foto: Explosia a.s.
O prodej státního podniku Explosia projevilo zájem šest potenciálních kupců. Naše redakce má informace, kdo jsou dva, o kterých se dosud nehovoří – a kdo další přichází do úvahy.
Zájem šesti potenciálních kupců potvrdil v červnu na sněmovním výboru pro obranu ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, který zároveň zdůraznil, že prodej sám o sobě „není na stole“, ale vláda vyhodnocuje příchozí nabídky. Podle Havlíčka je firma v historicky nejlepší kondici díky válečné konjunktuře na Ukrajině, trojnásobnému obratu a vysokým maržím.
Veřejně se hovoří především o čtyřech hráčích. Jsou to česká zbrojařská skupina CSG Michala Strnada, STV Group Martina Drdy, Colt CZ Group Reného Holečka a francouzská společnost Eurenco. Informaci o společném zájmu Coltu a Eurenca přinesly Hospodářské noviny, které v květnu citovaly Jana Kadaníka, předsedu správní rady Synthesia Nitrocellulose. Podle zdrojů redakce Security Magazínu projevilo ale zájem rovněž Slovensko, a také další zahraniční subjekty. Kromě Američanů rovněž a zatím jen velmi tiše Poláci, resp. státní kolos PGZ.
Slovenské stopy vedou k Czechoslovak Group – dominantnímu hráči na trhu
Slovenská stopa má svůj předvídatelný směr. O dobrých vztazích a úzkých vazbách slovenského ministra obrany Roberta Kaliňáka na majitele CSG Michala Strnada se píše dlouhodobě. Nabízí se varianta, že by Explosii Slováci začlenili pod ZVS Holding v Dubnici nad Váhom, kterou vlastní Slovensko a CSG přes MSM Group v poměru 50 na 50 společně. Tím by de facto o budoucnosti Explosie rozhodovala opět CSG, která kromě toho už na Slovensku intenzivně buduje vlastní produkci střelného prachu a hnacích náplní, a to ve spolupráci se zmíněnou francouzskou společností Eurenco. Vznik této další produkční kapacity na Slovensku přitom patří mezi důvody, pro něž vláda prodej Explosie zvažuje. A hovořil o tom i vicepremiér Havlíček na výboru pro obranu – Explosii vznikne konkurence a lze očekávat, že to bude mít záporný vliv na její prodejní hodnotu.
Slovenská cesta přináší především dvojí riziko. Prním je právě zmíněná budovaná konkurenční kapacita. Nový vlastník by mohl vidět příležitost v postupném útlumu kapacit v Pardubicích ve prospěch nového projektu na Slovensku. A neméně důležité je pak riziko posílení závislosti českých ozbrojených a bezpečnostních sil na již tak dominantním hráči na trhu s obrannými a bezpečnostními technologiemi – Czechoslovak Group.
Americký zájem je zatím opatrný, ale podle informací redakce se objevily dotazy z americké strany, a to i prostřednictvím tajných služeb. USA mají dlouhodobý strategický zájem kontrolovat výrobu prachu a energetických materiálů v Evropě. Příkladem je monitoring a následný kontakt s podnikatelem Karlem Pražákem při akvizici Synthesie, o kterém má redakce informace ze dvou na sobě nezávislých zdrojů. Američané chápou Explosii jako pro bezpečnost evropských partnerů v NATO klíčový podnik.
Černým koněm se může stát Polsko
Velmi zajímavou a zatím málo medializovanou variantu představuje Polsko. Podle našich zdrojů se o Explosii tiše zajímá polská strana – nejpravděpodobněji státní PGZ. Tato varianta by přinesla výrazné geopolitické body především Andreji Babišovi. Polsko je dlouhodobým a spolehlivým partnerem Spojených států v regionu. Prodej nebo kapitálové zapojení Poláků by tak představoval nenápadný, ale z pohledu Washingtonu jasně čitelný pozitivní krok. Zároveň by posílil strategické partnerství Česka s Polskem, které je v současné bezpečnostní architektuře střední Evropy klíčové.
