Bylo hrozné sledovat, jak členové posádky trpí, říká v exkluzivním rozhovoru bývalý kapitán ponorky HMS Turbulent Ryan Ramsey

USA hrozí, že se jejich námořní síly ve světě rozmělní, říká bývalý kapitán ponorky HMS Turbulent Ryan Ramsey. Jaký je vlastně život v ponorce, kdy mu šlo o život a co dělá teď, se dozvíte v exkluzivním interview.

Pane Ramsey, co nebo kdo rozhodl o tom, že vaším osudem se stanou ponorky?

Vždycky jsem chtěl sloužit své vlasti, a tak jsem se přidal ke Královskému námořnictvu. Během výcviku jsem potkal posádku ponorky na Tenerife, která se zrovna vracela z hlídkovací mise; byl jsem naprosto ohromen týmovou spoluprací a okamžitě jsem se chtěl stát součástí tohoto světa. Nikdy jsem se neohlížel zpátky, přestože výcvikový proces byl opravdu tvrdý a pobyt na moři mnohdy velmi vyčerpávající.   

Jaké zkoušky je třeba absolvovat, aby se člověk mohl stát kapitánem ponorky? Jaké musí mít předpoklady?

Je nutné mít dobrou fyzickou kondici, být inteligentní a také psychicky odolný. Člověk musí mít vůdčí schopnosti, rozumět strategii, taktice, být schopen se rozhodovat. Vyučoval jsem a hodnotil kapitány ponorek v rámci velitelského kurzu nazvaného Perisher. Je to kurz, který funguje již 100 let a za tu dobu bylo vybráno 1000 adeptů a jen 350 z nich uspělo a ještě méně lidí jej dokázalo vyučovat. Nyní trvá půl roku, zaučení jednoho kapitána stojí milion liber a zahrnuje mnoho času stráveného na simulacích, učení se strategiím a 4 týdny pobytu na jaderné ponorce, na které se odehrávají cvičné bojové scénáře (je to vlastně taková miniválka).     

Jaká úskalí s sebou přináší pobyt v omezeném prostoru ponorky?

Většina lidí si na prostředí, v němž se pohybuje, rychle zvykne a člověk musí být zejména schopen vycházet s ostatními.  V případě ponorky je nutné se adaptovat na omezený prostor a zvyknout si na nemožnost komunikace s vnějším světem. Člověk si musí naplánovat, co si s sebou vezme, a mít na paměti, že to bude používat v omezeném prostoru.

Jakým ponorkám jste velel?

Sloužil jsem na mnoha ponorkách Královského, amerického a nizozemského námořnictva; velel jsem jen jednou, a to 3 roky a 4 měsíce ponorce HMS Turbulent. Bylo mi velkou ctí během té doby vést 484 lidí.

Jaké jsou podle vás největší technické nebo technologické rozdíly mezi britskými a jinými ponorkami?

Z technologického hlediska je to jaderný faktor;domnívám se však, že nejdůležitějším faktorem nejsou technologie, ale lidé. Nejlepší výcvik pomáhá cílevědomým a motivovaným lidem dosáhnout úspěchu. Je to podepřeno velkým étosem.

Jaký je hlavní rozdíl mezi službou na konvenční a jaderné ponorce?

Rozdíl je v délce trvání mise a stylu provozu. Jaderné ponorky jsou ve svém fungování omezeny pouze faktorem jídla – jejich velikost jim umožňuje operovat nad rámec 90 dnů. Neviděl jsem mnoho konvenčních ponorek, u kterých by toto bylo možné. Jaderné ponorky jsou opravdovými globálními a rychlými intervenčními platformami, konvenční ponorky se používají většinou na regionální nebo lokální operace (i když některé dokáží bezpochyby urazit i dlouhé vzdálenosti).

Jaké typy misí jste zažil?

Ponorky je možné nasadit na nejrůznější typy misí, od zpravodajských po bojové. Účastnil jsem se všech typů misí s výjimkou hlídkových misí, ve kterých jde o strategické odstrašení nepřítele. Všechny mise jsou velkou výzvou; činy člověka zde mají velký dopad na ostatní, ale vzhledem k tomu, že většina misí je tajných, jen velmi zřídka se lidem dostane veřejného uznání. Odměnou pro člověka sloužícího na ponorce je vědomí, že jeho činy mohou mít na ostatní velký vliv.   

V roce 2011 jste zažil dramatické chvíle, kdy celé posádce ponorky HMS Turbulent šlo po selhání klimatizace o život. Je možné se na něco takového předem připravit, nebo je vždy nutné v některých situacích počítat s improvizací?

