foto: Oleg V. Belyakov (CC BY-SA 3.0)
Zatímco ČR momentálně řeší, jaké letouny by mohly nahradit stíhače JAS-39 Gripen, neboť jejich pronájem končí již v roce 2027, Švédsko uvažuje o jeho nástupci. Švédský ministr obrany Peter Hultqvists se nechal slyšet na fóru NATO konaném v polovině června, že v dalších plánech je vývoj nového stíhacího letounu. Bližší podrobnosti neupřesnil. O jeho možné podobě tak můžeme prozatím jen spekulovat.
JAS-39E Gripen: Výsledek dlouhodobého vývoje
Prototyp stíhacího letounu JAS-39 Gripen poprvé vzlétl už v prosinci 1988. Navzdory ne úplně bezproblémovým zkušebním letům, z nich některé skončily i nehodou, došlo k dodání prvního stroje švédskému letectvu už v roce 1993. Do operační služby pak vstoupil ve verzi označované jako JAS-39A koncem roku 1997. Už v roce 2007, tedy po deseti letech došlo k zahájení modernizace na verzi C/D, ve které byla i řada strojů přímo vyrobena.
Podle všeho definitivní verzí letounu je ovšem až Gripen E/F známý dříve jako Gripen NG (New Generation). Oproti svému předchůdci má úspornější a zároveň výkonnější pohonnou jednotku, i díky které a dalším konstrukčním úpravám dolétne a za zároveň unese více munice zbraňových systémů určených proti vzdušným, pozemním i námořním cílům. K dispozici má také nový radar samozřejmě typu AESA, nové senzory i prostředky elektronického boje. V podstatě už jde opravdu o komplexní a vyladěný letoun.
V současné době švédské letectvo provozuje 71 jednomístných Gripenů ve verzi JAS 39C a dále pak 23 dvoumístných JAS 39D, které budou sloužit k výcviku i nadále – Švédsko na rozdíl od Brazílie nepočítá s pořízením nejnovějších dvoumístných JAS 39F. Objednáno má ovšem na 60 nejnovějších Gripenů JAS 39E, které podle současných plánů budou sloužit vedle současných letounů C/D. Neznamená to sice nutně navýšení počtů aktivních letech, ale alespoň s udržení šesti letek v plánech je.
Jednomotorová koncepce výhodou
Zejména v posledních letech přitom slýcháme o tom, jak moc by různým letectvům přišel vhod lehký stíhací letoun. V kontrastu toho se pak musíme ptát, proč vlastně současný Gripen není ještě úspěšnější, byť se už krom Švédska prosadil v dalších šesti dalších zemích. Odpovědí na tuto otázku je krom jiných aspektů tvrdá konkurence. Velký kus trhu získala a stále získává F-16 (která už se neměla, ale pro Gripena se stále bohužel vyrábí) se silnou americkou lobby za sebou. Tam, kde se už v posledních letech nemohla prosadit z politických důvodů se zase prosazují čínské stíhací letouny a také ty ruské, a to i když představují těžší typy a pohání je zpravidla dvojice motorů.
V podstatě všechny současné, vyvíjené a vážně uvažované letouny řazené do 5., respektive 6. generace s výjimkou F-35 (a ta je pořád 2x těžší než JAS-39C Gripen) využívají dvoumotorové koncepce. To sebou pochopitelně přináší obvykle výhodu lepších poměrů tahu vůči celkové hmotnosti a v důsledku toho i dalších parametrů, ale také vyšší náklady na provoz a údržbu. I když nic není možné brát za obecnou pravdu, je právě v možnosti držení jednomotorové koncepce u švédských stíhacích bojových letounů možné brát za možnou výhodu. Zejména pak v době, kdy vládne miniaturizace a stále lehčí jsou i samotné zbraňové systémy.
Udržení vývojových kapacit
V minulém roce Švédsko podepsalo s Velkou Británií memorandum o vzájemném porozumnění. To samo sebou ovšem neznamená švédskou účast na projektu. Britové navíc dosud prezentovali svůj budoucí stíhací letoun Tempest jako dvoumotorový, a ne úplně malý typ, což není v souladu s dosavadní koncepcí švédských stíhacích letounů.
Možná podoba GFF (Generic Future Fighter) – letounu případně podobně velkém jako je Gripen se zaměřením na stealth a silnější pohonnou jednotkou
Nejenom proto můžeme očekávat, že Švédi budu chtít i projekt budoucího stíhacího letounu zachovat v podstatě samostatný. Už kvůli zachování svých vývojových schopností, které jsou i vzhledem k finanční i technologické náročnosti vývoje a výroby bojových letounů stále vzácnější.
Krom toho tu jsou specifika jako je možnost působit v extrémních klimatických podmínkách, operovat z krátkých silničních úseků s minimem infrastruktury, což vyžaduje obsluhu v podstatě v polních podmínkách. Nejen kvůli těmto důvodům nejsou a nebudou další zprávy o nástupci Gripenu tak překvapující, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ostatně už před mnoha lety ve Švédsku vnikla souhrnný projekt Flygsystem 2020. V rámci něho vznikl i koncept GFF (Generic Future Fighter), který nakonec přerostl i do podoby zmenšeného létajícího modelu. Jakékoliv bližší informace o pokračování pochopitelně nejsou známy.
Autor: Michal Polák
Tagy