Autor fotografie: Martin / Flickr|Popisek: Stridsvagn 103
Tank Stridsvagn 103, známý též jako S- tank, byl strojem, který při svém představení v době studené války vytvářel v mysli mnohých nemalé obavy. Jako jediný sériově vyráběný tank na světě byl totiž zkonstruován bez věže. Nejednalo se však o chybu, ale velmi promyšlený plán švédské armády.
Na začátku 50. let Švédská armáda zadala poptávku po vývoji nového vysoce pohybnlivého a bezpečného tanku, který měl vážit pouze okolo 30 tun. Nejprve Švédové zvažovali nákup britských tanků Centurion, ale když dostali k dispozici statistiky naznačující slabost věží těchto tanků, bylo definitivně rozhodnuto o vývoji vlastního stroje. Na základě francouzského tanku Chabr B1 byl nakonec vytvořen návrh s označením „Alternativa S" a následně dva prototypy stroje, které splňovaly původní zadání. Projekt Alternativa S vážil do 30 tun, dělo bylo nabíjené automaticky a jeho munice byla uložena ve vnějším prostoru tanku.
Obrovskou výhodou Stridsvagn 103 i přes jeho malou hmotnost bylo pancéřování srovnatelné s jinými mnohem těžšími tanky, kterým byl třeba hlavní bojový tank američanů M60 Patton vážící přes 52 tun. Oba prototypy, první s elektromotorem a druhý s diesel-turbínovým pohonem, prošly úspěšně testováním. Švédská armáda s nimi byla dokonce natolik spokojená, že ještě před vytvořením finální podoby stroje Stridsvagn 103 v roce 1960 objednala hned 10 kusů předsériových vozidel. Vůz byl oficiálně představen široké veřejnosti v roce 1963 a také tehdejší prezident Spojených států amerických John F. Kenedy o zvláštní model projevil zájem.
Tank Stridsvagn 103 byl uveden do výroby v roce 1967 a za čtyři roky Bolfors AB postavil 290 kusů tohoto stoje. Na výšku měřil tank pouze 2,14 metru a jeho konstrukce proto představovala ideální podmínky pro maskování. Rozhodnutí upustit od věže bylo provedeno po prostudování frekvence nehod v druhé světové válce a korejské válce. V obou konfliktech byly tanky zničeny nejčastěji poté, co jejich věže dostaly zásah. To dovedlo švédské inženýry k myšlence, že právě výška je hlavním faktorem, který tank odhalil. Po důkladném zvážení se švédští designeři shodli na tom, že věž nebude do konstrukce tanku zahrnuta vůbec.
Nízká výška tanku Stridsvagn 103 přinášela množství výhod
Tato ,,podivná" konstrukce bez věže umožnila tanku Stridsvagn 103 dosáhnout poměrně vysoké rychlosti až 60 km/h. Ostatní armády se zaměřily na výrobu zbraní, přičemž se kladl vysoký důraz na palebou sílu. Švédové však šli trochu jiným směrem. V jejich zájmu byla bezpečnost posádky a ne palebná síla tanku. Ne že by Stridsvagn 103 postrádal tuto schopnost, ale jejich záměrem bylo vyrobit rychle se pohybující a přesný tank, který se dal lehce zamaskovat. Strategií stroje Stridsvagn 103 bylo dosáhnout momentu překvapení v případě možné sovětské invaze do Švédska z důvodu studené války, což v roce 1960 nebylo tak nereálnou přestavou.
Švédsko bylo neutrálním státem a chtělo si nezávislost i nadále udržet. Deklarovaná pozice státu však byla často ohrožovánanepředvídatelnými akcemi SSSR v letech nejhorších diplomatických vztahů mezi Východem a Západem. Výzbroj tanku tvořilo britské 105mm dělo Royal Ordnance L7, které švédský Bofors vyráběl na základě licence. Jeho rychlost střelby byla 3 sekundy především díky prodloužené délce děla. Po testech tanku Stridsvagn 103 byla za optimální zvolena tříčlenná posádka, přičemž každý z vojáků měl k dispozici 7,62mm kulomet. Tyto švédské tanky tvořily dlouhou dobu hlavní část obrněných jednotek země, avšak nikdy nebyly použity v boji. V dnešní době jsou nahrazené moderními a univerzálními německými tanky Leopard 2.