Spojenec se značkou nespolehlivý. Turecko odmítlo dodat protivzdušné systémy S-400 Ukrajině, tlak USA nepomohl

Turecko odmítlo slovy ministra zahraničí Mevlüta Cavusoglua poskytnout Ukrajině systémy protivzdušné obrany S-400, o něž napadená země žádala. Ankara tak učinila i přesto, že je členem NATO a že ji o to požádaly USA.

Ukrajina od Turecka nakonec nedostane protivzdušné systémy S-400, které Ankaře dodalo Rusko, informoval server Eurasian Times. Ruský ministr zahraničí Cavusoglu rozporoval ukrajinský požadavek.

Poskytnutí zmíněných zbraňových systémů je pro Turecko i Rusko citlivou a možno říct i delikátní záležitostí. USA naléhaly před nějakým časem na Ankaru, aby nekupoval S-400 od Ruska za 2,5 miliardy dolarů. Turecko rázně tento americký požadavek odmítlo a bylo za to potrestáno vyřazením z programu F-35, i když USA projevily poměrně velkou trpělivost a dávalo Ankaře šanci na ,,nápravu".

A došlo také k věci, která je mezi spojenci NATO skutečně nevídaná: USA uvalily v roce 2020 na Turecko sankce za to, že si Ankara pořídila zmíněné ruské systémy a současně za dvojí hru, kterou již delší čas hrálo a hraje doposud. Rusko ihned přispěchalo s prohlášením, které tento americký krok odsoudilo, když prohlásilo sankce za nelegitimní.

Ještě předtím však navrhl republikánský senátor John Thune zajímavý plán. Požadoval úpravu vojenského rozpočtu na rok 2021 tak, aby bylo možné od Turecka legálně koupit protivzdušné komplexy S-400.  Rusko se však proti tomuto návrhu tehdy poměrně tvrdě ohradilo a prohlásilo, že bez jeho oficiálního povolení k takovému obchodu dojít nemůže.

Napětí mezi Tureckem a USA je však patrné nadále a přelévá se přirozeně do vojensko-technické spolupráce. Zvlášť viditelné to je na stíhačích pro Turecko. To řeší dlouhodobě náhradu za ztracené stíhače F-35, projevilo zájem o pořízení varianty F-16V, což představuje pro Ankaru z druhé strany stěžejní akvizici, protože potřebuje upgradovat svou flotilu strojů F-16, jež je páteř letectva. Zájem je o nákup celkem 40 stíhačů F-16V za 6 miliard dolarů. Zatímco americký prezident Joe Biden nestaví možnému prodeji letounů F-16V do cesty překážky, neznamená to, že by na americké politické půdě neexistovala vůči tomu opozice.

V červenci minulého roku schválila Sněmovna reprezentantů Kongresu příslušný zákon zapovídající vládě prodej stíhačů F-16, ledaže by Ankara prokázala, že daný kontrakt by byl v souladu s americkou národní bezpečností. Někteří senátoři jako například Robert Menendez již před časem uvedli, že prodej strojů F-16V se neuskuteční dříve, než se Ankara vzdá ruských protivzdušných systémů S-400.

Turecko však již nějaký čas praktikuje obojakou politiku, ,,kolíkuje" si širší pole. Ostatně naznačilo, že není vyloučeno, že žádost o další letouny F-16 může stáhnout. Ještě před několika měsíci potvrdila Ankara svůj zájem o akvizici letounů Eurofighter Typhoon, nyní však do hry může vstoupit další silný hráč - Čína, která nabízí Turecku svůj letoun J-10C.

Pokud by si Ankara vybrala čínské řešení, bylo by to poprvé v historii, kdyby dala přednost čínskému letounu nad americkým. Turecko přirozeně zvažuje především tři aspekty - politický, rozpočtový a také pragmatický, který však může dráždit Washington jako v případě pořízení ruských protivzdušných systémů S-400, i když je členskou zemí NATO. Turecko tedy sází na ,,tradiční" kombinaci pragmatičnosti, která má určitý vydírací potenciál k partnerům NATO.

Jak uvedla nejnověji odborná média, USA schválily prodej modernizačního balíčku na upgrade stávajících tureckých F-16 v hodnotě 259 milionů dolarů. To však nezakládá automaticky nárok na další letouny F-16 pro Turecko, které představují kromě již zmíněných systémů S-400 svárný bod mezi oběma zeměmi. A jak to vypadá, tenze mezi Ankarou a Washingtonem budou pokračovat při obojaké politice Turecka i nadále se všemi důsledky.

Zdroj: Eurasian Times

Tagy