foto: Wild Hornets / Public domain/Polorozpadlý Šáhid-136
Dálkové drony Šáhid-136 se staly klíčovou zbraní Ruska v rámci agrese na Ukrajině. Zvýšení výroby nese daň, hned vedle instalace protitankových min PTM-3 nebo IR rušení.
Íránské drony Šáhid-136 se staly jedním ze synonym ruské agrese na Ukrajině. V poslední době ustoupily do pozadí jiné pojmy jako HIMARS, ATACMS, Javelin nebo třeba Bayraktar TB2. Šáhid-136 se staly jednou z nejnebezpečnějších zbraní vůbec. Kreml v loňském roce zásadně zvýšil jejich výrobu, ta se aktuálně pohybuje kolem 2 700 kusů měsíčně. To si ovšem vybírá svou daň. Na níže vloženém videu ze sítě X je dron jasně patrný s chybějícími komponenty trupu. Podle WPtech se některé UAV rozpadají ve vzduchu a k cíli vůbec nedorazí. Vše v situaci, kdy Moskva zbraň neustále inovuje. Naposledy přidáním IR oslepení nebo protitankových min PTM-3.
Protitankové miny PTM-3 a IR oslepení
Paleta používání Šáhid-136 ze strany Ruska je stále širší. Letos byl dron spatřen se čtyřmi FPV drony na křídlech, Kreml nechává na provizorní podvěsy instalovat makety střel vzduch vzduch R-60. Poláci zmiňují, že drony nebudou nebezpečné pro vojenská letadla, ale mohou ohrozit třeba transportní letouny, pokud by byla R-60 skutečná. Vzhledem k rostoucí účinnosti a počtu ukrajinských stíhacích dronů jako STRILA nebo STING začali Rusové na Šáhid-136 instalovat IR oslepení. Defence Blog na konci loňského roku zmínil instalaci dvou protitankových PTM-3.
Pod křídla Šáhid-136 se instalovaly dva kontejnery, ve kterých se nachází miny PTM-3. Box má vystřelovací nálož a je potřeba k odhození miny na určitou vzdálenost, než spadne na zem a aktivuje se. PTM-3 reaguje na změny elektromagnetického pole kolem sebe, reaguje na velké kovové předměty jako je tank nebo obrněné vozidlo. Minu nelze zneškodnit, nesmí být za žádných okolností přesouvána ani zvedána. Lze ji zlikvidovat pouze fyzickým zničením přímo na místě. Podle jednotky Azov se navíc v loňském roce začaly Šáhid-136 objevovat i na frontě v okolí Pokrovsku. To už by byl opravdu velký problém, ale Kreml se zatím zřejmě stále soustředí na ukrajinská města.
Loňská inovace Šáhid-136
Inovace Šáhid-136 byla v loňském roce poměrně rozsáhlá. Rusové zvýšili dostup na 4 000 metrů, aby se vyhnuli ukrajinským rušičkám. S tím souvisí fakt, že v době ruské ofenzívy v Kurské oblasti dokázaly obě strany už vyrušit 90 % dronů. Šáhid-136 navíc dostaly osmikanálový navigační systém Nasir íránského původu. Takže rušičky musí zahltit celkem osm antén. Rychlost byla zvýšena na 210 kilometrů za hodinu, čímž se dostaly mimo hru některé ukrajinské stíhací drony, a byl instalován vysokorychlostní čip NVIDIA Jetson Orion. Moskva snížila dolet a zvýšila hmotnost hlavice na 90 kilogramů. To vše spolu se zásadním zvýšením výroby ovšem dostalo do vzduchu i létající odpad.
-(2).jpg "TNA / Public domain")
Cenou za kvantitu jsou polorozpadlé UAV
Podle thebulletin.org vyrábí Kreml aktuálně 5 000 dálkových dronů za měsíc. Z toho 2 700 Šáhid-136 a zbytek budou převážně tvořit jeho imitace Gerbera. Cenou za kvantitu jsou občas polorozpadlé UAV. Na videu je jasné patrné označení ukrajinského stíhacího dronu STING. Kamera snímá zjevně polorozpadlý Šáhid-136. Rusové ho takhle do vzduchu asi neposlali. Komponenty odpadly za letu. Celkem logicky se pak nepochybně stává, že některé kusy vůbec nedoletí k cíli. Příměr létající odpad je pak poměrně trefný.
Létající odpad Ruska
Je celkem jasné, že létající odpad je nutnost. Zdaleka nejde jen o technologické problémy Ruska, které jsou dostatečně známy. Kvantita je vždy určitým kompromisem. Šáhid-136 sám o sobě není žádný technologický zázrak. Je to jednoduchý a levný dron, jehož cena se pohybuje kolem 50 000 dolarů (přes 1 milion korun). Pístové motory jsou tak hlučné, že Ukrajinci jako senzoriku začali používat echolokátory. Dílenské zpracování je zjevně velmi mizerné, ale ani označení létající odpad bohužel nesnižuje jeho nebezpečnost třeba v podobě PTM-3 a IR oslepení. Ukrajinská energetická infrastruktura o tom ví své.
Tagy