Autor fotografie: Daniel Steger, CC BY-SA 1.0|Popisek: Tatra 815 8x8 LIWA
Trestní úsek Krajského soudu v Ostravě se věnuje případu společnosti QUATRO R.I.S.K. s.r.o. a jejího jednatele Karla Krause. Podstatou je spor o definici „vojenského materiálu“, ale možná důležitější je otázka, proč jedna z největších českých zbrojovek nemá povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem.
Věc je první pohled velmi spletitá, a zřejmě proto o tom také dosud ani žádné médium neinformovalo. Přitom podstatu lze shrnout do několika souvětí: Tatra Trucks a.s. obvinila, a státní zástupce obžaloval,obchodníka s náhradními díly, že dodává do Spojených arabských emirátů náhradní díly na „vojenské“ Tatry bez povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem. Obžalovaná společnost argumentuje, s podporou těžko zpochybnitelného znalce, že nejde o vojenský materiál, a tedy transakce nespadala pod speciální úpravu zahraničního obchodu s vojenským materiálem.
Ale také, a to asi především, že s takovým „vojenským materiálem“ obchoduje bez povolení i samotná Tatra Trucks a.s., a to v mnohem větší míře. Pokud to tak je, jde nejen o konkurenční boj, ale měly by zaznít i klíčové otázky: proč vlastně Tatra Trucks a.s. nemá takové povolení, proč je tolerováno velké společnosti něco, za co je ta menší postihována? Aby měla Tatra Trucks povolení pro zahraniční obchod s vojenským materiálem, museli by mít členové jejích statutárních orgánů prověrku, resp. doklad o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby od NBÚ. Což nemají, a je důležité se ptát proč, a kde je problém. Možná v tom, že sami statutární orgány Tatra Trucks by takové povolení NBÚ nikdy nezískali.
JUDr. Radek Ondruš: Systém v Tatra Trucks byl vytvořen protiprávním způsobem
Proto se vše schovalo za navenek jednoduchou právní kličkou. Formálně s vojenským materiálem obchoduje dceřiná společnost Tatry Trucks, kterou je Tatra Export. Její jednatelé, kterými jsou zaměstnanci Tatra Trucks, prověrku NBÚ získali. Jak však z jejich výpovědí před soudem vyplývá, ve skutečnosti nic neřídí, s ničím fakticky neobchodují, ale pouze formálně podepisují, co jim připraví lidé z Tatra Trucks, kteří za ně ve skutečnosti celý zahraniční obchod s vojenským materiálem provádějí.
Obhájce Quatro R.I.S.K. Judr. Radek Ondruš ve vyjádření pro soud k tomuto uvedl: „Je potřeba zdůraznit, že systém, který byl v Tatra Trucks vytvořen, byl vytvořen protiprávním způsobem s cílem zastřít konkrétní protiprávní jednání, tzn. obchod s materiálem, který potenciálně může být vojenským ze stejných důvodů tak, aby ten skutečný obchodník, kterým je Tatra Trucks, mohl obchodovat, ačkoliv nenaplňuje podmínky stanovené zákonem č. 38/1994 o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. Tatra Trucks totiž nemá povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem. Za ni navenek formálně s tímto vojenským materiálem obchoduje společnost Tatra Exprort jako krycí společnost, která ve skutečnosti nemá žádné zaměstnance a existuje jen jako formální prázdná slupka.
Společnost Tatra Export má dva jednatele, kteří nemají s touto společností žádnou pracovní smlouvu ani jinou formu dohody, nemají smlouvu o výkonu jednatelství, prostě nemají k ní žádný smluvní vztah, prostě nic. Jsou tovelmi nízko postavení, fakticky řadoví pracovníci Tatra Trucks, kteří obchody s vojenským materiálem v zásadě ani nesjednávají. Vlastně celá společnost Tatra Export je jedna místnost v budově Tatra Trucks, která však musí existovat, protože Tatra Export má bezpečnostní prověrku i jako firma. V této kanceláři však fakticky nikdo nesedí, protože jednatelé společnosti Tatra Export vykonávají svoji práci zaměstnanců Tatra Trucks ve svých kancelářích. I tento stav je však zřejmě opětv rozporu se zákonem o ochraně utajovaných informací neboť, jak se ostatně vyjádřili jednatele společnosti Tatra Export, jsou v podstatě napojeni na interní počítačovou síť Tatra Trucks. Zákon však vylučuje jakýkoliv způsob sdílení.“
Požádali jsme o vyjádření mluvčího skupiny CSG, které jsme ale do publikace článku neobdrželi. Doplníme jej, pokud se společnost vyjádří.
