Popisek: Vypuštění střely Tomahawk z vypouštěcího zařízení umístěného na zemi
18. srpna provedly Spojené státy americké „pozemní test střely Tomahawk – stalo se tomu pouhých 16 dní po vypovězení smlouvy INF o likvidaci raket středního a kratšího doletu. Ve hře o rozmístění této kategorie zbraní však tentokráte není ani tak Evropa, jako spíše Asie.
Ke zkoušce došlo na ostrovech San Nicolas poblíž Kalifornie. Ve spolupráci jí provedlo americké námořnictvo a kancelář SCO (Strategic Capabilities Office). K vypuštění střely Block IV Tactical Tomahawk došlo z kontejneru, který právě námořnictvo využívá pro stejný typ střely na svých torpédoborcích Arleigh Burke a raketových křižnících Ticonderoga.
Samotná střela Block IV Tactical Tomahawk má dolet až 1 600 km. Lze jí využít proti statickým pozemním i plujícím hladinovým cílům. O start a vypuštění se stará raketový motor na tuhé pohonné látky, až poté přichází na řadu proudový motor, který letem v nízké výšce pohání střelu až k jejímu cíli. Ten střela nemusí zasáhnout hned, ale může kolem něj po nějakou dobu kroužit před konečným povelem nebo jí lze změnit na dálku cíl.
Upravená, nebo nová verze „pozemních“ Tomahawků?
Logicky se také naskýtá otázka, zda dojde k rychlému využití současných střel pro pozemní komplety anebo nakonec vývoji nové modifikace. Vzhledem ke spěchu zejména v oblasti Asie a z podstaty věci nepotřeby zásadních úprav na samotné střele se ovšem zdá být prozatím pravděpodobnější první varianta.
Spojené státy přitom už jednou „pozemní verzi“ střel Tomahawk označovanou jako BGM-109G Gryphon měly. Bylo tomu v letech 1983 až 1991. Kvůli smlouvě INF (Intermediate-Range Nuclear Forces Treaty) ovšem v roce 1988 došlo k zahájení stahování těchto střel z evropských základen a o několik let později pak k jejich úplnému vyřazení, což bylo jedině dobře. Odpalovací zařízení po čtyřech střelách totiž byly umístěny na mobilních podvozcích, které by bylo prakticky nemožné vypátrat a zneškodnit včas.
Rozmístění v Asii
Přeci jen navzdory (a z části oprávněným souvislostem) s Ruskem je aktuálně pro Spojené státy hlavním problémem Čína a její ambice. Ostatně Číňané bravurně využili toho, že se jich smlouva INF vůbec netýkala a vyvinuli a především vyrobili nemalý počet různých typů raket s doletem řádově od 300 do 1 700 km i více. Není proto divu, že americký ministr obrany Mark Esper potvrdil zájem o nasazení střel a raket v oblasti Asie. Otázkou nyní jen zůstává, zda k tomu dojde v masivním měřítku nebo si mocnosti včetně Číny sednou k jednacímu stolu, byť se to nyní může zdát jakkoliv nepravděpodobné.
Pozornost na sebe při testu připoutalo i samotné vypouštění zařízení – kontejner Mk41 VLS (Vertical Launch System). Jedná se totiž o tentýž typ kontejneru, na který v minulosti poukazovali Rusové s tím, že jeho instalací v rámci protiraketového systému Aegis v Rumunsku a Polsku dochází k porušení smlouvy INF. I nyní Spojené státy trvají ústy mluvčího Pentagonu za tím, že samotný Aegis Ashore Missile Defense Systém je opravdu jen obranný. Těžko se ale zbavit domněnky, že ke změně by mohlo dojít pouhým nahráním toho správného softwaru.
Nová raketa středního doletu
Zajímavé je, že Američané chtějí vyvinout také novou balistickou raketu středního doletu IRBM (Intermediate-Range Ballistic Missile). Ta by se měla stát defakto opožděným nástupem u nás již za minulého režimu známých raket Pershing. Vývoj nové rakety takové kategorie bude o to zajímavější, že Spojené státy aktuálně ve výzbroji nemají nic podobného – ve výzbroji mají buď rakety s podstatně kratším anebo naopak podstatně delším doletem.
Oproti tomu Rusko už v roce 2011 vyzkoušelo raketu označovanou jako RS-26 Rubež s doletem (dle provedené zkoušky 5 800 km). Vzhledem k blízkosti uvedené hodnoty k 5 500 km není divu, že na sebe upoutala nemálo pozornosti včetně kritiky ohledně možného porušení INF. V minulém roce pak měl být její vývoj dokonce zmražen, údajně ve prospěch hypersonického tělesa Avangard.
Autor: Michal Polák