Skončil věk letadlových lodí, nebo jsou již jen cílem pro hypersonické rakety?

Letadlové lodě vždy čelily smrtelným hrozbám. V minulosti to byly ponorky, které dlouho představovaly největší nebezpečí pro tyto obry. Moderní protiponorkové systémy umístěné na doprovodných lodích daly výhodu zpět na stranu svazů letadlových lodí. Teď tu ale máme hypersonické rakety.

Pokud můžeme ruským médiím věřit, dosah systému Kh-47M2 Kinžal po vypuštění z letounu, jako je například nadzvukový bombardér Tupolev Tu-22M3 Backfire, je 3 000 kilometrů. I když jsou tyto hodnoty patrně přehnané, Kinžal i tak představuje velmi vážnou hrozbu pro americké válečné lodě, zejména ty letadlové.

Klíčem k obraně však není rychlost střely, ale detekce odpalovací základny, v tomto případě již ne zrovna nejmodernějšího, i když stále výkonného Tu-22 v modifikaci M3 a též detekce odpálení střely. I ICBM s vícenásobnou manávrovací hlavicí útočící z vrchních vrstev atmosféry je detekovatelná při startu, trasovatelná při letu a ničitelná při setupu. Na každou moderní zbraň je dříve či později vyvinuta protizbraň, jak již historie vojenství a válečného umění dokazuje po staletí. Ale ke konkrétním možnostem.

Vzhledem k rychlosti, jakou se hypersonické střely pohybují, mohou způsobit poškození pouhou kinetickou silou nárazu, aniž by bylo nutné použít výbušniny. Odborníci se obávají, že proti raketám tohoto typu není možné se bránit a že změní stávající status quo. Množí se doporučení, aby americká armáda investovala spíše do technologií než do mohutných válečných lodí, zčásti i proto, že hypersonické zbraně by mohly tato válečná monstra docela snadno zničit. To „mohly“ je důležité, jak se v další části článku dozvíte.

I zde je klíčem jededn faktor - investice do technologií. Na čem však tyto technologie umístit, pokud nebudou nosiče typu moderních letadlových lodí, ať jsou již jakkoliv veliké, avšak schopné dosáhnout v prostoru nasazení letecké převahy. Jisté je, že kinetika a ničivost střely o rychlosti vysoce převyšující rychlost zvuku je brutální, zároveň je to však její slabina, obdobně jako u ochrany proti ICBM, kdy hlavice narazí do vysokopevnostní sítě nebo shluku emitovaných částic a součet jejich rychlostí vede k dezintegraci zbraně, nutná je včasná detekce a reakce. Při odpálení hypersonické střely z krátké vzdálenosti je ohrožen nosič, při odpalu z velké vzdálenosti je možno reagovat na střelu, jež vzhledem ke své rychlosti má jiné parametry manévrovatelnosti než standardní protilodní střely.

Japonská armáda již zkoumá způsoby, jak vyvinout a nasadit hypersonické zbraně se speciální hlavicí, která by mohla proniknout palubou letadlové lodi, a je zcela jasné, že čínské letadlové lodě mohou představovat vážné riziko pro vody kolem japonských domovských ostrovů.

I zde je možno nalézt analogii v jiných zbraňových systémech. Smrtící zbraní pro MBT byly donedávna podkaliberní střely s šípovitou střelou z wolframu nebo ochuzeného uranu, jež ničily cíle díky vysoké rychlosti, tedy kinetice a tuhosti materiálu. Dnes jsou již instalovány protizbraně, tedy aktivní ochrana schopná tento typ hrozby v určité míře eliminovat. Zde není příliš velký rozdíl mezi střelou vypálenou na tank a střelou vypálenou na mateřskou letadlovou loď, jen škody a politicko-psychologický moment mají jiné dopady.

Web Stalker Zone nedávno zkoumal hypotetický úder na velkou letadlovou loď, konkrétně USS George H. W. Bush o výtlaku 97 000 tun a délce 333 metrů s více než 5 700 členy posádky. Pro zbraně doby minulé sice velký cíl, ale díky dalším lodím ve skupině i tak nesnadný cíl.

Mohla by být hypersonická střela v tomto případě oním „game changerem“ se zničujícím účinkem?

Jak simulace naznačila, současné charakteristiky amerických letadlových lodí nemají účinnou obranu proti hypersonickým raketovým zbraním. Po údery rakety, která dopadne na palubu giganta rychlostí Mach 12, sice loď možná nepůjde ihned ke dnu, ale potenciál leteckých skupin umístěných na lodi se sníží na nulu.

Mimo to Stalker Zone upozorňuje na pravděpodobnost poškození alespoň jednoho ze dvou reaktorů Westinghouse A4W. Celkový výkon těchto reaktorů je 1100 MW. Raketa s půltunovou hlavicí pohybující se vysokou rychlostí může nejen zničit cirkulaci chladicí kapaliny, ale také vést k výbuchu samotných jaderných reaktorů. To by znamenalo likvidaci nejen samotné letadlové lodi, ale i skupiny lodí, které ji měly chránit.

Stalker Zone však neuvádí, že letadlová loď je průběžně modernizována stejně jako lodě určené k její ochraně a podpoře a primárním úkolem je ochrana letadlové lodě vzhledem k její bojové i psychologické síle, na druhém místě je přežití doprovodných torpédoborců či jiných plavidel. Toto se potvrdilo svým způsobem již za druhé světové války, kdy obranná palba všech lodí svazu byla určena především k ochraně letdlových lodí, a to jak proti bombardérům, torpédovým letounům, stíhačům, kamikaze nebo ponorkám a jiným plavidlům. Zásah jaderné letadlové lodi, pokud by k němu došlo, je katastrofou velkého rozsahu, nutno podtrhnout, pokud by došlo k explozi reaktoru.

A není to jen ruský Kinžal, ale i čínský DH-17, který má dosahovat rychlostí někde mezi Mach 5 a 10, který může ohrozit jak americké, tak japonské lodě.

I to je důvod, proč americká armáda pracuje stejně tvrdě, možná ještě víc než tvrdě na vývoji systémů, které zastaví hypersonický útok. A jedná se nejen o útoky na lodní cíle, ale hlavně na pozemní povrchové. Ono totiž přes všechen čínský a ruský mediální humbuk je něco jiného zasáhnout nehybný pozemní cíl, nebo pohybující se cíl za horizontem, navíc pod ochranou mnoha aktivních a pasivních systémů, kterými skupina okolo letadlové lodi disponuje.

Je faktem, že zničení letadlové lodi USS G. H. W. Bush může dojít ke ztrátě až 5700 členů posádky, kde je započítán i letecký personál, jenž v dané době může být mimo loď na misi. Je faktem, že pozemní cíle se nepohybují, jsou tedy snadněji zasažitelné. Ale je též faktem, že pozemní cíle mohou být snadněji podporované přeskupením sil a zesílením logistiky než námořní cíle uprostřed Pacifiku, a je též faktem, že při bombardování Drážďan zahynulo dle odhadů 22 700 až 25 000 osob, kombatantů i nekombatantů, a to nehovoříme o dalších městech jako Coventry, Londýn, Varšava, Leningrad nebo Stalingrad.

Je vcelku ironií, jak různá čínská a ruská média ohromují schopnostmi jejich systémů zlikvidovat letadlovou loď, která se v jejich podání stává takovým dinosaurem odsouzeným k vyhynutí, ale Čína samotná staví vlastní letadlové lodě ve zběsilém tempu i přesto, že její největší konkurence v regionu Indie vlastní hypersonickou raketu s označením BrahMos-II. Ta by mohla z čínské letadlové lodi, která je navíc mnohem primitivnější než americká konstrukce, udělat vrak velmi rychle. Ale i zde platí, že kromě počítačové simulace během Putinova představení dalšího dílu ruských Wunderwaffen nikdo zásah mobilního cíle hypersonickou raketou neviděl.

Lze se tedy domnívat, že byly zahájeny nové závody ve zbrojení bez reálného základu, kdy zbrojovky v Číně, Indii, Rusku ale i jinde nacházejí pádné důvody pro příjem státních peněz na výzkum, vývoj, produkci nebo nákup.

 

Zdroj: Nationalinterest.org, army-technology.com

Tagy