Autor fotografie: redakce|Popisek: senátor Pavel Fischer
Záštitu Kulatému stolu SM a AOBP v rámci programu veletrhu IDET 2023 na téma posílení ozbrojených sil České republiky v kontextu války na Ukrajině poskytl předseda senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer. Podobně jako ostatní účastníky diskuse jsme jej požádali o odpovědi na otázky týkající se jejích tří základních výstupů, tedy potřeby posílení ozbrojených sil, potřeby sjednocení výzbroje napříč útvary profesionální armády, Aktivní zálohy a mobilizačních rezerv, a role, kterou v těchto procesech má sehrát domácí obranný průmysl. Podle Pavla Fischera nelze obranu delegovat jen na armádu či náčelníka generálního štábu, ale je věcí celé společnosti.
video: youtube
V průběhu Kulatého stolu zazněla shoda na potřebě posílit ozbrojené síly České republiky. Proč je navýšení podle Vás důležité a jaké předpoklady musejí být splněny pro jeho dosažení?
Česká republika má velké vnitřní dluhy. A ty se projevují zejména v Armádě České republiky, a vůbec v tom, čemu říkáme obrana České republiky. A to platilo v dobách míru, a s tím, jak vidíme, že se rozvinula ta šílená válka Ruska proti Ukrajině, tak se výrazným způsobem zhoršilo bezpečnostní prostředí.
Takže pokud jsme měli velké dluhy v dobách mírových, a teď se na evropský kontinent vrátila válka, konflikt, který snese v mnoha ohledech srovnání s druhou světovou válkou, nebo velikými konflikty historie, tak musíme občanům poctivě říci: máme na to se ubránit, ale zatím na to nejsme připraveni. Máme před sebou hodně domácích úkolů, a ty musíme teď splnit dohromady. A není to věc, kterou můžeme jen delegovat na armádu, na náčelníka generálního štábu, to je věc pro celou společnost. Nejen pro armádu, ale také například pro složky Integrovaného záchranného systému.
Současně s tím byla vyslovena teze, že profesionální útvary, jednotky AZ i mobilizační rezerva by měly disponovat stejnou výstrojí a výzbrojí. Souhlasíte s takovým požadavkem?
Je to přirozené, že když dáváte dohromady větší celky z různých generací, komponent, profesionální armádu, k tomu Aktivní zálohy, že je potřeba, aby měly stejnou výzbroj a stejnou výstroj. Jinak z těch, kteří budou méně dobře vybaveni, vytváříme dopředu už slabý článek. A tam, kde jsou slabé články, tam se to většinou začne trhat. Proto si myslím, že je v našem zájmu, abychom dokázali v rámci součinnosti uvnitř ozbrojených sil, Armády České republiky, vytvořit takové prostředí, že všichni budou mít podobné vybavení. A to stojí nejenom peníze, ale vytváří to také velké požadavky na organizaci.
V neposlední řadě byl vysloven požadavek, aby tato společná výstroj a výzbroj byla dodávána českým obranným průmyslem, a to z důvodů soběstačnosti České republiky a bezpečnosti dodávek. Souhlasíte s tím?
Souhlasím s tím, že pandemie covidu-19 nám ukázala, že sehnat základní zdravotnický materiál, například roušky nebo respirátory, vůbec není legrace. A my jsme navíc té krize nevyužili k tomu, abychom si tady ty kapacity vytvořili. A přitom jsme strojírenská velmoc, textilní velmoc, zdravotnická velmoc. Úplně stačilo to, aby stát, vláda, dala jednu miliardu stranou, a řekla podnikatelům do deseti dnů chceme od vás řešení, a ti nejlepší dostanou možnost na první velkou zakázku od české vlády. Tohle se nestalo, nestalo se to ani první měsíc covidu, ani první rok covidu, a vláda vesele, bezstarostně dovážela materiál s padělanými certifikáty z Číny. Těm letadlům se ještě klaněla. A za jeden respirátor se podle závěrů NKÚ dokonce platilo 700 korun, 600 korun, naprosto zbytečné peníze. A proto si myslím, že je z toho je potřeba se poučit.
Když je krize, a bezpečnostní nebo jiná krize může přijít velmi brzy, je potřeba, abychom uměli pracovat na prvním místě s našimi výrobci, s našimi inženýry, našimi podnikateli. A pokud to vláda nedokázala během covidu, je třeba se z toho poučit. Já zatím nevidím nikoho, kdo by se tomu věnoval. My jsme v Senátu k tomu udělali kus práce, ale vláda na nás udělala dlouhý nos, a vesele dovážela z Číny dál. Proto si myslím, že bychom se k tomu měli vrátit, a připravit se na to, že pokud se jedná dneska o obraně celé republiky, tak bychom měli opravdu začít doma, protože ten potenciál tady máme. A byli bychom sami proti sobě, kdybychom se tvářili, že na ty naše výrobce není dneska čas. To znamená, že je ale zapotřebí je zapojit chytře i do toho, jak budou vypadat ty základní strategické dokumenty České republiky, a tady máme ještě, s prominutím, diplomaticky řečeno, jisté rezervy.