Smráká se nad L-39NG? Maďarská investice v Aeru nefunguje. Kdo se pustí do miliardové loterie bez reference

Velkým tématem poslední doby je osud projektu L-39NG, nového cvičného a lehkého bitevního letounu od Aero Vodochody. Byl vyvinut z iniciativy společnosti, z vlastních a jiných nestátních prostředků, a nad jeho osudem se vznášejí otazníky. V širším kontextu se ovšem vznášejí otazníky nad celou společností, která patří mezi tradiční a stále velmi významné podniky českého obranného průmyslu. Se znepokojivými informacemi přišel nedávno web motejlekskocdopole.com. Věc stojí za pozornost nejen v mozaice podivné intervence předsedy KSČM ve prospěch L-39NG, prodeje/neprodeje letounu do zahraničí a dalších zvláštních okolností.

Díky společnosti Aero Vodochody se Česká republika a dříve Československo řadily a řadí mezi nemnoho zemí světa schopných vyvinout vlastní cvičné proudové letouny. Nová generace světově rozšířených Albatrosů nebyla vyvinuta na objednávku vzdušných sil ani Ministerstva obrany, ale z iniciativy podniku. Vzdušné síly s nimi nepočítají. Lehké bitevníky mají a mají i dvojmístné cvičné verze obou svých proudových bojových letounů, tedy L-159T a JAS-39D.

Vláda nákup čtyř letounů pro Centrum leteckého výcviku (CLV) v Pardubicích odmítla v roce 2019. CLV patří pod státní podnik LOM Praha zřizovaný Ministerstvem obrany, podnik sám se dosud pohyboval v červených číslech a na podobnou investici nemá prostředky. V rozpočtu Ministerstva obrany, který se musel na přelomu roku vypořádat kromě dalšího s dočasným odebráním deseti miliard v důsledku komunistického populistického návrhu, žádné prostředky na L-39NG vyhrazeny nebyly. A ač CLV, resp. LOM Praha dlouhodobě naznačuje, že o letoun zájem v principu mají, bez finanční injekce ze strany MO si jej budou moci dovolit jen těžko, a jistě ne brzy, resp. ekonomicky racionálnější volbou pro CLV je provozovat starší Albatrosy bez rizika nákladů prvního uživatele nových strojů.

Domácí referenční zakázka je ovšem pro Aero Vodochody klíčovou, a zejména v kontextu složité situace zapříčiněné výrazným poklesem v oblasti civilního letectví v důsledku pandemie covid-19. Ta měla zavinit již odklad obchodu se Senegalem, když loni na jaře nemohla být finalizována jednání s osobní přítomností. Je to však již rok, během něhož nejen do Afriky nejen z České republiky mnohé delegace odletěly. Nigérie si takto nedávno pořídila od italské společnosti Leonardo 24 letounů M-346 FA za více než miliardu eur. Český obchod se Senegalem nepokračuje. Tím poněkud sílí dojem, že byl spíše prostředkem tlaku na Ministerstvo obrany než seriozně rozjednaným prodejem.

Namísto toho nový menšinový spolumajitel Aero Vodochody, skupina Omnipol, přišla s informací, že se podařil prodej do Vietnamu, o kterém jsme již na SM zapochybovali. Tento v médiích nekriticky opěvovaný další úspěch, který se může ve finále ukázat stejně virtuální jako ten senegalský, působí podobně. Ostatně Aero Vodochody o tomto obchodu na svém webu dodnes nemá ani čárku.

Následně proběhla přestřelka, pro níž munici dodal především předseda českých komunistů Vojtěch Filip, který zřejmě Omnipolu asistoval i při vyjednávání s Vietnamci. Již v prosinci, ještě před schválením státního rozpočtu na rok 2021, otevřeně ve Sněmovně lobboval za nákup L-39NG Ministerstvem obrany. A zopakoval to začátkem března při interpelaci ministra obrany Metnara. Místopředseda Výboru pro obranu za Piráty Jan Lipavský v té souvislosti nazval Filipa "maskotem Omnipolu". V rámci komunikace, která se kolem sporu spustila, vyplynulo z výroku ministra obrany, že původní nabídky ministerstvu na prodej L-39NG již neplatí, a že LOM Praha vyjednává o nové nabídce, která ovšem reflektuje novou situaci: letoun již má většinu potřebných certifikací a je o něj zájem v zahraničí. Český daňový poplatník tím má zaplatit za čtyři stroje víc peněz, než původních cca 1,1 miliardy. (Shodou okolností pouhý dvojnásobek pokuty, kterou nyní MO zaplatí za chyby při akvizici amerických vrtulníků Venom a Viper)

Na první pohled to působí jako sebevědomý přístup nových majitelů Aero Vodochody. Vláda jejich nabídku již jednou odmítla, na další nereagovala, a nyní má potenciální dodavatel za to, že nastala situace na úpravu podmínek obchodu. Ale ve světle informací, které nedávno publikoval web motejlekskocdopole.com, vypadá toto sebevědomí poněkud jinak.

Protože informace obsažené v článku zapadají do obecně známých skutečností, zeptali jsme se Aera Vodochody, co je na nich pravdy. Mluvčí společnosti odmítla k věci poskytnout komentář.

motejlekskocdopole.com zpochybňuje především schopnost nového majoritního vlastníka Aero Vodochody, maďarského finančníka Tombora, dostát svým slibům z hlediska odbytu L-39NG v Maďarsku, potažmo zajištění financování závazků zadlužené společnosti. Mezi její věřitele mají patřit také subjekty původního vlastníka, skupiny Penta Investments, které mají podle článku u Aera pohledávky ve výši 2,2 miliardy korun. A ani pro druhého vlastníka není situace příznivá. Omnipol měl ze svých prostředků do vývoje L-39NG investovat více než miliardu korun.

Článek hovoří o vyhrocené situaci a nervozitě věřitelů, kteří nejsou spokojení s dosavadním vývojem, který kromě tiskové zprávy o údajném úspěchu ve Vietnamu nepřináší nic hmatatelného. Maďarští piloti si sice koncem minulého roku nový letoun vyzkoušeli a pochválili, ale nezdá se, že by nějaký akviziční proces byl v dohledu. Původně měla být řeč o 24 kusech, jejichž prodej do Maďarska měl být Tomborovým vstupem do Aera Vodochody zajištěn. Ale vývoj letounu není zcela dokončen a zájem Maďarska se nejeví nijak horkým.

motejlekskocdopole.com uvádí, že Andráse Tombora musel vystřídat "silnější kalibr", a jmenuje OszkáraVilágiho, předsedu představenstva Slovnaftu a člena vedení maďarské společnosti MOL, který má údajně více síly pozici projektu L-39NG, na níž osud Aero Vodochody i jeho nových majitelů přímo závisí, v Maďarsku posílit. Kromě dalšího tím pokračuje ruská linka, o níž byla řeč již v případě Andráse Tombora. A to je skutečně na pováženou: strategický podnik českého obranného průmyslu, za jehož zájmy se bijí čeští komunisté, a jehož úspěch závisí na finančnících s vazbou na Rusko.

Aero Vodochody tyto informace nepopřelo, odmítlo je komentovat jako spekulace. Odpověď jsme ostatně nedostali ani ohledně ohlášeného prodeje L-39NG do Vietnamu. Zajímalo nás, jestli již existuje smlouva mezi Omnipolem a Aerem, jestli je termín prodeje v letech 2023-2024 realizovatelný, a má-li Aero Vodochody zajištěné potřebné subdodávky, například amerických motorů. Mezitím pokračují diskuse ve veřejném prostoru. Po sdělení ministra obrany Metnara o nové/změněné nabídce ze strany výrobce zazněl argument, že CLV stejně bude v budoucnu muset L-39NG koupit, chce-li ve svých aktivitách pokračovat, a že je bude kupovat za podmínek, které s "výhodnou" nabídkou včerejší i dnešní nebudou srovnatelné, což je označováno za chybu a neprozíravost Ministerstva obrany. Anebo to může na druhou stranu znamenat, že z iniciativy výrobce vyvinutý letoun ve skutečnosti nikdo zásadně nepotřebuje, a trh nabízí řadu alternativ, které CLV potažmo LOM Praha mohou a ve své situaci musejí zvažovat. To poslední, čemu bychom chtěli věřit, je upřímná starost českých komunistů o zajištění výcviku vojenských pilotů NATO.

Tagy