S municí ze Slovenska je konec. Nová koalice dává od společného nákupu ruce pryč

S municí ze Slovenska je konec. Nová koalice dává od společného nákupu ruce pryč
foto: PICRYL / Public domain/Munice ráže 155 mm

Plán MO ČR uzavřít bez výběrového řízení rámcovou smlouvu na velkorážovou munici se slovenskou firmou ZVS Holding (součást CSG) představoval strategické riziko pro českou bezpečnost i ekonomiku, shodují se poslanci nové vládní koalice.

Namísto podpory domácího obranného průmyslu, který je schopen pokrýt většinu potřeb Armády ČR, se ministerstvo rozhodlo obejít zákon o veřejných zakázkách a směřovat miliardové prostředky k zahraničnímu dodavateli, byť geograficky blízkému, a byť ve struktuře holdingu CSG s českým koncovým vlastníkem. Tento krok byl odůvodňován „rychlostí“ a „spojeneckou solidaritou“, ve skutečnosti však šlo o neodůvodněné upřednostnění jednoho konkrétního subjektu před českým výrobcem velkorážové munice – společností STV GROUP a.s. v Poličce. Takový přístup by přímo ohrozil dlouhodobou soběstačnost České republiky v oblasti munice, která je v době rostoucího napětí v Evropě klíčovým prvkem národní bezpečnosti.

Místopředseda Růžička: Vyrábět munici musíme především v České republice

„Výroba munice na území České republiky přináší nesrovnatelně větší přidanou hodnotu než dovoz ze Slovenska. Každá koruna investovaná do domácích kapacit zůstává v české ekonomice – vytváří a udržuje vysoce kvalifikovaná pracovní místa, podporuje subdodavatelské řetězce malých a středních firem, přináší daňové příjmy a umožňuje rozvoj vlastního výzkumu a vývoje,“ řekl redakci Security Magazínu místopředseda výboru pro obranu Pavel Růžička (ANO). Potvrdil tím postoj místopředsedy hnutí ANO Karla Havlíčka, který redakci Security Mazínu k projektu společných nákupů se Slovenskem řekl: „Sleduji velmi pečlivě, aby se nejen zapojoval český průmysl, ale aby to mělo dopad na celou obrannou hospodářskou infrastrukuru v ČR – velcí dodavatelé, malé a střední podniky, startupy, spinoffy, univerzity, výzkum. Za nás by byl postup na bázi transparentního výběrového řízení a sledoval bych cenu, kvalitu a to, jak se zapojuje domácí průmysl, jaký to bude mít dopad na investice, přidanou hodnotu, dodavatelské vztahy a lokální zaměstnanost. Ten, kdo by nabídnul lepší podmínky, by zvítězil.“

Otázku přidané hodnoty zdůraznil v červencovém rozhovoru pro SM také exministr obrany Lubomír Metnar (ANO): „Platí vždy, co se vyrobí doma, co vyrobí naši občané, co je vyrobeno na našem území, má největší přidanou hodnotu.“ A v předvolebních rozhovorech panovala v tomto ohledu jasná shoda napříč politickým spektrem: „Teprve tam, kde domácí výrobci nebudou schopni dodat, je zcela na místě hledat alternativy v zahraničí,“ řekl na konci června předseda senátního výboru pro obranu Pavel Fischer. A podobně odpověděla také Renata Vesecká za Motoristy: „Motoristé považují za důležitou provázanost mezi vyzbrojováním armády a podporou domácího zbrojního průmyslu. K tomuto se samozřejmě řadí i výroba munice.“

Společnost STV GROUP plánovala díky státním zakázkám investovat pět miliard korun do rozšíření výroby, vytvořit až 1200 nových pracovních míst a dosáhnout plné soběstačnosti v munici ráží 120 mm, 30 mm i 155 mm. Tyto plány byly reálné a podloženy konkrétními investicemi. Místo podpory tohoto rozvoje však ministerstvo vedené Janou Černochovou svým záměrem signalizovalo, že preferuje slovenského výrobce, což by v případě realizace vedlo podle majitele STV Group Martina Drdy k zastavení investic v Poličce, propouštění a oslabení strategických kapacit přímo na českém území. To je v přímém rozporu s deklarovanými cíli vlády posilovat domácí obranný průmysl a snižovat závislost na zahraničí.

Antimonopolní úřad projekt zastavil

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze 6. listopadu 2025, kterým předseda Petr Mlsna pravomocně zakázal Ministerstvu obrany uzavřít smlouvu bez soutěže, je zcela správné a v souladu se zákonem. ÚOHS jednoznačně konstatoval, že ministerstvo neprokázalo splnění podmínek pro výjimku podle § 29 ZZVZ a že jednání s jediným vybraným dodavatelem projevuje záměr obcházet pravidla hospodářské soutěže. „Podle našeho názoru by rozhodně Ministerstvo obrany již do nástupu nové vlády nemělo rozhodovat nic podstatného, ani se případně jakkoli proti rozhodnutí ÚOHS bránit. Rozhodnutí je třeba respektovat,“ řekl k tomu poslanec Růžička. „Tímto krokem ÚOHS ochránil nejen zásady transparentnosti a rovného zacházení, ale především strategické zájmy České republiky,“ dodal. Zastavení netransparentního kontraktu dává šanci na řádné výběrové řízení, ve kterém se mohou prosadit domácí výrobci a kde bude možné vybrat nejvýhodnější nabídku z hlediska ceny, kvality i národní bezpečnosti. Rozhodnutí ÚOHS tak není „byrokratickou překážkou“, jak jej někteří představitelé ministerstva označovali, ale naopak důležitým pojistným ventilem, který zabránil strategické chybě s dlouhodobě negativními důsledky pro českou obranyschopnost i ekonomiku.

Jindřich Rajchl: Nová vláda má v tomto tématu zcela odlišný pohled

Místopředseda výboru pro obranu za SPD Jindřich Rajchl k tomu říká: „Tato otázka by měla být jednoznačně rozhodnuta až nově ustavenou vládou. Nevidím jediný důvod, proč by odcházející vláda měla pro futuro zavazovat vládu vzešlou z říjnových voleb, nadto v tématu, na nějž má zcela odlišný pohled.“ Společný nákup se Slovenskem byl ministerstvem prezentován jako „win-win“ řešení, ve skutečnosti však představuje klasický příklad přesunu přidané hodnoty za hranice. Veškeré know-how, pracovní místa, daně a ekonomické multiplikátory by zůstaly na Slovensku. Česko by se tak stalo pouhým plátcem, který financuje rozvoj cizího průmyslu, zatímco ten vlastní by byl oslaben nebo dokonce likvidován konkurencí, kterou samo Česko živí. V krizové nebo válečné situaci by navíc ČR bylo závislé na rozhodnutí slovenské strany o prioritách dodávek – i přes spojenecké vztahy to představuje zbytečné riziko, kterému lze snadno předejít podporou domácí výroby. Historie ukazuje, že státy, které v krizových dobách spoléhaly na zahraniční dodávky munice (včetně některých spojenců NATO), se ocitly v kritických situacích; soběstačnost je proto nejen ekonomickou, ale především bezpečnostní nutností.

Tagy