foto: Ministerstvo obrany, Public domain/Robert Kaliňák a Jana Černochová
Začátkem ledna se v Ramsteinu během koordinační schůzky věnované pomoci Ukrajině setkala ministryně Černochová se svým slovenským protějškem Kaliňákem. A přišla řeč na Tatrovky, munici a spolupráci v oblasti obrany. S ohledem na aktuální výroky předních slovenských politiků jde o důležité téma.
Od setkání Jany Černochové s Robertem Kaliňákem v Ramsteinu uběhlo jen několik týdnů, ale na Slovensku (a také v Rusku) se toho mezitím stihlo odehrát opravdu mnoho. Po Ficově návštěvě u Putina vyrazila do Moskvy také slovenská parlamentní delegace a kromě dalšího přímo z místa referovala o cenách másla v ruských supermarketech. Oficiálně bylo cílem navázat dialog a vysvětlit si rozdílné pohledy.
Delegaci vedl Andrej Danko, a šlo tedy o návštěvu – formálně – na nejvyšší úrovni. V přístupu ke klíčovým otázkám evropské politiky přitom mezi Českou a Slovenskou republikou na této úrovni snad nemůže být větší rozdíl, porovnáme-li výroky proevropské a prozápadní Markéty Pekarové-Adamové (TOP09), předsedkyně české Poslanecké sněmovny, a otevřeně proruského předsedy Slovenské národní strany.
Černochová: Můžeme nakupovat nějakou munici
A toto srovnání není bez zajímavosti ani v kontextu blížících se českých sněmovních voleb, do nichž podle očekávání v Praze ODS vyšle v čele své kandidátky Janu Černochovou, ovšem v čele kandidátky koalice Spolu má stát právě Markéta Pekarová-Adamová – obě dámy se v pohledu na potřebnost podporovat Ukrajinu všemi dostupnými prostředky samozřejmě plně shodnou a Jana Černochová od počátku konfliktu činí bez zaváhání konkrétní kroky, které bránící se zemi účinně podporují.
Současně ale také nejen pokračuje ve společných česko-slovenských projektech na poli obrany, které byly zahájeny před nástupem Roberta Fica, zahajuje nové: „Oni společně s námi nakupují Tatrovky, my zase třeba můžeme nakupovat nějakou munici a podporovat zvyšování výrobních kapacit v našem regionu. Právě to můžeme se Slováky a třeba s Poláky zajistit, protože výrobní tradici tady máme,“ uvedla v polovině ledna pro Echo24.
A to opravdu může být velmi problematické, a to jak vnitropoliticky, tak samozřejmě ve vztazích se spojenci a kvůli bezpečnostním rizikům. Rozdělené Slovensko se zmítá v problémech a konflikt, který nedávné volby spíše dále rozdmýchaly, již přivádí desítky tisíc lidí do ulic, zatímco Ficova vláda s odkazem na zjištění Slovenské informační služby hovoří o útoku proti ústavě. Vrcholní politici vládního SMERu otevřeně uvažují o opuštění Evropské unie a dokonce Severoatlantické aliance. Zatím jde podle Tibora Gašpara, policejního ex-prezidenta, o "krajní řešení" a "v tuto chvíli" to není "priorita ani cíl". Je však na místě znovu ve světle těchto událostí i výroků si pokládat otázku, zda opravdu má Česká republika rozvíjet obranné projekty společně s Ficovým Slovenskem.
Sdílet informace s vládou Roberta Fica je problematické
Spolupráci v oblasti výroby munice, které je obecně na trhu v důsledku ruské agrese proti Ukrajině dlouhodobý nedostatek, zmínila ministryně Černochová již v polovině roku 2023, kdy ovšem stál v čele slovenského rezortu obrany Martin Sklenár, a SMER stupňující svou proruskou rétoriku v rámci předvolební kampaně byl v opozici. „Projektů je mnoho, které můžeme společně dělat. Rádi budeme postupovat společně dopředu. Bavili jsme se také o spolupráci při zvyšování kapacit při výrobě munice,“ citovala Česká televize slovenského ministra. A kromě munice šlo tehdy o koordinaci při výrobce BVP CV90, která se ukazuje spíše iluzorní. A tehdy i o spolupráci ohledně vrtulníků Viper, které plánovalo Slovensko pořídit, ale nová vláda od projektu nedávno ustoupila a bitevní Vipery nahradila víceúčelovými Black Hawky, které Česká republika neprovozuje.
Když pak Černochová jednala poprvé po volbách s Robertem Kaliňákem, v tiskové zprávě MO se objevila spolupráce při ochraně vzdušného prostoru v souvislosti se zpožděnými dodávkami slovenských F-16, koordinaci při nákupu CV90 a mnohonárodní bojové uskupení NATO na Slovensku, tedy v principu nic nového ani převratného. A o to víc tedy může překvapit aktuální zmínka o společných nákupech munice. Vláda Petra Fialy v loňském roce kladla velký důraz na utajení informací o své muniční iniciativě – s vládou Roberta Fica se ale připravuje informace o výrobě munice sdílet a společně s ním také munici pro ozbrojené síly, a kromě ukrajinských asi i vlastní, nakupovat.
Slovenské ministerstvo nabídlo již v loňském roce českému možnost společného pořízení munice ráže 155 mm (pro houfnice), 120 mm (pro hlavní bojové tanky Leopard 2) a 30 mm (pro automatické kanóny vozidel Pandur a CV90) a hovoří přitom o možnosti hlubší vojenské spolupráce a prohlubování strategického partnerství České a Slovenské republiky. Co by za standardních okolností bylo žádoucí a samozřejmé, je v současné situaci zpochybnitelné a pochybné. Není přece možné navenek zřetelně deklarovat zcela protichůdnou zahraniční politiku, ale současně rozvíjet v detailu v oblasti obrany společné projekty, které na tuto protichůdnost neberou žádný zřetel.
Tagy