Autor fotografie: Ministerstvo obrany, Public domain|Popisek: CV90
Bolavá historie zakázky na pásová BVP stále není definitivně u konce. Ačkoli se Ministerstvo obrany tváří, že se nechumelí, ÚOHS dosud nerozhodl o návrhu na zákaz plnění smlouvy, který podala na konci června 2023 společnost Defence Export.
Protože se delší dobu v této věci nic neodehrálo, kromě komunikace ministerstva o jednání zástupců rezortu ve Švédsku v polovině prosince, zeptali jsme se Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kdy lze rámcově očekávat ukončení probíhajícího správního řízení a rozhodnutí ve věci BVP. Odpověď byla stejná jako v červenci loňského roku: "Správní řízení stále probíhá a v tuto chvíli nelze ani orientačně říci, kdy bude vydáno prvostupňové rozhodnutí," napsal nám tiskový mluvčí ÚOHS Martin Švanda. BVP přitom nejsou u ÚOHS poprvé. V červnu 2019 úřad rozhodl o námitce německé společnosti PSM.
BVP neřeší ÚOHS poprvé
PSM v tehdy sotva zahájeném tendru nabízela Armádě České republiky BVP Puma, jež bylo mnohými původně označováno za černého koně soutěže. Požadavky armády vtělené do podmínek soutěže však právě tohoto uchazeče de facto vyřadily ze hry. Armáda chtěla více prostoru pro výsadek (osm mužů proti šesti) a trvala na osádkové věži, zatímco německé vozidlo má věž bezosádkovou. PSM tehdy u ÚOHS napadla neoprávněné užití výjimky na nákup vojenského materiálu a nezákonné podmínky veřejné zakázky; a úřad řízení zastavil z formálních důvodů (námitky přišly měsíc po lhůtě). Tendr pak pokračoval ještě tři roky, až byl v polovině roku 2022 zastaven.
Vláda Petra Fialy (ODS) pak bez jakéhokoli výběrového řízení, a z veřejnosti neznámých důvodů, rozhodla o oslovení vlády Švédska a jednání o pořízení vozidel CV90 od společnosti BAE Systems-Hägglunds, jednoho z původních čtyř uchazečů v tendru. Proti tomu se jako první ohradila španělská společnost GDELS, výrobce vozidel ASCOD. Ministerstvo obrany tehdy, tedy v polovině června 2023, po přijetí námitek po podpisu smlouvy uvedlo, že námitky byly podány podle zákona o zadávání veřejných zakázek pozdě, a že se jimi tedy nebude zabývat. Po podpisu smlouvy zákon umožňuje obrátit se na ÚOHS, a to na konci června udělala zmíněná společnost Defence Export.
Správní řízení běží již sedmý měsíc
Ta namítala kromě dalšího, že ministerstvo nedodrželo zákonem o zadávání veřejných zakázek požadovanou zásadu transparentnosti, zásadu rovného zacházení a zásadu zákazu diskriminace. A především pak míří její podání proti celé konstrukci smluv, kterou Ministerstvo obrany vytvořilo, a kterou následně vláda schválila. Připomeňme, že v lednu 2023, měsíc po podpisu memoranda o porozumění, se z ničeho nic objevila informace, že Švédsko jako stát vozidla dodat nemůže, a že je třeba uzavřít smlouvu přímo také s výrobcem, jímž je společnost BAE Systems-Hägglunds. Ministerstvo si je jisté, že postupovalo správně; ale tato instituce si tím je vždy jistá – a brání se i ve zjevně ztracených kauzách do posledního dechu.
Půlmiliardová pokuta, kterou ministerstvu ÚOHS udělil v kauze vrtulníků Venom a Viper, je přitom nejen nejzřetelnějším příkladem tohoto přístupu MO k veřejným zakázkám. Je současně ilustrací „nápravných“ procesů. Na první pohled obrovská pokuta v praxi nikoho nebolí, pro stát je to „z kapsy do kapsy“. Dnešní ministryně Černochová z odpovědnosti za tento problém z pozice předsedkyně výboru pro obranu vinila především tehdejšího náměstka Filipa Říhu. Toho si však nejen v rezortu nechala, ale když pak byla pokuta definitivně potvrzena, Filip Říha ve vší tichosti zamířil do Vídně do OBSE. ÚOHS udělil a před soudem obhájil obrovskou pokutu, ale plnění smlouvy s ohledem na bezpečnostní zájmy republiky nezakázal.
Není vyloučené, že podobně bude postupovat i nyní. Půlmiliardovou pokutu ovšem vypočetl z hodnoty zakázky, která se blížila 18 miliardám korun. A nejen že je tato půlmiliarda dnes de facto hrdě součástí kýžených 2 % vydávaných na obranu, ačkoli asi nikomu není zřejmé, čím k bezpečnosti země přispívají, lze také očekávat podobný scénář v případě pásových BVP, pokud tedy ÚOHS posoudí námitky proti zakázce jako relevantní. Pro armádu by další odklad akvizice BVP byl obrovský problém, což před poslanci řekl nedávno i náčelník generálního štábu Řehka. Na místě ale je uvědomit si částku, o které v případě BVP hovoříme, zejména s ohledem na výpočet výše případné pokuty.
Z jaké částky bude vypočtena případná pokuta a z jaké podíl českého průmyslu?
Z původních 53 miliard jsme se využitím opce dostali na podepsaných 60; ale k tomu je třeba přičíst inflační doložku. V rozpočtu pro rok 2024 již tedy figuruje částka 70 miliard, a ani ta vůbec nemusí být konečná. Ostatní uchazeči v původním tendru možná nevěří vlastním očím. Nikdo se s nimi nebavil, vláda si vybrala netransparentně jednoho, bez průzkumu trhu, bez studie proveditelnosti, bez jasných kritérií. Podepsala mezivládní dohodu, která ale není tak docela mezivládní. A nadto k vyjednané ceně slíbila doplatit rozdíl daný vyvíjející se inflací. Jiní uchazeči by za takových podmínek možná uměli dodat lepší produkt, možná neuměli; ale to se již těžko dozvíme. V každém případě bude případná pokuta počítána z troj- až čtyřnásobku hodnoty smlouvy na víceúčelové vrtulníky.
Správní řízení nyní běží již sedmý měsíc. Čas běží, jednání mezi dodavatelem a jeho subdodavateli pokračují. Český průmysl má být do zakázky zapojen z více než 40 %. Kromě kouzel týkajících se odlišného způsobu výpočtu pro státní a soukromé podniky, z nichž na první pohled vyplývá faktická možnost švédské strany přes státní podniky „počešťovat“ vlastní produkci přeprodejem materiálu a služeb, bude zajímavá ještě jedna otázka. Zda oněch 40 % bude vypočteno z cifry, která je ve smlouvě z května 2023, tedy přibližně ze 60 miliard, anebo zda to bude vypočteno z cifry navýšené o inflaci. Tedy zda se inflační polštář, který MO Švédům poskytlo a obhajuje jako standardní, ačkoli u srovnatelných zakázek jej neznáme, týká také českých společností.
Možná varianta: celková cena za CV90, která je nyní až 70 miliard, může ve skutečnosti klidně být i 80 miliard či více. Zůstaneme pro svůj příklad u 70. Selským rozumem bychom očekávali, že český průmysl tedy zajistí plnění ve výši alespoň 28 miliard. Tak nám MO v obecných rysech celou věc dlouhodobě prezentuje. Pokud by se však inflační doložka české účasti na zakázce netýkala, počítá se 40 % jen z částky 60 miliard, a vychází tedy 24 miliard. To je ovšem ze 70 miliard jen 34 %. A bude-li to ještě méně, smlouva obsahuje jakési neupřesněné sankce – jsou tyto hrozící sankce pro švédského partnera dostatečně motivační? Nevíme, ve 30. letech uvidíme. A ÚOHS může udělit pokutu až do výše 10 % hodnoty zakázky, tedy 7 miliard. U vrtulníků to byla přibližně třetina, u BVP by to bylo necelých 2,5 miliardy.
A před ministerstvem je další mimořádný úkol: servisní smlouva na pořízená vozidla. Další dějství smutné komedie o tom, jak český stát vyzbrojuje svou armádu. Složitě, zdlouhavě, nepochopitelně pomalu, netransparentně, s rizikem pokut, a se zvláštními ohledy na pohodlí zahraničních dodavatelů.
Zdroj: ÚOHS, Ministerstvo obrany, Hlídací pes