Střední tanky pro AČR? Nepatří do spojenecké koncepce – BVP potřebují do čela svůj útočný klín

V diskusi o budoucnosti českého tankového vojska, které je dnes reprezentováno jediným praporem v tabulkové síle třicítky modernizovaných T-72M4 CZ, se znovu objevila možnost sáhnout po levnějším řešení, než jakým bude nákup plnohodnotných moderních hlavních bitevních tanků. Tím řešením by mělo být zavedení tzv. středního tanku, ať již konstruovaného samostatně, nebo využívajícího podvozku bojového vozidla pěchoty. Existují zřejmé důvody, proč to neudělat, a proč investovat do osvědčeného prostředku, který tvoří páteř obrněných jednotek okolních spojeneckých armád.

Armádu České republiky začíná v otázce modernizace výzbroje tankového vojska tlačit čas. Modernizací máme na mysli přezbrojení na moderní techniku, nikoli „technické zhodnocení“ stávajících T-72M4 CZ, jemuž armáda ještě v roce 2018 říkala „modernizace“. Jediným pochopitelným, těžko však přijatelným, účelem tohoto projektu je přiživit státní podnik VOP CZ. Jeho cena vyskočila na přelomu roku na dvojnásobek, což vzbudilo všeobecnou pozornost. Nyní je zpět na původní úrovni cca 1,1 miliardy – ovšem za cenu nižšího plnění ze strany dodavatele. Ze širšího úhlu pohledu jde přitom především o to, že výsledkem této „modernizace“ nebude moderní hlavní bitevní tank, ale opravené tanky staré tři desítky let, kterým již delší dobu zvoní reznoucí hrana.

Je přitom pochybné, že by tento projekt mohl být dokončen do doby, než se již seriozně rozběhne akvizice náhrady za staré tanky. Armáda chce ctít svůj závazek vůči Alianci postavit k 1. lednu 2026 úkolové brigádní uskupení těžkého typu. Kromě největší zbrojní zakázky v dějinách samostatného Česka, pořízení 210 pásových BVP, se toto datum týká také hlavních bitevních tanků – „těžká brigáda“ má a bude mít kromě tří praporů mechanizované pěchoty také tankový prapor. V tomto ohledu nicméně armáda z termínu po anglicku ustupuje. Náčelník generálního štábu prohlásil, že „nemá 20 miliard na nákup nových tanků“. A právě tento nedostatek prostředků je hlavním motorem úvah o levnější alternativě: pořízení středních tanků.

video: youtube

Střední tanky jsou vozidla rámcově o hmotnosti 20-40 tun, tedy příbuzná bojovým vozidlům pěchoty, od nichž se liší, pokud to zjednodušíme, nižší přepravní kapacitou a silnější kanónovou výzbrojí. Jde o vozidla zcela jiné kategorie než hlavní bitevní tanky. Jiného účelu, jiných parametrů. O vozidla, která v přímém střetnutí s hlavními bitevními tanky nemají s ohledem na nižší stupeň balistické ochrany, slabší výzbroj nebo i výrazně nižší zásobu vezené munice (14-16 ks proti pěti desítkám) velkou šanci uspět, a jejich nasazení musí tyto nevýhody zohlednit. Je jistě pravdou, že tanky nejsou hlavním protivníkem tanků. Nižší hmotnost, tedy vyšší taktická i strategická pohyblivost, přinášejí nepochybně kategorii středních tanků své výhody. Záleží  v první řadě na tom, kde a jak mají být tankové jednotky nasazeny. A to je hlavní kámen úrazu při úvahách o středních tancích pro AČR.