Na většinu problémových situací se lze na ponorkách Královského námořnictva připravit v rámci simulací a během nácviku na moři, jde např. o požáry, záplavy nebo útoky zbraní. Zvládání takových situací je standardním procesem, což znamená, že když k nim dojde ve skutečnosti (a opravdu k nim dochází), člověk je intelektuálně zdatný uvažovat nad jinými problémy, protože ví, že na danou událost nebo kombinaci událostí existuje automatická reakce. V případě „dusné neděle“ tomu tak nebylo, protože nikdo z posádky se s ničím takovým předtím nesetkal – byla to zapeklitá situace. Při incidentu jsem analyzoval a porovnal mnoho různých informací, pochopil jsem riziko a na základě toho jsem ve velmi stresové situaci učinil rozhodnutí. Bylo hrozné sledovat, jak někteří členové posádky (celkem 27) pomalu podléhají této katastrofě. K tomu, že nedošlo ke ztrátám na životech, mi pomohla moje zkušenost, schopnost adaptace, velmi dobrá znalost ponorky a návrhy mého týmu. Společně jsme přišli s plánem, jak přežít, a plán naštěstí vyšel. Své zkušenosti jsme potom předali dál a později se tento scénář stal součástí výcviku na ostatních ponorkách.   

Ptám se proto, že na konci loňského roku byl svět svědkem tragického konce argentinské ponorky San Juan, kterou patrně zničila exploze. Co myslíte, že se tenkrát stalo?

Bohužel všech 44 členů posádky ten osudný den zahynulo a v mých myšlenkách jsem stále s jejich rodinami. Pokud si vyhodnotíte všechny dostupné informace, je evidentní, že svou roli sehrálo velmi špatné počasí. Měli problémy s bateriemi, potopili se, aby se špatnému počasí vyhnuli a problém vyřešili, ale pak se něco tragicky zvrtlo. Nikdy se již nedozvíme, co se potom vlastně stalo, ale tato tragédie byla silným mementem pro všechny námořníky sloužící na ponorkách po celém světě, aby si uvědomili, v jak nebezpečném světě se pohybují.

Je služba na ponorkách ve světle různých tragédií (viz Kursk nebo San Juan) vyhledávanou prací?

To je podle mě otázka mířící na novou generaci a není primárně o tom, jestli je s tímto posláním spojeno nebezpečí. Je to o tom, co chce tato generace přijmout. Ve světě sociálních médií je na prvním místě neustálá potřeba komunikovat, a to vám služba na ponorce nedá. Lidé kolem sebe potřebují mnoho prostoru a ani to jim ponorka nedá. Co ale služba na ponorce vybraným šťastlivcům dá, je pocit sounáležitosti a možnost zažít na moři úžasné věci, které v životě zažije jen velmi malé procento lidí. Také je to určitý pocit výlučnosti, vědomí toho, že vaše činnost může mít velký vliv na ostatní, a možnost získat přátele na celý život.

Jak se cítíte, když víte, že ponorku HMS Turbulent čeká sešrotování?

Je to smutné, i když my jako posádka držíme stále spolu, jsme spojeni společnou službou na její palubě. Všichni kapitáni se jednou do roka schází. Všichni máme na ponorku skvělé vzpomínky a to je to, co se počítá. HMS Turbulent fungovala dobře a fungovala déle, než byla její životnost, protože se o ní bylo dobře postaráno všemi, kdo na ni sloužil. Královské námořnictvo má nyní mnoho problémů s akvizicemi nových lodí a ponorek a není zde jasná představa o jeho budoucím rozvoji. Myslím si, že naši politici nedělají pro naši obranu dost. Námořnictvo dnes chrlí velkém množství různá plavidla, což ale znamená, že jsou zde různé preference a rozhodnutí s ohledem na financování a strategii. Obrana není v Británii v popředí zájmu. To je v pořádku v dobách míru nebo když je země integrována do systému kolektivní obrany (NATO), ale když je potřeba rychle a efektivně vybudovat námořní síly, je to dlouhý proces a v tomto století se nelze spoléhat na taktiku prostého navyšování síly námořnictva jako během druhé světové války. Naši politici jsou naivní, pokud si toto myslí. Británie je šestou největší ekonomikou světa – měla by umět lépe hospodařit s penězi a více jich věnovat na obranu.     

Kdo podle bude vládnout v 21. století moří? Bude to USA, nebo Čína a proč?

To je mi otázka! Čína expanduje velmi rychle a má ambice stát se světovou námořní velmocí. USA jsou na moři momentálně vůdčí silou a dělají to dobře. Očekávám, že někdy v polovině století se námořní síly obou vyrovnají. Rozhodujícím faktorem bude to, na co se budou USA a Čína soustředit. Pokud se např. Čína zaměří na USA jako potenciálního nepřítele na moři, ale USA se bude soustředit na více zemí najednou, hrozí, že její námořní síly budou koncentrovány na příliš mnoha místech. Bude zajímavé to sledovat z mé zahrady, když jsem už na odpočinku!  

V roce 2014 jste od námořnictva odešel. Jaké jsou vaše současné aktivity?

Momentálně působím v obchodní sféře – baví mě do světa byznysu přenášet zkušenosti z vojenského velení a rád se dozvídám nové věci o mnoha různých oblastech. Naučil jsem se již mnoho a velmi mě těší, když mohu dát zpět to, co už znám, a tato kombinace funguje dobře.

 

Nepřehlédněte na Security magazínu: Historie - vnímáme dějiny v souvislostech a nadhledem. Sledujte nejdůležitější okamžiky historie. S námi víte více