foto: Facebook Radovana Vícha/Radovan Vích
Místopředseda sněmovního Výboru pro obranu Radovan Vích se rozhovořil v rozhovoru o aktuálních záležitostech, které souvisí s armádními nákupy, rozpočtem a jeho ovlivnění pandemií koronaviru. Řeč byla také o legislativě v oblasti krizového řízení a dalších tématech. Otázky i odpovědi vycházejí z otázek, které Víchovi položil Ekonomický deník.
Předseda Vašeho poslanecké klubu Radim Fiala včera na brífinku uvedl, že v souvislosti s rozpočtovými opatřeními, ke kterým dojde v návaznosti na nouzový stav způsobeným koronavirem, by bylo vhodné omezit zejména předražené armádní nákupy. Jak se k omezování armádních akvizic stavíte Vy jakožto místopředseda podvýboru pro akvizice?
Armádní akvizice jsou dlouhodobě odkládané a nyní sklízíme trpké plody. Bylo by ale chybou rozpočet na armádu snižovat. Co je ale zapotřebí je aktualizace Bezpečnostní strategie a Obranné strategii ČR, protože aktuálně největší hrozba ani riziko není Rusko. Na základě toho je potřeba změnit Koncepci výstavby AČR, zapomenout na předražené americké vrtulníky a výsadkový pluk, zamyslet se nad modernizací stávajících pásových bojových vozidel, což ostatně sousední státy činí, a obdobně přistoupit k dalším strategickým a významným akvizičním projektům. V návaznosti na to rozhodnout o tom, které akviziční projekty přehodnotit, které odsunout a zbytek zrušit.
Nebylo by správnou injekcí celé ekonomice, kdyby se realizovalo více nákupů od českých zbojovek?
Už dlouho připomínám důležitost používat na vojenské zakázky v co největší míře především náš vlastní domácí průmysl. To se teď se situací ohledně pandemie koronaviru a zavřených hranic zase potvrdilo. Protože v případě podobné pandemie, přírodních katastrof nebo dokonce vojenských konfliktů můžeme počítat jen s těmi výrobními kapacitami, které jsou na našem území nebo případně na území geograficky blízkých přátelských států (V4). Výroba pro armádu na území České republiky může v situaci, kdy hrozí nová finanční krize a s ní související nezaměstnanost, zmírnit starost, kde zaměstnat ty, kdo přišli o svou dosavadní pracovní pozici. Firem i státních podniků schopným různých vojenských dodávek nemáme málo. Namátkou VOP CZ, LOM Praha, Tatra Defence Vehicles, Vojenský technický ústav, Meopta, Česká zbrojovka a mnoho dalších.
Jak vnímáte názory, že by ČR měla být schopná na svém území vyrábět širší okruh strategických komodit? Jaké komodity bychom měli mít schopnost vyrábět v případě mimořádných situací?
Potravinová a léková soběstačnost především, ale také vše, co slouží pro zajištění chodu prvků a subjektů kritické infrastruktury. Rozpočet SSHR je zhruba 2,2 mld. ročně a je to málo. Navíc již několik let nebylo nakoupeno do rezerv téměř nic, podstatná část jde na ochraňování stávajících rezerv, především státních MERO a ČEPRO, a část za skladování potravin. Stát prostě nelze řídit jako firmu, ale naopak vytvářet potřebné zásoby na doby krize.
Měl by stát nějak závazně definovat seznam strategických komodit a mít schopnost zajistit jejich výrobu na svém území? V jakých odvětvích?
Samozřejmě! Je to především věcí Výboru vlády pro civilní nouzové plánování (VONP), který je stálým pracovním orgánem BRS, potažmo vlády ČR, který nese jasnou odpovědnost za stav strategických komodit. Samostatnou kapitolou jsou kovy. Je špatně pokud výprodej kovů je schválený, tak o nákupu nových zásob není řeč a ministerstvo financí na něj ani neplánuje v dohledné době dávat peníze. Bylo by dobré neukvapovat se s prodejem do té doby, než budou vyčísleny objemy a struktura kovů nutných pro výrobu vojenské munice a případně dalších průmyslových komodit (hliník, měď, olovo, nikl, zinek, lithium atp.) Jednotlivé komodity a odvětví jsou zejména v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu.
Jak vnímáte současnou situaci ohledně nedostatku roušek a jiných ochranných prostředků?
Současná situace v oblasti akutního nedostatku ochranných prostředků je důsledkem několika skutečností. Správa státních hmotných rezerv (SSHR) jich má nedostatek, protože žádný z odpovědných ministrů (MZ, MPO) nepožadovat dlouhodobě zvýšení jejich počtu. Pokud MF nepřidělil SSHR na tento nákup finanční prostředky, tak ta logicky nemohla výběrové řízení zahájit a nákup uskutečnit. Proto SSHR v současné době ochranné prostředky ve vhodné skladbě a počtu nemá. Obecně je cena jednorázových roušek z Číny cca 0,5 Kč za kus. Nyní je kupujeme za 100 a více násobnou cenu, protože nikde jinde aktuálně nejsou a k tomu je nutné započítat cenu za dopravu letouny. To je ale věc dočasná a s postupnou eliminací šíření nákazy časem pomine. Dočasné řešení vláda ČR ale přijmout mohla a (podle mého názoru také měla) ve smyslu platných krizových zákonů, které umožňují například nařídit po určitou dobu pracovní povinnost minimálně osobám, co jsou dlouhodobě v registru uchazečů o zaměstnání na Úřadech práce. Bylo by to organizačně složité, časově náročné, ale řešení by to bylo. Navíc stále má stát podniky, kterými je zřizovatel a kde by ta výroba také mohla probíhat. Takto čekáme na ochranné prostředky z Číny, lidé po domácku šijí látkové roušky a vláda je následně nařizuje všem na veřejnosti nosit, ale přitom jim je nezabezpečila.
Jak vnímáte současnou platnou legislativu v oblasti krizového řízení? Je dostatečně pružná například s ohledem na nákup strategických komodit?
Současnou legislativu považuji za nedostatečnou. Například Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR. Ve druhé polovině 90. let se intenzivně připravoval balík branných a krizových zákonů a zjistilo se, že k jejich realizaci je třeba zavést systém krizových stavů. Ústavní zákon byl urychleně zpracován a přijat. V roce 2000 byly přijaty tzv. zákony krizové legislativy. Následně byly zrušeny okresní úřady, což celému systému nepomohlo. V koncepci se předpokládalo, že dojde k rozsáhlým změnám zákonů, včetně ústavního zákona č. 110/1998 Sb., který zavede institut předběžných opatření. Nikdy nebylo blíže specifikováno, co by předběžná opatření měla obsahovat, jak a kdy by měla být realizována. Je zde definován systém krizových stavů, ale chybí stav nebezpečí, který byl zaveden až krizovým zákonem č. 240/2000 Sb., atd. Problémem podle mě je i tříštění orgánů krizového řízení. Bylo také chybou zrušení Hlavního úřadu Civilní ochrany ČR v podřízenosti MO a chybou jsou také nízké zásoby v SSHR za jejichž stavy nesou dlouhodobě odpovědnost vlády ČR. To vše by se mělo změnit, ale na podrobnou analýzu je ještě čas.
Tagy