichž objednalo 32. Na Slovensku pak MiGy-29 nahradí dvanáct F-16C dva F-16D Block 70/72, které země objednala v prosinci 2018.

Slovenská cena činí, včetně příslušenství v podobě servisu, logistické podpory a výcviku leteckého i pozemního personálu, asi 42 miliard korun (což je přibližně částka, kterou ČR zaplatila za dva navazující pronájmy Gripenů), a první slovenské F-16 by měly být dodány do konce roku 2022, přičemž dlouhodobě se o F-16 píše jako prakticky jediném ekonomicky srovnatelném konkurentovi Gripenů. Jde v obou případech o lehký víceúčelový a jednomotorový letoun. V případě Gripenů hovoří pro především geografická blízkost výrobce a dlouholeté dobré zkušenosti s provozem letounů, plně postačujících pro úkoly, pro které je česká armáda potřebuje, tedy především tzv. air policing, mírové střežení vzdušného prostoru, ať již našeho vlastního, nebo spojeneckého. V případě F-16 pak mluví pro jeho rozšíření po světě a kompatibilita s výzbrojí sousedních spojenců (a amerických jednotek v Evropě), a v neposlední řadě také geopolitické ohledy a technické parametry, F-16 je těžší, má vyšší dostup i dolet, Gripen lepší poměr výkonu motoru a hmotnosti. F-16 v posledních verzích sdílí některé technologie s letouny 5. generace, tedy F-22 Raport a F-35 Lightning II.

Technologicky jsou Gripeny i F-16 ve svých posledních verzích, tedy JAS-39E a F-16V, považovány za vrcholné stroje v kategorii jednomotorových stíhaček 4. generace. Oba jsou schopné překonat rychlost Mach 2, oba nesou řízené střely vzduch-vzduch dalekého dosahu, jsou vybavené výkonnými radary, a schopné napadat pestrou škálou výzbroje i pozemní cíle. Kokpit F-16V je nadto vybaven velmi moderním displejem, který zobrazuje data o bojišti pocházející nejen ze senzorů letounu, a posiluje pilotovo situační povědomí. F-16 dalece překonává JAS-39 v počtu vyrobených a nasazených kusů, a absolvoval nesrovnatelné množství ostrých bojových misí.

Kromě otázek ekonomických, a zde do hry vstupuje velká míra nejistoty, protože celkové ceny zahrnující různé služby, náhradní díly a množství různé munice nelze dost dobře porovnávat, hrají roli nepochybně otázky zahraniční politiky a budování vazeb s klíčovým spojencem, tedy USA. O možném nákupu F-16 se mluvilo již v roce 2012, když se, podobně jako nyní, řešila otázka konce nájemní smlouvy na Gripeny. Podle dokumentů uniklých na veřejnost prostřednictvím WikiLeaks existoval záměr prodat tehdy necelou stovku těchto letounů Česku, Rumunsku, Slovensku, Maďarsku, Bulharsku a Polsku současně, a nabídnout jim tak atraktivní cenu. Nic takového se nestalo, byť nabídce pořídit americké letouny odolaly dlouhodobě jen Česká republika a Maďarsko, které provozují právě Gripeny.

Česká republika by se hypoteticky mohla vydat cestou odkupu starších F-16 od některého ze spojenců, a případně je nechat modernizovat na standard F-16V. A mohla by, podobně jako Slovensko nebo Bulharsko, zvolit nákup nových strojů posledních verzí (F-16C/D Block 70/72 a F-16V). Záležet bude nepochybně na nabídkové ceně, přičemž přezbrojení na nový typ s sebou ponese další náklady v podobě úprav logistického zázemí. K F-16 lze dost možná zaujmout podobný přístup jako k vrtulníkům UH-1Y a AH-1Z: vypadají skvěle, jsou pro své účely po takticko-technické stránce skvělé, ale jsou drahé a jejich výrobce sídlí daleko. F-16 z toho vychází přece jen lépe: je nasazován po celém světě ve velkém množství.