Podezření z trestného činu formulovala v roce 2016 společnost Tatra Trucks a.s., tak, že v případě společnosti QUATRO R.I.S.K. a jde o údajný obchod s „vojenským materiálem“ bez povolení a licence, kterého se měla obžalovaná společnost dopustit v letech 2012–2019. Vše pak udala státnímu zastupitelství. Tématy, se kterými se musí soud vypořádat, jsou: co je zahraniční obchod s vojenským materiálem a do jaké míry jde spíše o konkurenční boj, resp. proč chce stát obžalovanou firmu stíhat za něco, čeho se zřejmě dopouští i firma která svého obchodního konkurenta udala, jak ostatně jeden její zaměstnanec před soudem uvedl, v rámci „boje proti šedé zóně“. A kromě toho: na základě čeho vlastně exportuje vojenský materiál samotná Tatra Trucks a.s., jedna z největších zbrojovek v České republice?
Jde o dva roky podmíněně a pokutu 220 tisíc
Příběh se začal psát v dubnu 2016, kdy bylo Okresnímu státnímu zastupitelství Nový Jičín doručeno udání nazvané „podezření na možné spáchání trestného činu“. Společnost Tatra Trucks a.s. v něm uváděla: „V poslední době se naši obchodní partneři i naši pracovníci při svých pracovních cestách do zmíněného teritoria (Blízkého východu, pozn. red.) setkávají s dodávkami náhradních dílů, které byly z České republiky vyváženy zřejmě bez vývozních licencí, snad i subjekty bez povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem. Posledním případem, o kterém jsme se dozvěděli, je vývoz 500 kusů ventilů (...) do Spojených arabských emirátů pro konečného uživatele 'U.A.E. ArmedForces. Zboží bylo vyvezeno společností QUATRO R.I.S.K. s.r.o. (...).“
V lednu 2023 státní zástupce podal na zmíněnou společnost a jejího jednatele obžalobu. Dvěma společnostem se sídlem v AbuDhabi měli Kraus a QUATRO R.I.S.K. prodat náhradní díly pro „vojenský speciál zn. TATRA T815 LIWA“, a to s vědomím, že tyto náhradní díly jsou podle příslušné vyhlášky vojenským materiálem. Mělo se tak dít v letech 2012–2019, v celkovém objemu 1,854 mil. amerických dolarů. Jednateli státní zástupce navrhl trest odnětí svobody na dva roky s tříletou podmínkou, a společnosti pak peněžitý trest ve výši 220 tisíc korun.
Ventily nejsou vojenský materiál – je trestní oznámení účelové?
Již v textu obžaloby přitom zazněla tato informace: „...ve vztahu k vývozu 500 kusů ovládacího ventilu (Kraus) zopakoval, že ventil byl vyráběn od 50. let minulého století společností Autobrzdy Jablonec a měl využití ve veškerých vozidlech ovládaných vzruchovou brzdou. Jeho obchodní označení činí 4436121590 pro civilní použití. Zároveň ještě i nyní existuje značení pro vojenské použití s přejímkou ZVS a označené mečíky, jeho obchodní číslo je 4436121710. Jelikož byla výroba ukončena, zakoupila společnost QUATRO R.I.S.K. s.r.o. tyto ovládací ventily u firmy SKARAB Příbor, která je dovezla z Číny,“ s tím, že podle názoru obviněného nejde o vojenský materiál a povolení a licenci nepotřeboval, nikdy ho nenapadalo, že takový díl by podléhal speciálnímu režimu a nezabýval se tím.
Současně uvedl, že ventil nebyl zkonstruován pro vojenské užití, a že TATRA T815 LIWA, která se navenek tváří jako vojenské vozidlo, nemá ve skutečnosti žádné speciální vojenské použití, ale jde o civilní vozidlo, které bylo prostě dodáno armádě. To potvrdil také jeden ze svědků, který v Tatře pracoval jako vedoucí technologie servisu, podle kterého šlo o podpůrná vozidla (nákladní auta a cisterny), nikoli o bojovou techniku, a uvedl, že značka zkřížených mečů se na ventilu nepoužívala od roku 1990. Až posud jde pro nezaujatého sledujícího o bagatelní spor o přísný výklad, co je a co není „vojenský materiál“ a je vlastně zarážející, že k takovému sporu může vůbec docházet. Brzdový ventil dodaný do Spojených arabských emirátů objektivně není ani specificky určen pro vojenskou techniku, ale dokonce není ani specificky určen pro vozidla značky Tatra, tím méně pro konkrétní Tatra T815 LIWA.
