Střet zájmů u právního posudku na BVP. Je jeho nezávislost vyloučena? Zadání dávali ti, kdo za tendr nesou odpovědnost

Střet zájmů u právního posudku na BVP. Je jeho nezávislost vyloučena? Zadání dávali ti, kdo za tendr nesou odpovědnost
Autor: Ministerstvo obrany|Popisek: BVP soutěžící v českém tendru
05 / 04 / 2022, 08:00

Ministerstvo obrany již obdrželo výsledky právního auditu tendru na nákup bojových vozidel pěchoty. Tento audit měl „nezávisle prověřit“, zda projektový tým plk. Gazdy postupoval v souladu se zákonem. Zadání posudku ale probíhalo takovým způsobem, že jeho výsledek nemůže být nezávislý. Jaký má být jeho závěr totiž dopředu zadal právní kanceláři de facto právě plk. Gazda a spol. Hlavním cílem posudku tak není nezávislé zhodnocení dosavadního postupu ale naopak ochrana ministerského týmu, který zároveň vystupuje v pozici zadavatele. A to bez ohledu na to, že pokračování soutěže může vystavit Českou republiku hrozbě miliardové arbitráže.

Dne 25. února letošního roku uzavřelo Ministerstvo obrany smlouvu v advokátní kanceláří Havel &Partners. Důvodem bylo právní posouzení veřejné zakázky "Pásové bojové vozidlo pěchoty a jeho modifikace - nákup".Přesným předmětem smlouvy je, podle nezačerněné pasáže čl. III, „zpracování právního posouzení, zda dosavadní postup v rámci Zakázky byl v souladu s právními předpisy ČR a EU, a účelem podle čl. II zjistit zákonnost dalšího postupu při realizaci projektu.“

Takto položený předmět zkoumání je v principu v pořádku – jde o zadání nezávislého posouzení právního stavu. Problém ale nastává především v osobě zadavatele, který je v evidentním střetu zájmů. Tím je projektový tým plukovníka Gazdy.

Studie AK Havel by totiž měla rozhodnout o tom, kdo udělal, nebo neudělal chybu, a jak ji lze, nebo nelze napravit. Pokud by někdo chybu udělal, studie by pojmenovávala jeho odpovědnost, které by se již nešlo zbavit.Zadavatel si tak objednal práci, která má přímo posoudit jeho dosavadní mnoholetou činnost. A vyhodnotit i její právní odpovědnost. Na výsledku této studie by tak přímo záviselo, jak úspěšná nebo neúspěšná byla jeho práce v několikrát odloženém a velmi často kritizovaném nákupu BVP. Nutno přitom podotknout, že případná odpovědnost a škoda při zpackání 50 miliardového projektu může být gigantická. Připomeňme jen, že za pochybení ministerstvo obrany u 12 miliardového tendru na nákup vrtulníků (jde o cca 4x menší zakázku) byla udělena pokuta přes 500 milionů korun.

Zadavatel takové studie u nákupu bojových vozidel pěchoty by z těchto důvodů byl silně zaitererován na tom, aby to pro něj „dopadlo dobře“ a posudek právní kanceláře na jeho činnosti nenašel žádné pochybení.

Zásadní je přitom jeden moment. Advokátní kancelář je povinna při své činnosti postupovat podle zadání objednatele – v tomto případě týmu plk. Gazdy. Pokud by tedy obdržela pokyn, že studie má postup projekčního týmu obhájit, kancelář by to musela udělat.

Podle dobře informovaného zdroje redakce Security Magazínu právě k tomuto došlo. Zadání od týmu plk. Gazdy znělo: tendr je v pořádku a může se v něm pokračovat.Právní kancelář tedy zpracovala studii tak, aby dosavadní činnost ministerského týmu potvrdil.

Kromě výše popsaného problému s osobní odpovědností a střetem zájmů ale nástává ještě jeden zásadní problém. Takto napsané posudek může být použit k mylné interpretaci, že kritizovaný projekt na BVP může bez větších problémů pokračovat a být dokončen.

Druhá linka je přitom ještě víc alarmující. Pokud by byl výsledek právního posouzení tímto směrem zmanipulován, může to vést až k fatálnímu špatnému rozhodnutí, jak s tendrem jako celkem dále naložit. A špatné rozhodnutí u 50miliardového tendru může českého daňového poplatníka přijít obrovsky draho.

Analýzu tedy de facto zadal někdo, kdo nese primární odpovědnost za stávající situaci, a ten také především poskytuje právní kanceláři podklady. Nese odpovědnost za to, že ani tři roky po vyhlášení tendru není podepsaná smlouva. Ostatně si stačí představit důsledky pro projektový tým, kdyby nezávislý audit po třech letech průběhu tendru a rocích příprav konstatoval zásadní pochybení. Přitom aby byl posudek skutečně nezávislý, musel by jeho zadavatelem být někdo jiný než SVA a potažmo projektový tým BVP.

