Autor fotografie: Airwolfhound, flickr (CC BY-SA 2.0)|Popisek: Tank Challenger 2
Ukrajina stále žádá o dodávky těžké techniky. Na počátku byla ráda za protitankové zbraně, pak protiletadlové, a nyní již chce bojová vozidla pěchoty, hlavní bojové tanky a případně i letouny. Problémem je, že ani v NATO není plná unifikace, takže byť je identická ráže, francouzská tanková munice má jiný rozměr a Leopard 2 nebo M1 Abrams mají hlaveň s hladkým vývrtem, kdežto Challenger 2 má stále hlaveň drážkovanou.
V tankovém boji je zásadní terén, zda může využít maximální dostřel hlavní zbraně, nebo se boj bude konat na pro obě strany dejme tomu střední vzdálenosti. Kinetika 125 mm tankových kanónů ruské armády je zřejmě vyšší než ta u menší ráže s drážkovaným vývrtem u 120 mm u tanku Challenger 2. Kinetika je zásadní u podkaliberních střel. Dále jsou k dispozici i kumulativní střely, a pak je zásadní, zda má a jakou pasivní či aktivní ochranu.
U pasivní ochrany ERA jde o rozptýlení kumulativního paprsku případně u nejmodernějších jednak ničit primární hlavici, a dále směrovaným výbuchem i sekundární. Pak je možno aplikovat aktivní ochranu, kdy senzory zaznamenají hrozbu a protiraketami/protimunicí ji ničí mimo perimetr, tedy zásah tanku.
Obrovskou nevýhodou sovětské/ruské tankové konstrukční školy je uložení munice v prostoru osádky, což při probití pancíře a výbuchu munice znamená okamžitou smrt všech ve vozidle. Ale ani Challenger 2 není bez chyby. Při pohledu na fotografie je patrné, že je stavěn k čelnímu tankovému boji. Ale boční pancíř je zcela kolmý, tedy bez minimální schopnosti odrazit střelu jen svým tvarováním.
Toto obecně znamená. Že musí Challenger 2 zesílit pancéřování, nebo instalovat jiné formy ochrany, což zvyšuje jeho hmotnost. A vyšší hmotnost snižuje dojezd a průchodivost terénem. Vždy je něco za něco.
Tanky ruské armády jsou lehčí, mají tedy vyšší průchodivost, možnost přejezdu mostů či přepravy tunely, mají i vyšší ráži, ale při zásahu to znamená jediné. Challengery 2 jsou zpracovány v rámci západní konstrukční školy, tedy v rámci možností oddělení munice od osádky. Ale pro Ukrajinu to znamená dodávky dalšího typu munice, další náhradní díly a přeškolení osádek tanků na nový typ.
Takže kdo by ve vzájemném souboji vyhrál? To je velmi těžko posoudit. Pokud bude léčka a palba například z boku, je to stejné, jako s francouzskými AMX, při čelním střetnutí asi má větší šanci Challenger, na druhou stranu lze spoléhat na čelní boje jako za druhé světové války?" Každé vozidlo má přirozeně své výhody a nevýhody.
Začíná být každopádně zásadní, co všechno si Ukrajina může dovolit, a co si Západ může dovolit. Vyskladnit vyřazovanou techniku je snadné, ale s tím se vážou i jisté závazky vůči zemi příjemce. A pokud jsou dodávky nekompatibliní, tedy „něco tady a teď“, Ukrajina nyní vyřeší bojovou situaci, ale do budoucna pravděpodobně zapadne do ekonomické krize, kdy bude muset obnovit infrastrukturu a sjednotit armádu, Nelze, aby jeden tankový prapor měl takové tanky, munici, náhradní díly a druhý na tom byl zcela jinak. A po válce dary skončí a bude se vyjednávat čistě komerčně tedy G2G (Government to Government ), G2B (Government to Business) a B2B (Business to Business).
Pro Ukrajinu bude nutný přenos technologií a samostatná výroba, stejně jako Polsko protlačuje Polonizaci. Pouze nákup si nemůže ekonomicky ani vojensky dovolit, obzvláště ne v této době. Ukrajina má schopnost vyrábět MBT i další systémy sovětské/ruské provenience, ale potřebuje „najet na jinou kolej“.
Zdroj: ukdefencejournal.org.uk, politico.eu, washingtonpost.com