S tím souhlasí také Martin Lank, prezident Národní stálé konference o bezpečnosti, který k tomuto tématu Security Magazínu řekl: „Polsko je pro Českou republiku klíčovým strategickým partnerem a je stejně důležité udržovat s ním pevné vazby jako například s Německem. Takové provázání by se Česku dlouhodobě vztahově vyplatilo nejen v obranné oblasti, ale i v širším geopolitickém kontextu.“
Polská varianta může být pro Českou republiku přijatelnější než slovenská, pokud nepovede k posílení již dominantního regionálního hráče, ale vytvoří nové, na něm nezávislé centrum obranné výroby. Polsko nabízí velkou a dlouhodobou poptávku, kapitálovou sílu, přístup k aliančním projektům a možnost skutečného mezivládního partnerství. Explosia by přitom měla zůstat českým výrobním a vývojovým centrem, nikoli se stát zdrojem technologií pro přesun výroby do Polska.
Polsko se souběžně zajímá i o Spolanu
Polský zájem o český chemický průmysl přitom není omezen jen na Explosii. Jak upozornil polský portál WNP.pl, polský gigant PKN Orlen aktivně zvažuje vstup do výroby chemických látek pro zbrojní průmysl. Vedle vlastních kapacit (například v Anwilu) se v polských diskuzích objevuje právě chemička Spolana Neratovice, kterou Orlen vlastní. Spolana prošla v posledních letech výraznou restrukturalizací (výroba PVC a kaprolaktamu byla utlumena) a nyní se zaměřuje především na výrobu kyseliny sírové a dusičné – látek, které jsou klíčové pro nitrační procesy a výrobu výbušnin. Podle polských expertů by nová vojenská linka v Spolaně mohla vzniknout poměrně rychle (2–3 roky) a dobře by navázala na stávající infrastrukturu. Tento paralelní polský zájem o české chemické kapacity podtrhuje strategický rozměr celé transakce.
Explosia jako strategické aktivum
Celá situace kolem Explosie ukazuje, jak chytře Andrej Babiš tuto businessovou partii hraje. Místo aby stát jednoduše oznámil záměr prodat firmu a riskoval dojem výprodeje za nízkou cenu, vytvořil otevřenou aukci, do které přilákal (zatím) šest seriózních hráčů. Ti se nyní předhánějí, kdo nabídne více. Odhady hovoří o hodnotě 15 až 17 miliard korun, ale díky této konkurenci může cena ještě výrazně stoupnout. Zbrojní giganti cítí lačnost po unikátních kapacitách na výrobu střelného prachu, které v Evropě chybí. CSG potřebuje vertikální integraci, Colt s Eurenco hledají posílení pozice, Slováci a Poláci vidí strategickou příležitost. Nikdo přesně neví, jestli se Explosia nakonec prodá ze sta procent, zůstane minoritní podíl státu nebo vznikne nějaký hybridní model. Už teď ale tyto „tanečky“ zřejmě výrazně navýšily její tržní hodnotu.
Pro Explosii je důležité zejména rozšíření kapacit, automatizace rizikové výroby, ekologické investice, výzkum nových hnacích náplní a dlouhodobé kontrakty umožňující návratnost investic. Rozhodující ovšem nebude obecný příslib kapitálu, ale závazný investiční plán přímo pro Pardubice.
Explosia díky rekordním výsledkům (obrat kolem tří miliard, EBITDA přes miliardu) a investicím do modernizace představuje atraktivní aktivum právě teď. Za pár let, až válečná konjunktura odezní a konkurence z nových linek na Slovensku nebo jinde zesílí, by její hodnota mohla klesnout. Proto je současný moment ideální pro maximální zhodnocení. Z pohledu českého obranného průmyslu jde o klíčové rozhodnutí. Ať už zvítězí kdokoli, kapacity by měly zůstat na českém území a zajistit dodávky pro Armádu ČR.
Andrej Babiš namísto pasivního čekání na nabídky aktivně vytvořil konkurenční prostředí, které slibuje nejvyšší možnou cenu a zároveň otevírá dveře zajímavým geopolitickým aliancím. Jak dopadne finále, ukážou příští měsíce. Jedno je však jisté: Explosia už teď není jen pardubickou chemičkou, ale strategickým aktivem, o které se hraje vysoko.
Tagy