Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Patria NEMO
Ve výzbroji armád dochází k permanentní evoluci, která je dána jednak technologickým pokrokem a též zkušenostmi ze současných konfliktů. Ukazuje se, že technologie jako hlavňové dělostřelectvo, salvové raketomety nebo minomety jsou nenahraditelné. Obzvláště pokud jsou doplněny moderními technologiemi, jako jsou drony, inteligentní munice, samohybné podvozky a autonomní činnost.
Tažené dělostřelectvo je díky dronům a radarům zpětně vypočítávajícími balistickou křivku snadným cílem a smrtelnou pastí pro nechráněné obsluhy, stejně jako u samohybného, kdy obsluha není uvnitř vozidla a po automatizovaných několika výstřelech nemůže okamžitě opustit místo výstřelu, i když odvetná palba již byla zahájena. Obdobně je tomu u minometů. Vezené či tažené minomety, kdy je nutno je dostat do pozice, zakopat ložiště, nivelizovat je a pak zahájit palbu, a po ukončení palby opět vše poskládat, naložit či připojit a obsluha je stále nechráněná venku, jsou smrtelnou pastí.
Jedinou cestou do budoucnosti je samohybné dělostřelectvo s plně autonomní funkcí, tedy bez nutnosti sesednutí a možností okamžitě opustit prostor výstřelu. Samozřejmě pokud byl přesun techniky zaznamenán, protivník může zahájit palbu, a to nikoliv odvetnou, ale obsluha je chráněna minimálně proti střepinovému účinku a tlakové vlně výbuchu.
Ve výzbroji AČR jsou samohybné minomety ráže 120 mm PRAM-S (Praporní Minomet Samohybný) na pásovém podvozku BVP. Jejich životnost končí a AČR plánuje jejich obměnu za moderní systémy, jak je uvedeno v KVAČR 2030, tedy Koncepci Výstavby AČR do roku 2030. Tak, jak šel vývoj u hlavňového dělostřelectva, jde i u minometů.
V dělostřelectvu byly nejprve kanóny pro přímo střelbu, pak i houfnice pro nepřímou a dnes je standardem kanónová houfnice, tedy systém schopný přímé i nepřímé palby. U minometů byly na počátku hmoždíře, pak přišly minomety. Jako Rudá armáda děsila Wehrmacht svými raketomety Kaťuša, Wehrmacht děsil Rudou armádu šestihlavňovými minomety Nebelwerfer 41, i když se vedou stále diskuze, zda to byl minomet nebo raketomet. Ale princip minometu, je identický, jedná se v podstatě o střelu poháněnou raketovým motorem, nikoliv náložkou střelného prachu.
Absolutní většina samohybných minometů je konstruována přesně v duchu minometu, tedy pouze pro nepřímou palbu, ale jak bylo popsáno výše u hlavňového dělostřelectva, stále dochází k vývoji a schopnost jednoho zbraňového systému vést přímou i nepřímou palbu je nenahraditelná, záleží jen na systémech velení a řízení palby a typu/výkonu munice. Je celkem jedno, zda tank protivníka je zničen palbou z děla nebo minometu, hlavní je, že je k dispozici prostředek, který ho zničí.
Trendem je vysoká mobilita a autonomnost systému, a pro potřeby AČR unifikace se zavedenými systémy. Takže podvozek by byl pravděpodobně kolový, kdy bojový modul by byl optimálně usazen na podvozek PANDUR II, jehož licenční produkce je plně v rukou českého obranného průmyslu. Celkem optimálně se jeví PATRIA NEMO, kdy elevace hlavně je -3°- 85°, takže je zde jednoznačná schopnost přímé palby, navíc bojový modul je otočný v rozsahu 360° a je bezosádkový. Vyvinut byl i dvouhlavňový modul AMOS. Munice může být jak klasická, například HE, tedy tříštivotrhavá, nebo i inteligentní naváděná.
Druhým kandidátem by mohl být CV-90 MJÖLNER. Již z názvu je evidentní, že se jedná o modul integrovaný na pásový podvozek CV-90, kdy tato BVP by mohla být ve výzbroji AČR. I zde by zřejmě muselo, pokud by nebyl preferován pásový podvozek, dojít k reintegraci na podvozek PANDUR II. V neprospěch MJÖLNER hovoří náměr +45°- +85°, tedy neschopnost přímé palby, a též modul není plně otočný, rozsah je 60°. MJÖLNER je v provedení jednohlavňovém nebo dvouhlavňovém.
Baterie dvouhlavňových minometů dokáží vzhledem ke své kadenci zasypat cílovou plochu, tedy protivníka značným množstvím munice, avšak AMOS to zvládne i v přímé palbě.
Při výběru moderních samohybných minometů bude AČR jistě zvažovat několik momentů, a to schopnost přímé palby, schopnost bojovat s cíli ze všech směrů, nikoliv jen před vozidlem, a dále jaké druhy munice jsou k dispozici, tedy jaká je výkonnost daného systému. K tomu se připojí zapojení českého obranného průmyslu a schopnost unifikace s již zavedenými platformami. KVAČR zmiňuje roky 2023 – 2025, což asi není reálné.
Navíc AČR hovoří o diverzifikaci dodavatelů, takže bude zásadní, zda dojde k monopolizaci ze strany technologií BAE, nebo bude preferována jiná volba.
Zdroj: Patria, BAE Systems