Kdo střední tanky zavádí do výzbroje? V případě turecko-indonéského projektu MMWT se kromě Indonésie spekuluje o Bangladéši, Brunei, Filipínách a Ghaně. Svůj střední tank má Čína, jejíž moderní hlavní bitevní tanky se hmotnostně utrhly ze řetězu. A svůj projekt v této oblasti rozvíjejí také Američané. Jednak jde o rozvojové země s omezenými prostředky, jednak o země, jejichž armády působí převážně v obtížných terénních podmínkách (džungle, hory, ostrovy, minimální infrastruktura), a USA pak jsou zemí, jejíž armáda má a zřetelně si chce zachovat a rozvíjet schopnost intervenovat v libovolném místě planety. Tedy i v případě amerických ozbrojených sil může mít lehčí tank svůj smysl.

Armáda České republiky je v tomto ohledu ve zcela jiné pozici. Naše těžká brigáda není určena k zasahování na opačné straně planety, ale k obraně území České republiky a území spojenců a v úzké koordinaci s nimi. Budou-li naše tanky jednou ostře nasazeny, což je při pohledu do lidských dějin celkem jisté, operace, jichž se budou účastnit, budou probíhat v prostoru s rozvinutou infrastrukturou, v prostoru intenzívního zemědělství, v terénu, který je ve velké míře rovinatý. Obecně v prostoru, pro který byly vyvinuty hlavní bitevní tanky současné generace. Hlavní bitevní tanky jsou přitom lépe disponovány i pro boj v městském prostředí, což je dáno jejich vyšší nosností a možností instalace účinnější pasivní i aktivní ochrany. A více než v boji na dálku zde do hry vstupuje také psychologický faktor 70tunového tanku.

Mají-li pak střední tanky výhodu v obtížném terénu, v džungli, při překonávání mostů o nižší nosnosti nebo v horách, platí, že džunglí ve střední Evropě moc nemáme, své mosty a vodní toky dobře známe, a naše malinké tankové vojsko se nemůže specializovat na boj v horách. Ostatně ani švýcarská armáda střední tanky nenasazuje. Má 134 Leopardů 2, protože přes dřívější  ohledy na specifické podmínky při konstrukci vlastní obrněné techniky dospěla k závěru, že kompromisy nejsou vhodnou cestou. Jeden švýcarský důstojník to shrnul lakonicky: „Je pravda, že ne všechna obrněná vozidla švýcarské armády mají velkou stoupavost v horách, ale druhým faktorem je, že pokud někdo přistane na vrcholcích hor, jednoho dne musí slézt dolů…“ A tam už jednoznačně kralují Leopardy.

Zcela zásadní argument proti úvahám o levné a v armádách našich spojenců nevyzkoušené cestě při modernizaci tankového vojska, tedy pořízení středních tanků, je fakt potřeby kompatibility se sousedními armádami. Ve svazku s jejich obrněnými formacemi bude naše brigáda nasazena. Opakovaně říkáme, že jediným smysluplným řešením je typ tanku, kterým disponují, kromě Slovenska, všechny sousední země, a nově také blízké Maďarsko: Leopard 2. Jakékoli úvahy o tom, že by se AČR průkopnicky vydala svou vlastní cestou, jsou z tohoto úhlu pohledu nemístné. Jedním ze zásadních problémů současného stavu je, že 73. tankový prapor disponuje unikátní technikou. To nevyhnutelně prodražuje (a viděli jsme po nedávné kontrole NKÚ až znemožňuje) logistiku údržby a provozu. Naproti tomu zavedení zbraně, kterou disponují okolní armády, přináší možnost vzájemné podpory i v tomto ohledu.

Jestliže si Polsko a Maďarsko, země, které jsou ekonomicky slabší než Česká republika, mohou dovolit pořizovat moderní hlavní bitevní tanky, nepůsobí žádné argumenty pro českou cestu odkladů a úhybných řešení přesvědčivě. Kupme nějaké exotické (nebo zpoza oceánu americké) střední tanky, a pokračujme v této oblasti ve své roli nejslabšího článku. Anebo se konečně začněme chovat jako zodpovědný spojenec a své ozbrojené síly uveďme do plně bojeschopného a se spojenci kompatibilního stavu. Střední tanky mohou být doplňkem, nikoli alternativou hlavních bitevních tanků.

Tagy