foto: GoodFon / Public domain/BMP-3
Analýza: Kreml trpí stále zjevnějším nedostatkem techniky a spoléhá se na pěší útoky podporované dělostřelectvem. Kyjev v posledních dnech ukazuje, co znamená aktivní obrana.
Po porážce nacistů u Moskvy řešilo německé vrchní velení armády OKW i sovětská STAVKA jak dál postupovat. Na jaře roku 1942 byly síly do značné míry vyrovnané jak v technice, tak počtech nasazených vojáků. SSSR se poučil a Stalin navrhoval přejít do protiútoku. Nakonec zvítězil názor Žukova o aktivní obraně s cílem vyčerpat Wehrmacht ještě více. I v Německu už padaly návrhy na aktivní obranu. Němcí neměli ekvivalent T-34 a KV-2. Hitler ovšem za žádnou cenu nechtěl pustit strategickou iniciativu a prosadil si útok směr ropná pole na Kavkaze. Výsledek je dostatečně známý.
Počínající přetahovaná o strategickou iniciativu mezi Kremlem a Kyjevem
Aktuální ruská taktika už připomíná v některých parametrech situaci Wehrmachtu v roce 1942. Institut pro studium války (ISW) už několik týdnů píše o tom, že nejen na směr Pokrovsk začínají převažovat pouze pěší útoky agresora podporované dělostřelectvem. ISW přímo píše, že u Pokrovska ruské síly útočí na ukrajinské pozice až třicetkrát denně a mají výhodu v dělostřelecké palbě, což naznačuje, že ruské síly se v současné době spoléhají na převahu personálu a dělostřelecké munice, ne techniky. Navíc zpráva ISW z třicátého prosince hovoří o celé řadě lokálních a úspěšných protiútoků Ukrajinců. Rusko se prostě snaží udržet strategickou iniciativu za každou cenu stejně jako Německo v roce 1942.
Ukrajinci dokázali postoupit u Chasiv Jaru, Toretska a právě Pokrovska. Pochopitelně se jedná o lokální úspěchy s malými územními zisky, ale děje se něco, co se dlouho nedělo. Kyjev zřejmě pomalu přechází do aktivní obrany a dělá to proto, že může. V rámci objektivity je nutné podotknout, že za stejné období mají Rusové úspěchy také u Toretska, Pokrovska, ale i u Kurachova, Vuhledaru a Velké Novosilky. Velmi důležité je, že ruský postup zpomaluje a územní zisky jsou výrazně nižší. Pouze v Kurské oblasti čelí Ukrajinci obrovskému tlaku a jsou postupně vytlačováni.
Kreml již v zásadě více jak rok systematicky útočí po celé frontě. Za cenu obrovských ztrát ale generuje jen relativně malé územní zisky a celý stav je protnutý jedním faktorem. Postupem času mizí modernizované T-90M, T-80BVM a T-72B3, BMP-3 je velmi málo a o ostatních modernizovaných obrněncích nemá smysl mluvit. Oblíbená síť ruských vojenských blogerů vk.com se plní negativními příspěvky jejích uživatelů. A ti jsou často velmi konkrétní s přímými zkušenostmi z fronty. Jsou proruští, ale neváhají kritizovat svou armádu. Velmi pozoruhodný byl popis nasazování bojových vozidel pěchoty BMP do boje.
Kreml ve vlastní pasti
O tom, že ruské centrální sklady vojenské techniky jsou prakticky na dně už se napsalo dost. Jasně již převažuje kanibalizovaná a nepoužitelná technika. To, co se tam vyškrábe ze dna, putuje převážně do Uralvagonzavodu, kde mají obrněnce projít čtyřtýdenní revizí. Jenže háčků je mnoho. Ruský konglomerát je desetiletí proslulý korupcí. I přes pravidelné státní zakázky byl neustále na hraně bankrotu. Takže schopnosti firmy jsou velmi omezené a to se týká nízké produkce nových prostředků a také repasů starší techniky. Takže situace je taková, že třeba právě BMP odcházejí v mizerném stavu. Jednak už zřejmě přicházejí jako prakticky nepoužitelná a Uralvagonzavod je zřejmě šťastný, když tomu běží motor po revizi. To právě potvrzují i ruští blogeři.
BMP jsou nasazována tak, že osádky umí maximálně základní servis vozidla. Vojáci jsou rádi, když tomu běží nepřetržitě motor. Stroje jsou prorezlé a nefunkční kanóny není za co vyměnit. Operátoři se mají učit taktiku na frontě, tam jsou posláni rovnou do útoku, ze kterého se pravidelně nevrací. Ruská propaganda hovoří o navýšení výroby, prostě lže. Jsou započítány i právě tyto stroje a týká se to i BMP. Ty mají podle Oryxu již teď ztráty kolem 4 000 kusů ve všech verzích. Rusové nasazují zcela nevhodné MT-LB (přes tisíc ztracených vozidel), zastaralé obrněné transportéry BTR a další vozidla.
A i tato vozidla dochází. Polský WPtech se dlouhodobě věnuje pašování západních komponentů do Ruska. Su-30SM je jen špičkou ledovce. Aktuální výsledek je ten, že ruské letectvo má zřejmě stále větší potíže se servisem a nad ukrajinské pozice se neodvažuje. To se týká Su-25, Su-34 nebo i moderních vrtulníků Ka-52 Alligator. Takže na frontě rozhodují děla a pěchota. A to je proti přesným západním houfnicím dost problém. Ten je navýšený o ukrajinská UAV. Jenže Putin a jeho nohsledi si jsou nepochybně dobře vědomí, že si strategickou iniciativu musí udržet, protože v tomhle stavu by ji znovu již nemuseli získat. Prostě bez techniky a kvalitně vycvičených vojáků je to obtížné. Tak setrvale vyčerpávají ukrajinskou obranu za cenu velkých ztrát. Jenže ani to nepůjde donekonečna. Stejně jako Wehrmacht za druhé světové války.
Tagy