Suwalský Koridor je Achillovou patou Pobaltí. Militarizace regionu roste závratným tempem

Suwalský Koridor je Achillovou patou Pobaltí. Militarizace regionu roste závratným tempem
Autor fotografie: Ministry of Defence of the Russian Federation / Wikimedia commons /CC-BY|Popisek: Ruský tank T-72 (ilustrační foto)
22 / 02 / 2024, 08:00

Poměrně krátká hranice mezi Polskem a Lotyšskem, označovaná jako Suwalský koridor, je od vypuknutí konfliktu na Ukrajině pod drobnohledem NATO i pobaltských států. Pokud by se ruské jednotky rozmístěné v Bělorusku, zmocnily tohoto úzkého pruhu území, mohlo by to pro všechny země NATO ležící v oblasti představovat obrovskou bezpečnostní hrozbu.

Prezident Vladimír Putin ve velmi diskutabilním rozhovoru s americkým novinářem Tuckerem Carlsonem na začátku února 2024 uvedl, že ruská armáda neplánuje napadnout Polsko nebo pobaltské státy. Jejich představitelé tak podle Putina pouze zbytečně vyvolávají strach u svých občanů. Dle názoru webového portálu Army technology je však obava Pobaltských států NATO a především Litvy na místě, jelikož by Rusko případnou intervencí získalo přístup ke geopoliticky velmi významné oblasti regionu, Suwalskému koridoru. 

Ten je někdy pomyslně vnímán jako Achillova pata NATO v regionu, jelikož se nalézá na hranici mezi Litvou a Polskem a současně spojuje ruský Kaliningrad s pro-ruským Běloruskem prezidenta Lukašenka. Kdyby se Rusko zmocnilo tohoto pásma, umožnilo by mu to propojení Běloruska s Kaliningradem a odříznutí pobaltských států od zbytku zemí NATO. Jediná možná pomoc ze strany NATO svým členům Litvě, Lotyšsku i Estonsku, by spočívala v cestě přes Baltské moře. Ta by však byla proveditelná pouze za předpokladu, že by byli spojenci schopni se vypořádat se silnou protivzdušnou obranou Kaliningradu. 

Suwalský koridor

Ve světle těchto informací bezpečnostní experti varují, že pokud by chtělo Rusko ve vojenských ambicích postupovat dále do Evropy, o Suwalský koridor by se pravděpodobně vedly těžké boje hned od začátku případného konfliktu. Možnosti případného napadení navíc nahrává samotná podoba oblasti. Přibližně 100 km dlouhé území Suwalského koridoru je totiž nepříliš hustě osídleno a skládá se z lesů, polí a menších vesnic. Ani logistická situace není nejlepší a Polsko s Litvou vzájemně spojují pouze dvě silnice a jedna železniční trať. NATO kvůli tomuto potenciálnímu nebezpečí proto poslalo přibližně 1000 svých vojáků do každého ze tří pobaltských států, a tyto jednotky následně na počátku ledna prováděly cvičné operace poblíž Suwalského koridoru.  

Samotná nezávislá oblast Kaliningradu představuje pro pobaltské státy další hrozbu. Nedlouho po zabrání území bývalého německého města v roce 1945 z něj Rusko vytvořilo silnou vojenskou oblast, kam soustředilo široké množství svého armádního arzenálu. Podle zprávy Christiny Chatzitheodorou o bezpečnostních rizicích polsko-litevské hranice z února 2022 se v Kaliningradu vyskytují jednotky ruských vojáků, které disponují přibližně 1100 hlavními bojovými tanky, 1300 obrněnými vozidly a 35 modernizovanými stíhačkami Su-27.  

V srpnu 2022 navíc Rusko oznámilo, že na svou leteckou základnu v Kaliningradu umístilo letouny MiG-31 vybavené hypersonickými raketami Kinžal. Ty představují obrovské potenciální nebezpečí, jelikož jsou kvůli své rychlosti a vlastnostem letu balistické rakety velmi těžko odhalitelné a včas zneškodnitelné. O ruské hypersonické raketě, jejíž střepiny byly podle ukrajinských zdrojů nalezeny poblíž Kyjeva, jsme vás informovali v tomto textu. Potenciální hrozbu Kaliningradu vykompenzoval vstup Švédska a Finska do NATO a město je proto nyní v určitém obklíčení členskými státy Severoatlantické aliance. 

 

Představitelé pobaltských států však myslí také na hrozbu, kterou představuje Bělorusko. Domnívají se totiž, že Bělorusko od svého většího východního bratra v posledních dvou letech od počátku konfliktu na Ukrajině obdrželo množství jaderných hlavic. Tyto domněnky potvrdily satelitní snímky běloruské základny Bretsky ze září 2023, podle kterých mělo v oblasti dojít k vojenskému cvičení zaměřenému na připravení vojenských složek pro boj v radioaktivním prostředí. V minulém roce také ruská armáda začala cvičit běloruské vojáky poblíž hranic s Polskem, na což polská vláda reagovala zavřením některých hraničních přechodů mezi oběma zeměmi.  

Dlouhodobá pozice Ruska k pobaltským státům je navíc taková, že kvůli vyššímu množství ruskojazyčné populace by měla mít Ruská federace alespoň část území pod vlastní správou. V souvislosti s tímto postojem Ruska se proto nabízí otázka, zda se také v případě Pobaltí nemáme obávat o podobnou situaci, kterou jsme mohli vidět na ukrajinském Krymu nebo v Donětské oblasti. Pobaltské státy jsou si tohoto nebezpečí vědomy a od anexe Krymu Ruskem v roce 2014 investují zásadní část svého rozpočtu na vojenské vybavení a bojovou připravenost svých armád.

U všech tří zemí výdaje na vojenskou technologii v několika posledních letech přesahují závazek NATO o povinné roční investici alespoň 2% HDP státu na armádu. V Litvě je dokonce již 10 let zavedena povinná branná povinnost. Představitelé ministerstev bezpečnosti Estonska, Litvy a Lotyšska navíc v lednu 2024 podepsali memorandum o vzájemné spolupráci na vybudování obranné linie na svých východních hranicích. Mělo by se jednat o síť přibližně 600 bunkrů, které budou zabudovány přímo do krajiny hranice s Ruskem.   

Tagy článku