Stíhací letouny 5. generace a jejich zařazení

Stíhací letouny 5. generace a jejich zařazení
Autor: flickr.com (public domain)|Popisek: F-35
28 / 05 / 2018, 14:00

Velice často se setkáváme se zařazováním různých stíhacích letounů do tzv. generací – v posledních letech nejčastěji do 4,5 generace a především 5. generace. Málokdy už je ale zmíněno, že neexistuje žádná pevně daná definice a názory na kategorizaci z hlediska generací se liší často nejen země od země ale také výrobce od výrobce.

Generační členění stíhacích letounů vzniklo teprve v 90. letech v reakci na zařazování nových typů stíhacích letounů. Jakýmsi etalonem a donedávna jediným provozovaným letounem 5. generace se stal americký víceúčelový stíhací letouny F-22A Raptor zařazený do výzbroje amerického letectva teprve v roce 2005. Celá řada dalších víceúčelových letounů ať už modernizovaných, či nové konstrukce začala být zařazována do 4,5 nebo také 4+, či posléze 4++ generace.

4. generace

Ke správnému pochopení generačního členění většiny současných víceúčelových letounů je na místě charakterizovat alespoň i letouny tzv. 4 generace, které zůstávají a v mnoha zemích ještě řadu let zůstanou ve výzbroji. V podstatě se jedná o letouny ze 70. a 80. let minulého století. Typickými představiteli jsou na americké straně typy F-14 Tomcat, F-15 Eagle, F-16 Fighting Falcon a F/A-18 Hornet, na ruské straně pak MiG-29 a Su-27. Z ostatních zemí můžeme jmenovat například francouzský Mirage 2000 nebo Panavia Tornado.

F-16 Fighting Falcon

F-16 Fighting Falcon

 

psali jsme: F-35 může zničit program ruského Su-57 bez jediného výstřelu

Při vývoji letounů 4. generace brali konstruktéři v potaz zkušenosti z bojů nad Vietnamem a Středním Východem. Mezi jejich typické vlastnosti tak patří výborné letové výkony umožňující náročné manévry, obratnost a víceúčelové použití, případně vývoj vícero specializovaných variant.

4,5 generace

Od poloviny 80. let až do současnosti vznikla celá řada letounů, které obecně zařazujeme do 4 nebo tzv. 4,5 generace. Ty pak v zásadě rozlišujeme na ty, které vznikly na základě letounů 4. generace a ty s novou konstrukcí.

Cesta modernizací stávajících letounů je charakteristická letecké škole ve Spojených státech. Na základě již existujících konstrukcí vznikly ještě před koncem studené války modernizované varianty letounů jako F-15C/D, či F-16C/D. V 90. létech pak byl do výzbroje zařazen F/A-18 Super Hornet a především pro zahraniční zákazníky výrobci pokračovali ve vytváření modernizovaných variant F-15 a F-16, které ať už rovnou nebo po aplikování dalších modernizačních programů někdy označujeme za letouny 4,5 nebo také 4+, či 4++ generace.

Boeing F/A-18 "Super Hornet"

Boeing F/A-18 "Super Hornet"

 

psali jsme: Poľsko plánuje nákup talianských cvičných lietadiel

Druhou skupinu letounů 4,5 generace pak představují letouny nové konstrukce, jejichž typickými představiteli jsou evropský Eurofighter Typhoon a francouzský Dassault Rafale. Ačkoliv byly uvedeny do služby v podobnou dobu jako americký F-22, nejsou zejména kvůli absenci některých stealth technologií ještě zařazovány do 5. generace. V obou případech se ovšem jedná o velmi výkonné letouny, vybavené moderní avionikou i výzbrojí a s velkým modernizačním potenciálem.

Jediný představitel 5. generace

Donedávna byl tedy za jediný letoun 5. generace označovaný americký F-22A Raptor určený primárně k vybojování a udržení vzdušné nadvlády. Jen pro pořádek připomeňme, že svůj první let uskutečnil v roce 1997 a v roce 2005 byl zařazen do výzbroje amerického letectva. To jich nakonec po finančních škrtech obdrželo jen 187 operačních strojů.

Právě F-22A Raptor, respektive jeho výrobce Lockheed Martin stojí za často používanou definicí 5. generace, která je taková, že: letoun je stealth ve všech aspektech i při vyzbrojení (má interní zbraňové šachty), jeho konstrukce umožňuje obecně vzato výborné letové výkony, je vybaven moderní avioniku a integrovanými počítačovými systémy umožňující jednak propojení letounu v celé síti (ostatními letouny i dalšími prostředky), tak především výborný situační přehled.

