Autor fotografie: manhhai, flickr (CC BY 2.0)|Popisek: Ilustrační obrázek
Situace na bojišti na Ukrajině je velmi komplikovaná. A to nejen pohyby fronty, ale i fungováním pravidelných armád vedle různých žoldáckých uskupení.
Ukrajinci jsou hodnoceni jako mistři improvizace, kdy na poměrně účinné bojové prostředky přestavují kde co, ale životnost na bojišti není nikterak oslnivá. Rusko naopak vyskladňuje i obstarožní techniku, které má dostatek. A to je pro Ukrajinu zásadní problém, nedostatek zbraňových systémů i munice. Rusko sice nasadilo starou techniku jako tanky T-62, ale jsou funkční, ukrajinská armáda ztrácí své T-64 bez náhrady.
Evropa poměrně dlouhou dobu žila v iluzi, že mír bude na věky a že tankové síly a dělostřelectvo včetně raketometů jsou překonány. Tedy hlavní soustředění padlo na výstavbu lehkých expedičních sil zapojených do případných konfliktů po celkem omezenou dobu. Jenže válka na Ukrajině ukazuje, jaký to byl omyl.
Západ přislíbil Ukrajině MBT typu Leopard 2 ze svých přebytků, ale nejedná se o nejnovější modely, množství je omezené a technický stav mnohých je více než žalostný. Vzpomeňme si na zájem AČR o španělské Leopardy, kdy po posouzení jejich technické způsobilosti byl zájem velmi rychle zrušen. Jednalo se o opotřebované vývrty hlavně, poškození či opotřebení podvozkové části a mnoho dalších závad. Další země slibující MBT na tom zřejmě nebudou o mnoho lépe. Polsko sice slíbilo dodat své Leopardy, ale dodávky nejdou tak rychle a v takovém množství, jak by bylo zapotřebí. Polsko zřejmě čeká na MBT ABRAMS a K2 Black Panther a pak teprve bude uvolňovat další Leopardy. Ale k tankům musí být i logistika a munice, které nemá Evropa nazbyt. Podle kalkulací západních expertů má Rusko mnohem vyšší ztráty, ale je schopno je alespoň částečně kompenzovat, Ukrajina údajně přišla o polovinu svých tanků zatím bez dostatečné náhrady.
Nedávné konflikty, jako třeba mezi Arménií a Ázerbájdžánem a počátek války na Ukrajině v separatistických oblastech, potvrdil trvalou potřebnost a účinnost dělostřelectva a raketometů. Jenže i zde je problém – samohybné houfnice jako německé PzH-2000 nejsou stavěné na takové bojové zatížení a dochází k rychlému opotřebovávání hlavní o spotřebě munice ani nemluvě. Západ dodal Ukrajině děla, ale většinou tažená a ne nejmodernější. Konflikty, jež byly zmíněny potvrdily, že pomocí dronů či radarů je velmi rychle naváděna protibateriová palba, kdy obsluhy taženého dělostřelectva v podstatě nemají čas opustit prostor a před protipalbou se ukrýt. A samohybných kanónových houfnic nebo houfnic má Ukrajina žalostně málo. Tedy schopnost opustit okamžitě prostor nejdéle po třetím výstřelu, jak je kalkulována možnost příletu prvních odvetných granátů, se rovná nule.
Rusko útočí na Ukrajinu opět i ze vzduchu, a to raketami odpalovanými ze země i ze vzduchu, a Ukrajina se nemá jak bránit. USA odmítají poskytnout F-16 a nikdo další nemá dostatečné zálohy, kdy je nutno započítat i dobu výcviku. Evropské armády jsou v podstatě na hraně pravděpodobně bez schopnosti vést dlouhodobý konflikt vysoké intenzity.
Společně s podfinancováním armád utrpěl i obranný průmysl, jenž je v podstatě dimenzován na doplňování expedičních sil, výcviku a obměnu po prošlé životnosti, ale nemá kapacity na válečný stav.
Takže překlopíme-li situaci na Ukrajině na středoevropské válčiště, dostaneme celkem podobný obrázek – nedostatek zdrojů a záloh. Ukrajina je sice na prvním místě v ohrožení, ale její prohra by byla i prohrou evropských zemí a NATO – mnoho slibů, ale reálná pomoc je nedostatečná. A pokud by se konflikt z Ukrajiny rozšiřoval dále, byť je NATO o kolektivní obraně, státy by pravděpodobně řešily především své zájmy, svoje doplňování a svou bezpečnost. Ukrajina by byla v troskách a Evropa celkem bezzubá. A to je scénář, který v 21. století nikdo nechce zažít.
Zdroj: nytimes.com, forbes.com, ft.com