A nejde o vojenský materiál ani podle znaleckého posudku Jiřího Stodoly: „Tato skutečnost je, podle názoru znalce, zcela nezpochybnitelná, protože se jedná o univerzální, standardně používané díly ve vozidlech, které nemají charakter vojenské techniky (...),“ a nejen tím pak argumentoval obhájce obžalovaných Ondruš, který navrhoval zproštění obžaloby, a který mj. uvedl: „Pokud soudní znalec, který se problematikou vojenských vozidel zabývá více jak 40 let jako vysoký armádní důstojník na nejvyšší odborné úrovni a současně jako profesor Univerzity obrany, fakulty vojenských technologií, katedry bojových a speciálních vozidel, dojde k výše uvedeným závěrům, tedy že náhradní díly k vozidlu TATRA LIWA nejsou vojenským materiálem, pak nelze spravedlivě požadovat po obžalované, aby takové díly za vojenské považovala (...)“
Cokoli z toho nakonec u soudu vznikne, není tak podstatné, jako informace, kterou Tatra patrně při podávání svého trestního oznámení na konkurenta zdůrazňovat nezamýšlela. Dalo by se vlastně říci, že udáním z roku 2016 se Tatra Trucks mohla střelit do vlastní nohy.
Proč nemá TATRA TRUCKS a.s. povolení pro zahraniční obchod s vojenským materiálem?
Projektový manažer Tatra Trucks a.s., a vedoucí odboru náhradních dílů stejné firmy před soudem jako svědci uvedli, že v ČR prodává vojenská vozidla TATRA TRUCKS a.s., a prodejem zahraničním odběratelům se zabývá společnost TATRA EXPORT s.r.o., která je držitelem povolení na obchod s vojenským materiálem. A obhájce Ondruš v jednom ze svých bodů uvádí velmi podstatnou pasáž: „...policejní orgán a státní zástupce dodávky náhradních dílů, které označuje za vojenský materiál, v případě obviněného postihuje trestním právem, ale jednání v mnohem větším rozsahu, které provádí společnost TATRA TRUCKS a.s. posoudili jako pouhý přestupek,“ a označil trestní stíhaní za účelové.
Připomněl, že v Číně vyrobené náhradní díly byly celními úřady ČR deklarovány jako nevojenské, čímž se pak orgány činné v trestním řízení nezabývaly, ale zaměřily se až na jejich export na základě trestního oznámení Tatry. To, že tyto sporné náhradní díly byly při dovozu z Číny do České republiky označeny jako civilní nevojenský materiál, má také svoji logiku. Kdyby totiž byly vojenským materiálem, jak tvrdí státní zástupce, pak by jejich dovozce na naše území porušil embargo na vojenský materiál, který v případě Číny formálně existuje od roku 1990 v důsledku masakru na náměstí Tchien-an-men v roce 1989. Státní zástupce tedy před soudem předvedl malý zázrak. Navenek veskrze civilní a soudním znalcem jako civilní potvrzení součástka dovezená z Číny se při vývozu jiné civilní arabské společnosti jako mávnutím kouzelného proutku mění ve vojenský materiál, a to na českém území.
Co měl obhájce na mysli, když říkal, že se stejným aktivitám v mnohem větším rozsahu věnuje TATRA TRUCKS a.s.? Vysvětluje to dále. Tatra Trucks a.s. totiž nemá v předmětu podnikání provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem a nemá pro to příslušné povolení. Od toho vlastní zmíněné s.r.o. – Tatra Export. K té ovšem obhájce zjistil, že nemá žádné zaměstnance a je de facto po personální stránce prázdnou schránkou, zatímco ve Spojených arabských emirátech podle sdělení svědka působí několik let dva zaměstnanci Tatra Trucks a.s. a opravují tam vozidla Tatra T815 LIWA, které Tatra Trucks ve svém trestním oznámení na Quatro Risk označuje za vojenský materiál.
Ve světle výpovědí svědků v dané trestní kauze však existují zásadní pochybnosti, zda Tatra T815 LIWA je ve skutečnosti vojenským vozidlem a zda není jen civilním speciálem přebarveným vojenskou kamufláží. Pokud by tato vozidla byla ve skutečnosti vojenským materiálem, nemohla by zahraniční obchod s nimi, stejně jako jejich servis v zahraniční přímo provádět společnost Tatra Trucks, která k tomu povolení nemá.