Problémových míst je v tendru celá řada. Zmínit můžeme kritizovanou roli integrátora pro státní podnik VOP, kterou v rámci podané stížnosti řeší Evropská komise. Tato role je přitom pro celou složitou konstrukci zakázky naprosto klíčová. Pokud právní posouzení vyzní ve prospěch dosavadního postupu, projektový tým si umyje ruce. Pokud právní kancelář nyní řekne, že se v tendru může pokračovat, může být ČR v budoucnu vystavena hrozbě arbitráže ze strany neúspěšných účastníků tendru, kteří nepochybně mají své vlastní analýzy dosavadního postupu. Kolik právníků, tolik názorů. Existuje riziko, že právní analýza, na níž ministryně obrany spoléhala, že díky ní bude moci seriozně a zodpovědně rozhodnout o dalším postupu, bude jen do právničtiny přeložený postoj projektového týmu: "Vše jsme dělali v souladu se zákonem, nešlo to udělat jinak, musíme pokračovat, není alternativa."

Ministerstvo výsledek posudku již zná. SM se ptal tiskového oddělení a odpověd je: „v tuto chvíli musí vedení ministerstva analýzu důkladně prostudovat a až poté bude rozhodnuto o dalším postupu v zakázce. O rozhodnutí budeme včas informovat,“ zní odpověď tiskového oddělení na dotaz, kdy bude s výstupem seznámena veřejnost.

Tendr běží od jara 2019... a BVP nejsou. Nikdo za to nemůže

Původně se vypsaného tendru účastnili čtyři uchazeči. Od podzimu 2019 již jen tří uchazecía to poté poté, kdy v důsledku překvapivých "nepřekročitelných požadavků" a zejména kvůli náhlému požadavku, že česká BVP bez diskusí musejí mít osádkové věže, odstoupil německý výrobce vozidel PUMA. Podpis smlouvy nicméně nepřišel ani v roce 2019, ani v roce 2020, kdy byl dokonce na jaře kvůli pandemii nějaký čas jeho další osud ohrožen vyjádřeními premiéra Babiše. A nepřišel ani v roce 2021. Opět dílem kvůli pandemii, a především pak proto, že v říjnu proběhly volby. Nikdo nemohl doufat, že v dlouhodobě z mnoha míst kritizovaném tendru bývalá předsedkyně sněmovního Výboru pro obranu Jana Černochová (ODS) v roli ministryně okamžitě po usednutí do funkce ministryně obrany dosavadní postup schválí a podepíše výsledek, i kdyby se k němu expertní komise dobrala.

Projektovým týmem plk. Gazdy vypracovaný harmonogram dokončení projektu ostatně Výbor pro obranu odmítl jako nereálný již na jaře 2021. Žádal od Ministerstva obrany vypracování alternativního postupu, jehož cílem bylo reálné dosažení cíle, jímž je a zůstává přezbrojení pěších praporů 7. mechanizované brigády do 1. ledna 2026. Namísto skutečně použitelné alternativy ale MO pokračovalo s dalšími odklady podle svého plánu. A v listopadu 2021 pak expertní komise označila finální nabídky všech tří uchazečů jako nevyhovující a vyřadila je. Všechny tři. Tři přední světové zbrojovky nebyly podle verze, kterou razí projektový tým plk. Gazdy, schopné vypořádat se s požadavky tendru a podle plk. Gazdy je to pouze jejich vina. Z 9000 parametrů, které měly vyplnit, vyplnily nevyhovujícím způsobem, nebo nevyplnily vůbec, údajně několik desítek.

V tomto ohledu jsou pozoruhodné výroky generálního ředitele BAE Systems (nabízí AČR vozidlo CV90) Tommyho Gustafsson-Raska v nedávném rozhovoru pro magazín CZDefence: "My se především s tvrzením, že naše nabídka byla podána ve stavu, který neumožnil její vyhodnocení, zásadně neshodujeme," vs o pár řádek níže: "Celý tendr byl připraven a veden velmi profesionálně." Uchazeči přirozeně musejí zůstat vůči zadavateli velmi diplomatičtí. Ale "zásadně" nesouhlasí, že by jejich finální nabídka byla nevyhodnotitelná.

Tam, kde se jiné státy rozhodly jít cestou pořízení stejné techniky efektivní formou mezivládní dohody, Česká republika trvala na veřejné soutěži, která je ale ve svých požadavcích a svým průběhem nejen absurdně dlouhá, což mj. znamená téměř jistě značně zvýšenou cenu, ale také velmi nepřehledná. A na Výboru pro obranu nedávno zaznělo hořké konstatování ve smyslu, že "nikdo neudělal chybu, celý postup byl jediný možný, jen ta BVP stále nemáme."

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace