Stalinovi pohrobci proti nadčasové technologii: Na Ukrajině se možná utkají sovětské tanky T-54/55 s německým Leopardem 1

Válka na Ukrajině materiálně vyčerpává obě strany. Ukrajina je čím dále tím více závislá na dodávkách ze zahraničí, Rusko otvírá další a další mobilizační sklady se zakonzervovanou technikou. Dodávky ze Západu jsou omezené a hledají se další zdroje. ABRAMS, CHALLENGER 2 a LEOPARD 2 jsou to nejlepší, co na světě je, ale není jich dostatek k vyzbrojení další země ve válce vysoké intenzity. Určitou možností Západu, jak posílit dodávky tanků, je poskytnutí tanků LEOPARD 1, ať již ze zásob, nebo z přebytků jiných armád. Německo již oznámilo, že na Ukrajinu pošle 178 těchto tanků. Leopard 1 je z roku 1965, tedy jeho první model je o deset let mladší než T-54/55. T-54/55 jsou k dispozici v hojném počtu, ale jejich balistická ochrana a optika/elektronika je poplatná době vzniku, tedy polovině padesátých let.

Sovětská tanková škola se vyvíjela zcela odlišným směrem než západní, a to jak designem, tak odolností v boji. Stále platilo nikoliv taktické umění a ochrana osádky, ale zaplavení bojiště vlnami tanků lehce opravitelných či nahraditelných. Zaměřovače, ráže i stabilizace hlavní zbraně odpovídaly době vzniku a modernizace. T-54/55 byly modernizovány jen částečně a pozornost byla upřena na vývoj dalších MBT v konstrukční linii, tedy T-34, T-44, T-54, T-55, T-62, T-64, T-72, T-80 a T-90.

Sovětská tanková škola se vyznačuje malou siluetou tanků, nižší hmotností a dle výkonu motoru i vyšší pohyblivostí, což ne vždy platí. Dědičným rysem je poměrně silně pancéřovaná věž, jež je ale zároveň skladištěm tankové munice. Pokud nedojde k odražení munice na skloněném pancíři, ale jeho probití, což je případ většiny kumulativních nebo podkaliberních střel, jsou tyto tanky okamžitě zcela zničeny výbuchem munice.

K posílení odolnosti pancéřování u verze T-55 AM2 bylo na čelní stranu věže a předek korby instalováno přídavné homogenní pancéřování, jež zvyšovalo hmotnost tanků, snižovalo jejich rychlost a průchodivost a přetěžovalo odpružení v přední části korby především prvního a druhého pojezdového páru. Znakem T-54/55 je nevyváženost podvozku, kdy je přetížen především první pár pojezdových kol a docházelo k praskání torzních tyčí.

O rozdílnosti podvozku svědčí i pojezdová část, kdy T-54/55 má pět párů pojezdových kol s volně nataženým pásem, kdežto LEOPARD 1 jich má sedm a dvě nosné kladky. To umožňuje lepší rozložení hmotnosti na pásy a podklad, takže i lepší průchodivost, stabilitu (důležité pro přesnou střelbu) a rychlost. LEOPARD 1 je o 10 km/h rychlejší než T-54/55 a má vyšší dojezd.

Systém řízení palby u T-54/55 byl velmi jednoduchý, až v pozdějších modifikacích získal třeba noční IČ zaměřovač, jenž však vyžadoval IČ světlomet. U verze AM2 byl instalován laserový dálkoměr a balistický počítač, ale to je verze z konce devadesátých let, nikoliv to, co ruská armáda bere ze skladů. Hlavní modernizaci systému řízení palby u T-55 provedlo Slovinsko, ale tato verze byla poskytnuta Ukrajině a ne Rusku. LEOPARD 1 se propracoval v rámci modernizací až na verzi 1A5, kdy má k dispozici moderní balistický počítač, termovizi, laserový dálkoměr je samozřejmostí.

Hlavní výzbrojí u T-54/55 je drážkovaný kanon D-10T ráže 100 mm vyvinutý na konci druhé světové války. Maximální dostřel je 16 000 m. Konstrukčně a výkonově se jedná o poměrně kvalitní a odolnou zbraň, nejdůležitější je však kombinace kvality zbraně, munice a systému řízení palby. Kanon Royal Ordnance L7A3 L/52 je drážkovaný s ráží 105 mm. Dostřel základní verze L7 je uváděn 4 000 m a u verze A3 byla zkosena zadní část závěru ke zvýšení deprese kanonu. Rozdíl dostřelu 16 km a 4 km vypadá hrozivě, ale údaj je svým způsobem zavádějící.

Hlavní rozdíl je v balistické křivce, kdy granát z L-7 letí po výrazně nižší trajektorii než granát z D-10. Nižší trajektorií je zajištěna i vyšší smrtonosnost v cíli díky vyšší rychlosti, a tedy kinetické energii při dopadu a vyšší přesnosti. Vyšší rychlost zabezpečuje též vyšší odolnost proti klimatickým podmínkám, jako třeba boční vítr. Tanky LEOPARD 1 mají též termální ochranu kanonu na rozdíl od T-54/55, což především v zimních podmínkách zvyšuje přesnost střelby a snižuje opotřebení vývrtu.

K odolnosti pancéřování nejsou k dispozici srovnávací tabulky. Vzhledem k technologickému rozdílu a pokročilosti LEOPARD 1 bude T-54/55 vzhledem k na věži silnému sešikmenému pancíř mít odolnost vyšší, ale není nezničitelný. LEOPARD 1 je připraven pro instalaci moderní ochrany typu ERA (reaktivní pancíř, kdežto T-54/55 spoléhal pouze na litý nebo válcovaný pancíř. Pancéřování LEOPARDu 1 je ekvivalentní 10-70 mm RHAe, což znamená že není pouze z litého nebo válcovaného homogenního pancíře. T-54/55 má homogenní pancéřování od 205 mm v čele věže po 20 mm na spodku korby. Tedy v čele věže se blíží těžkým tankům, které nahradily, tedy KV a IS.

Moderní tankový boj se však neprovádí čelním úderem, ale manévrovým bojem za využití moderní a vysoce výkonné munice. A v munici má LEOPARD 1 proti T-54/55 jasnou převahu. Pokud dojde k duelu těchto tanků, jsou vzhledem k technologiím a zřejmě i vycvičenosti osádek. Pro LEOPARD 1 jsou výhodnější složité klimatické podmínky a členitý terén, což je ale na Ukrajině problém – plochý profil terénu a rozsáhlé lány. Takže do situace zasáhnou i průzkumné prostředky, drony a dělostřelectvo – a i zde na tom ukrajinská strana je celkem dobře, jen potřebuje víc munice.

 

Zdroj: quora.com, army-guide.com, 19fortyfive.com

Tagy