„Obviněná společnost QUATRO R.I.S.K. si klade otázku, jak je možné, že zaměstnanci společnosti Tatra Trucks a.s. poskytují takové služby přesto, že společnosti nemá povolení ani licenci k Provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem. Společnost Tatra Export nemá zaměstnance, tak obtížně může poskytovat služby opravy nákladních vozidel, a jí udělené povolení pravděpodobně slouží jako krytí pro obchody s vojenským materiálem,“ píše mj. obhájce ve svém vyjádření. Dle zákona č. 38/1994 Sb., je prováděním zahraničního obchodu s vojenským materiálem taképísemný projev vůle směřující k uzavření smluv, což právě prostřednictvím svého obchodního oddělení dělá Tatra Trucks a.s.
A pokračuje klíčovou otázkou, která z nějakého důvodu dosud ve veřejném prostoru nezazněla. Ustanovení zákona č. 38/1994 Sb. o zahraničním obchodu s vojenským materiálem nejsou samoúčelná. „Zejména se klade důraz na ověření, zda členové statutárního orgánu právnické osoby a členové dozorčí rady splňují předpoklady pro výkon citlivé činnosti podle zákona č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.“ To posuzuje NBÚ. Tatra Trucks a.s. 100% vlastní Tatra Export s.r.o., ale osoby ve statutárních orgánech jsou jiné. Vyhýbá se tím Tatra Trucks povinnosti přezkoumání bezpečnostní způsobilosti členů svých statutárních orgánů?
NBÚ je neposuzoval a „Přesto tyto osoby řídí společnost, která patří mezi největší zbrojařské firmy v České republice s miliardovými obraty, a která vyrábí vojenský materiál, který je vyvážen do zahraničí“– papírově prostřednictvím prázdné schránky Tatra Export, které Tatra Trucks formálně následně exportované zboží prodává. Přičemž, jak zaznělo u soudu, poptávky zahraničních odběratelů chodí přímo Tatře Trucks, nikoli Tatře Export.
Jen čas a vývoj soudního řízení ukáže, co bylo důvodem pro kroky Tatra Trucks a.s., zda krok založení s.r.o. zůstane bez reakce ze strany MPO a NBU. A co vlastně Tatře Trucks a.s. a osobám v jejích statutárních orgánech brání v tom, aby prověrku a povolení získaly.
Do hry totiž vstupuje i NBÚ
Je obecně známou skutečností, že NBÚ nepřiznává bezpečnostní způsobilost jednatelům společností, které fakticky ovládají jejich vlastníci, kteří sami nemají bezpečnostní prověrky. Jinými slovy spatřuje NBÚ bezpečnostní riziko tam, kde jednatelé nemají vlastní autonomii vůle rozhodovat v obchodních věcech, a pouze formálně jednají na základě pokynů skutečných vlastníků či fakticky ovládajících osob stojících v pozadí. Takto NBÚ postupuje v případě celé řady zbrojařských společností. Proč v případě jednatelů Tatra Export, který je učebnicovým příkladem formální krycí společnosti, která navenek svoji činnost ani náznakově neprovádí, postupuje NBÚ zcela v rozporu se svou vlastní praxí je záhadou, kterou v současnosti posuzují jiné soudy.
Tématu se budeme věnovat i nadále. „Jisté je v současnosti to, že v případě společností fakticky ovládaných osobami spojenými s koncernem Czechoslovak Group volí orgány veřejné moci zcela jiný postup, než aplikují v případě ostatních zbrojařských firem. Co je skutečným důvodem takové ochrany se možná ukáže později. Pokud by však platil pro všechny stejný metr, pak by minimálně v daném konkrétním případě nastaly zástupcům společností Tatra Export a Tatra Trucks opravdu krušné chvíle,“ řekl redakci advokát Ondruš.
JUDr. Radek Ondruš patří mezi významné advokáty s výrazným jménem u odborné veřejnosti v oblasti zbrojařského průmyslu. Má zkušenosti z pozice státního zástupce. Advokátní praxi provozuje od roku 2005 se specializací na správní a cizinecké právo, prostředky státního dozoru a dohledu. Pedagogické činnost se věnuje na Masarykově univerzitě v Brně a na Palackého univerzitě v Olomouci.