F-22

F-22 Raptor

 

Letecký publicista Giovanni de Briganti definuje letouny 5. generace obecněji tak, že: jsou stealth, mají vysokou manévrovatelnost, moderní avioniku, využívají propojení v síti a jsou víceúčelové. Takové charakteristice už při různé váze a kombinaci faktorů může vyhovovat vícero aktuálně vyvíjených stíhacích letounů.

Nesouhlas s rozšířenou definicí

Samozřejmě s přísnou definicí letounů 5. generace kombinujících tolik faktorů vycházejících z F-22, případně F-35 nesouhlasí někteří výrobci jako Boeing nebo Eurofighter. Boeing dokonce označuje nejmodernější modernizace letounu F/A-18E/F Super Hornet za „next generation“ (stíhací letouny „další generace“) nebo také za „stealth killers“ („zabijáky stealth“ letounů) a svá tvrzení opírá o fakt, že poslední modernizované varianty jsou vybaveny moderními AESA radary, avionikou atd.

psali jsme: Belgie na cestě k letounům F-35. USA schválily prodej stíhaček páté generace

Přesto všechno ovšem mají letouny 4. generace mají omezený stealth potenciál ať už z hlediska designu konstrukce nebo místa pro vnitřní umístění výzbroje. Zatímco v případě F/A-18 Super Hornetu toto řeší konstruktéři pouze stealth pouzdrem s omezenou kapacitou, na F-15 Silent Eagle se alespoň podařilo umístit nějaké šachty pro řízené střely vzduch-vzduch do samotné konstrukce.

Podle některých názorů jsou letouny F-22A Raptor a F-35 evolučně spjaté i kvůli tomu sami nemohou vytvářet generační definici. Proti této konkurenci jde nicméně jak ruská, tak čínská letecká škola snažící se více, či méně o letouny srovnatelné s těmi americkými.

Su-57 na cestě k 5. generaci

Typickým příkladem je ruský PAK FA alias Su-57, jež má v nejbližších letech vstoupit do služby v ruském letectvu. Už při zběžném pohledu na jeho konstrukci je jasné, že Rusové nepřistupovali tak striktně ke stealth vlastnostem letounu. Su-57 sice má interní zbraňové šachty a nový design konstrukce, ale už nikoliv konstrukčně kryté motory atd.

Jak už jsme psali v článku Novinky kolem Su-57: Zkušební lety s výzbrojí i potvrzení první objednávky (//www.securitymagazin.cz/defence/novinky-kolem-su57-zkusebni-lety-svyzbroji-i-potvrzeni-prvni-objednavky-1404059066.html), Su-57 se po implementaci nových pohonných jednotek a řízených střel zcela jistě stane letounem 5. generace. Do té doby můžeme i nemusíme pohlížet na tento typ jako na pokročilejší než modernizované varianty letounů rodiny Su-27 (především Su-30 a Su-35), s velkým modernizačním potenciálem, ale stále ještě ne úplně patřícím do poslední generace.

Potvrzení čínských ambicí

Složitost generačního řazení lze nejlépe osvětlit na případu čínských stealth stíhacích letounů J-20 (více v nedávném článku Čínský stíhač J-20 jde do služby //www.securitymagazin.cz/defence/rusky-stihac-j20-jde-do-sluzby-1404059179.html) a J-31. Ty obecně mezi letouny 5. generace řadíme navzdory nedostatku informací o jednotlivých systémech i časté kritice. Mezi ní patří především časté narážky na úroveň doposud využívaných pohonných jednotek i stealth technologie.

Už samotné zařazení čínských letounů je svým způsobem přelomové, protože využívání generací se obecně vztahuje na ty ve své době nejmodernější stíhací letouny – donedávna tedy k americkým, sovětským (posléze ruským) a evropským letounům.

Evropa mezi generacemi

Oproti tomu žádný evropský výrobce aktuálně nevyrábí a v nejbližší době ani nebude vyrábět žádný letoun patřící podle nejrozšířenější definice mezi stroje 5. generace. Na druhou stranu hned více evropských letounů patří minimálně do 4,5, respektive 4++ generace s novou konstrukcí a tím, že využívají moderní systémy.

Zajímavé bude sledovat, do jaké generační kategorie se zařadí budoucí společný evropský letoun, na jehož vývoji se nedávno domluvilo Německo s Francií. Vzhledem k plánovanému uvedení kolem roku 2040 a současné úrovni letounů Eurofighter Typhoon i Dassault Rafale a jejich budoucím modernizacím by asi bylo zbytečné vyvíjet letoun 5. generace z hlediska dnešního pohledu. Tudíž se dost možná dočkáme zástupce jakési 5,5 generace.

Nepřehlédněte na Security magazínu:  Technologie  - nejnovější ,,vychytávky" ze světa vědy a techniky. Od futuristických zbraní až po bojové drony. S námi víte více

 

Autor: Michal Polák

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace