foto: Ministerstvo obrany, Public domain/Robert Kaliňák a Jana Černochová
Ministerstvo obrany tvrdí, že součástí strategie vyjednávání o společném nákupu slovenské munice je dosažení maximální soběstačnosti pro zajištění dodávek. Domácí výrobní kapacity přitom záměr zřetelně ohrožuje.
V rozhovoru pro Echo24 nadepsaném Řehka mě lidsky zklamal, říká Černochová, 13. ledna tohoto roku ministryně obrany ke společným nákupům se Slovenskem uvedla: „Na okraj jednání v Ramsteinu jsem měla jednání se svým slovenským kolegou Robertem Kaliňákem, protože jsme ze stejného regionu a domlouvali jsme se na stejných postupech. Oni společně s námi nakupují Tatrovky, my zase třeba můžeme nakupovat nějakou munici a podporovat zvyšování výrobních kapacit v našem regionu.“
Ve společném nákupu nejde jen o tankovou a středorážovou munici
Podpora zvyšování výrobních kapacit v našem regionu zní velmi krásně, ale důležité je znát odpověď na to, které, čí výrobní kapacity a kde budou podpořeny. Deklarace, kterou Černochová podepsala se slovenským ministrem obrany Kaliňákem, mj. říká, že oba státy „mají zavedenou nebo plánují pořízení a zavedení nového vojenského materiálu využívajícího stejnou munici, především tankovou munici ráže 120 x 570 mm, kanónovou munici ráže 30 x 173 mm a případně další munici a muniční komponenty...“ Slovensko, podobně jako Česká republika, získalo od Německa v rámci tzv. kruhové výměny tanky Leopard 2A4 kompenzací za těžkou techniku odeslanou na Ukrajinu.
Česká republika očekává podpis smlouvy na pořízení až 77 tanků Leopard 2A8, a otázka moderních tanků je řešena i na Slovensku, přičemž jsou zmiňována různá řešení od Leopardu 2A8, přes jihokorejský tank K2 po „lehké tanky“, resp. vozidla palebné podpory CV90120 – všechny by ovšem využívaly standardní munici ráže 120 x 570 mm. Středorážová munice 30 x 173 mm pak je v České republice určená pro kolová i pásová bojová vozidla pěchoty, na Slovensku pro kolové obrněnce Patria AMV XP, zatímco pásová BVP CV90 budou v OSSR vyzbrojena kanóny ráže 35 mm.
Klíčový je přitom v deklaraci výraz „a případně další munici“, za nímž se nepochybně skrývá jablko sváru mezi dvěma největšími společnostmi obranného průmyslu u nás: STV a CSG. Jde o dělostřeleckou munici ráže 155 mm NATO, tedy standardní ráži západních dělostřeleckých systémů – v českém prostředí jde o francouzské samohybné houfnice CAESAR, pro které munici dodá na základě 12miliardové smlouvy STV Group Martina Drdy. Na Slovensku jde o houfnice Zuzana 2, a výrobce MSM Group z holdingu Czechoslovak Group Michala Strnada. STV Group se velmi ostře proti záměru pořizovat tuto munici na Slovensku ohradila na konci června, kdy její majitel uvedl, že v takovém případě firma přehodnotí 5miliardovou investici do výrobních kapacit, což znemožní plánované vytvoření 1200 pracovních míst.
Nákupem slovenské munice chce MO dosahovat maximální soběstačnosti
16. července publikovalo Ministerstvo obrany odpověď na žádost o poskytnutí informací podle zákona 106. Jedna z otázek zněla „Jaké jsou zvažované dopady tohoto postupu na rozvoj a udržení strategických výrobních kapacit v České republice? Je v rámci obranného plánování zohledňována dlouhodobá soběstačnost a průmyslová bezpečnost?“ – Ministerstvo odpovídá: „Součástí akvizičního procesu je hodnocení dopadu veřejné zakázky na municipality v České republice. Ostatně i ze strategických dokumentů ministerstva vyplývá priorita rozvíjet průmyslovou základnu v České republice, a ani případný potenciální společný nákup, jehož se týká žádost o poskytnutí informací, není výjimkou. Ano, součástí strategie vyjednávání je dosažení maximální soběstačnosti pro zajištění dodávek strategicky významné munice a průmyslové bezpečnosti dodávek.“
Součástí strategie vyjednávání se Slovenskem je dosažení maximální soběstačnosti? „Oni společně s námi nakupují Tatrovky, my zase třeba můžeme nakupovat nějakou munici a podporovat zvyšování výrobních kapacit v našem regionu,“ z lednového výroku ministryně obrany vlastně znamená, že zatímco Slovensko si od prostředníka Tatra Defence Systems z Czechoslovak Group pořídilo vozidla Tatra, Česká republika si recipročně od slovenského výrobce munice ze stejné Czechoslovak Group pořídí munici a podpoří její výrobní kapacity. „Náš region“ v tomto kontextu není Česká republika nebo střední Evropa, ale v první řadě region Michala Strnada.
Pokud k tomu skutečně dojde a STV Group v Poličce nerealizuje svůj investiční plán na rozšíření výrobních kapacit, pak bude mít Jana Černochová velmi obtížnou pozici, aby svůj postup obhájila. Zejména v případě, že na dodávky munice v rámci tohoto společného nákupu nebude vypsána veřejná soutěž, která jediná může nabídnout jasnou odpověď na otázku ekonomické výhodnosti takového nákupu. A jestliže domácí výrobce říká, že v případě nákupů munice na Slovensku nebude rozšiřovat domácí výrobní kapacitu, o jaké maximální soběstačnosti Ministerstvo obrany hovoří?
ReArm Europe jako příležitost i riziko
Společný nákup by mohl být financován z evropského programu ReArm Europe. Tento program podporuje společné nákupy alespoň dvou zemí EU, což naznačuje potenciální ekonomickou výhodnost díky sdílení nákladů a zapojení evropského obranného průmyslu. Problém se skrývá v detailu, a v situaci, kdy v obou takových zemích existuje výrobní kapacita, přičemž rozvíjena by měla být přednostně výrobní kapacita v jednom státě, a s podporou evropských peněz, vzniká výrazná třecí plocha. Pokud hovoříme o společných nákupech munice, smysl by takový postup měl mezi dvěma státy, z nichž jeden munici neprodukuje.
Společné nákupy by mohly přinést finanční výhody díky možnosti čerpat prostředky z evropského balíku 150 miliard eur, pokud se na zakázce podílí evropský obranný průmysl alespoň ze 65 %. Tato iniciativa by mohla snížit náklady na pořízení munice pro obě země. Ale současně by mohla snadno vytvořit závislost České republiky na slovenské produkci. Munice je „spotřební zboží“ a v době krize bude každý stát myslet v první řadě na své vlastní potřeby, až ve druhém kole pak na potřeby spojenců.
Tagy